Kurátoři a odborníci na osobnost Gauguina v nich polemizují, jak to doopravdy s malířovým životem a tvorbou ve Francouzské Polynésii bylo. Především rozebírají mýty, které jsou spojeny s malířovou uměleckou a duchovní výpravou do exotického ráje. Připomínají autory, kteří se podle nich dají považovat za předchůdce Gauguina, byť jejich díla byla jen inspirována náměty z objevitelských cest.
Olej na plátně nazvaný Taneční scéna na Tahiti vytvořil dánský malíř Nicolai Abraham Abildgaard podle motivu z deníku britského cestovatele Jamese Cooka již v roce 1794. Tvůrcem obdobného díla namalovaného o deset let dříve, zachycujícího tanečnici z Pacifiku, je anglický rytec John Keyse Sherwin.
Vzbudit zájem se povedlo
Také název instalace Proč se zlobíš? (Why Are You Angry?) není úplně šťastný, ale záměr vzbudit jím zájem u návštěvníků galerie se zdařil. Kdo nezná detailně Gauguinovo dílo, bude souvislost mezi názvem a umělcovou tvorbou hledat. Gauguin namaloval obraz, pojmenovaný v tahitském originále No te aha oe riri (Proč se zlobíš?), v roce 1896.
WHY ARE YOU ANGRY?Alte Nationalgalerie Berlín Do 10. července 2022 |
Stalo se tak necelý rok po jeho návratu na Tahiti, kdy sužován nemocemi a neustálými finančními problémy vnímal Gauguin atmosféru ostrova již méně nadšeně. Namaloval v té době sice celou řadu obrazů větších rozměrů, ale plátno Proč se zlobíš? se natolik vymyká jeho tahitské kompozici, že dodnes vyvolává u expertů řadu otázek.
Nálada obrazu je méně optimistická než u jiných děl z tohoto období a této lokality. Mezi ústředními postavami, pro Gauguina netypicky rozmístěnými daleko od sebe, zjevně nepanuje přátelský vztah. Žena v modrém, stojící v pravém rohu plátna, bojovně nakročená a se zpupným výrazem, hledí na dvě sedící ženské postavy. Ty působí naopak submisivně, přestože je jedna z nich otočená zády, držení jejího těla je dostatečně výmluvné. Otazník v názvu vybízí diváky zamyslet se nad příběhem, který není jednoznačně čitelný.
Miloslava Doležalová: Hommage a Gauguin
Teorii, že se Gauguinovi podařilo zachytit reálnou situaci, odporuje v posledních letech domněnka o uměle vytvořené scenerii. Tato úvaha směřuje k malířově prokázané snaze zůstat v očích svých tehdejších evropských současníků neodolatelným svůdcem, o jehož přízeň Tahiťanky soupeří. Odpovídalo by tomu malířovo rozpoložení, kdy cítil, že pro domorodé obyvatele není už tak lákavou atrakcí jako v době svého příjezdu.
Výstava je příležitostí vidět několik Gauguinových děl vzniklých na tichomořském ostrově v letech 1891–1901, která jsou zároveň nejčastěji prezentovaná a reprodukovaná. Jsou to plátna Co je nového?, Žena s květinou, Zábava zlého ducha, Rybářky a Ženy na Tahiti. Exkluzivitou instalace je dřevořez Tajuplná voda, jenž se stal předlohou ke známější stejnojmenné akvarelové verzi, a intimní scéna zahalená v matném oparu nazvaná Probuzení.
Gauguin vytvořil také řadu keramických děl, vystavena je mimo jiné Hlava ženy z Martiniku se šátkem. V dalších sálech je Gauguinova tvorba dávána do souvislosti s prezentací děl současných umělců, kteří se slavným francouzským divochem nechali inspirovat. Angela Tiatia z Nového Zélandu, Yuki Kihara z Japonska nebo Henri Hiro z Francouzské Polynésie pojali Gauguinův odkaz velmi svébytným způsobem. Míra pochopení jejich exponátů závisí na osobním vkusu a vztahu k novým médiím každého jednotlivce.
