„Kurzy plavání mají u nás velice rozdílnou úroveň,“ říká Jan Sedláček, odborný garant preventivního projektu U vody bez nehody, který se věnuje vodní záchraně už třicet let. „Děti se málo učí prvkům sebezáchrany, ve srovnání s cizinou u nás chybí národní preventivní program, ani organizace zabývající se vodní záchranou se cílené osvětě tolik nevěnují,“ konstatuje s povzdechem.
Statistiky ukazují, že Česká republika má v přepočtu na obyvatele až třikrát více utonulých za rok než mnohé jiné evropské země, například Německo. V roce 2020 jich bylo zaznamenáno 205, a to mezi nimi nejsou započítáni lidé, kteří zahynuli v cizině, nejčastěji u moře. (Takových může být kolem dvaceti a zhruba stejný počet osob skončí s trvalými zdravotními následky po skoku do mělké či neznámé vody.) Nejvyšší místa žebříčku zemřelých pod vodou obsazují pobaltské státy v čele s Litvou.
„To je tak, když se někdo posilní lahví vodky a pak jde rybařit třeba na led, tak se není čemu divit,“ komentuje smutná čísla Jan Sedláček. Faktem ovšem je, že i u nás má zhruba polovina utonulých vyšší hladinu alkoholu v krvi.
