Martin Fenin coby bývalý hráč a velký fanoušek Eintrachtu přál vítězství bundesligovému zástupci, tipoval výhru klidně i o tři góly. Finále Evropské ligy bylo ale podstatně napínavější a zbrzdilo ho krvavé zranění. Frankfurt nakonec vyhrál nad Rangers po penaltovém rozstřelu 2:1. Ve speciálním studiu iSport.cz Fenin zároveň popsal své vzpomínky na město i na nepříjemný okamžik v Barceloně a téměř dva dny ve vazbě.
„Pro tuhle generaci je to největší zážitek a možná už další nebude. Frankfurt přestane žít tak na týden. Navíc poprvé v historii budou hrát Ligu mistrů. Napsali několik milníků,“ radoval se ve studiu iSport.cz Martin Fenin se šálou svého bývalého klubu na krku.
„Ale zápas nebyl pěkný, asi byla nervozita. A prohrát na penalty je kruté pro každého,“ zalitoval poražených Rangers.
Zápas se rozjížděl pomalu, hned v úvodu ho zbrzdil drsný střet John Lundstrama a Sebastiana Rodeho. Kapitán Eintrachtu musel být s velkým krvavým šrámem na čele dlouho ošetřován, záložník Rangers ale neviděl ani žlutou kartu.
„Jednoznačná červená. Navíc tam byla krev, už to mělo rozhodčího zarazit,“ divil se Martin Fenin.
Zároveň nechápal, proč se v situaci neozval VAR. „Tohle je největší průser fotbalu, že když se zavedla kamera, tak ji nepoužijou. Když tohle červená není, tak ať ta kamera je pryč, může se zase simulovat a vrátí se lidský faktor. Rozhodčí se lekl,“ zhodnotil situaci.
Střed z úvodu zápasu připomněl rok starou událost mezi Kemarem Roofem a Ondřejem Kolářem. „Tohle bylo nešťastnější, od Roofea to byla vyloženě sviňárna. V tomhle případě chtěl hráč jen máchnout po balonu,“ srovnával obě situace Jan Podroužek, druhý host studia a redaktor deníku Sport. Rode, na rozdíl od Koláře, v utkání po ošetření pokračoval.
Bývalý hráč Eintrachtu se na finále nevydal. Hrálo se v Seville a se Španělskem nemá dobré zkušenosti. Když před pár týdny vyrazil do Barcelony, fanoušci jeho bývalých barev se ho nemohli nabažit, ale nakonec skončil v cele.
„Pro ego je to strašně krásné. Za deset metrů jsem udělal 20 fotek. Je to deset let a pořád se tam cítím jako doma. Třeba manželku fotbal vůbec nezajímá. Říkala, že neví, proč mě tam mají rádi,“ zavzpomínal na příjemnější část výletu.
To horší přišlo později. „Za stavu 3:0 mi žena říká, ať jdeme na hotel a pak jdu slavit. Vyšli jsme ze stadionu a najednou jiný obrázek. Fanoušci Barcelony tam seděli naštvaní, žena v dresu, já v šále. Někdo mi ji stáhl, sáhl po ledvince, kde jsem měl doklady, a už to jelo. Najednou jsem měl želízka a sedím v policejním autě. Nakonec jsem byl 39 hodin ve vazbě, policajti mi to dali vyžrat. Udělali jsme chybu, měli jsme počkat do konce… 39 hodin ve vazbě nepřeju ani největšímu nepříteli. Chtěl jsem to manželce ukázat, tak jsem jí to ukázal. Už se mnou na fotbal asi nepůjde,“ pousmál se při nepříjemné vzpomínce.
