Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tv1 O čem lídři zemí EU v Bruselu rozhodnou?
O udělení „kandidátského statusu“ Ukrajině (a také Moldavsku). Není to členství v EU, je to jen první z mnoha kroků, které k členství mohou vést – ale taky nemusí, když Ukrajina nesplní přísné podmínky. Unie tak reaguje na výslovnou a opakovanou žádost obou států po ruském útoku na Ukrajinu na konci února.
2 Co to prakticky znamená hned teď?
Je to hlavně symbolický krok. S Kyjevem ani Kišiněvem se nezačne ani vyjednávat. I k tomu musí ještě obě země ujít kus cesty. Schválit začátek rozhovorů pak musí znovu všechny členské země včetně Česka. V tuto chvíli ale státy unie posílají jasný signál nejen válčící Ukrajině a uprchlickou krizí zatíženému Moldavsku, ale také do Moskvy: nebudete nikomu přikazovat, co má nebo nemá dělat.
3 Kdo všechno ještě o členství v EU stojí?
Hlavně balkánské země. Albánie, Severní Makedonie, Černá Hora, Srbsko a Turecko jsou kandidáti. Turecko ale o další sbližování s Evropou ztratilo zájem. Ostatní země na něm trvají. Z toho Černá hora a Srbsko už o vstupu do EU aktivně vyjednávají, ostatní se ještě nedočkali. Například u Severní Makedonie tohle čekání trvá už 17 let. Kosovo a Bosna a Hercegovina jsou „potenciální kandidáti“. Lídři zemí EU teď na summitu schválí i „perspektivu členství“ pro Gruzii. Kandidátský status ale zatím kavkazská země nedostane.
4 Jaká jsou v případě Ukrajiny rizika?
Především, že zůstane u nenaplněného slibu. Svoje o tom ví třeba lidé v Severní Makedonii, která si kvůli cestě do EU dokonce změnila jméno. Začátek přístupových rozhovorů ale pořád někdo blokuje – Bulharsko, ale třeba i Francie. Na Balkáně proto roste kvůli EU frustrace. Zklamané státy se pak snaží přesvědčovat země jako Rusko nebo Čína, že v jejich náruči by jim bylo líp. Ve skutečnosti je často ekonomicky vykořisťují. Sama unie ale trochu tápe, jak rozšíření provést. Už teď je v ní 27 zemí, které každá mají v některých věcech dost rozdílné názory. Shodnout se je stále těžší. To by si sedmadvacítka měla vyřešit nejdřív.
5 Kdy tedy může Ukrajina realisticky nejdřív do EU vstoupit?
Těžko odhadovat, ale klidně to může být až za 20 a víc let. Třeba Chorvatsku to zabralo dekádu, podobně jako Rumunsku nebo Bulharsku. Kandidáti totiž musí provést řadu reforem (ekonomických, proti korupci, na ochranu práv spotřebitelů, o ochraně přírody…), a všechny členské země EU jim musí vždycky posvětit, že udělali dostatečný pokrok. Ve finále pak zástupci států hlasují znovu, o samotném finálním připuštění do klubu. Zase se musí všichni shodnout. Když je země navíc ve válce jako Ukrajina, bude všechno trvat ještě déle. Mít vyřešené vztahy se sousedy je totiž jedna z podmínek. To komplikuje život třeba Srbsku, které se stále hádá s Kosovem.
6 Udělala už Ukrajina něco proto, aby se k EU přiblížila?
Ano, její zájem o členství rozhodně není záležitostí posledních měsíců. Po roce 2014 (když Rusko anektovalo Krym) reformovala svoje bezpečnostní složky, modernizovala a decentralizovala státní administrativu. Úsilí, s jakým se pustila do energetického odklonu od Ruska, inspiroval i další evropské země. A navrch si Ukrajina změnila ústavu, ve které je teď aspirace na členství v EU a také v NATO doslova zmíněná. Přesto má země před sebou ale dlouhou cestu: podle organizace Freedom House je na tom Ukrajina v kvalitě demokracie pořád hůř než všechny balkánské země s výjimkou Kosova a Bosny a Hercegoviny. A Gruzie a Moldavsko zaostávají i za Kosovem.
7 Co se dá dělat teď hned?
Evropská unie by měla soustředit pozornost nejen na samotné udělení kandidátského statusu, ale především na otevření debaty o tom, jak a do kterých oblastí spolupráce je možné země zapojit okamžitě. Přirozeně by mohlo jít o zapojení do evropského energetického trhu, ale postupně třeba i do mechanismů na hodnocení ekonomiky nebo právního státu.
8 Až na vyjednávání s Ukrajinou dojde, dají se čekat námitky?
Rozhodně. Země jako Francie nebo Nizozemsko jsou k rozšiřování dlouho skeptické a nejsou samy. Ukrajina, kdyby se nakonec do EU probojovala, by najednou byla pátým nejlidnatějším státem. Zdejší lidé jsou průměrně také relativně chudí, a na Kyjev by tak připadlo dost peněz z evropského rozpočtu – třeba na podporu zemědělství, což zneklidňuje i Polsko.
9 Co z toho budeme mít?
Ukrajinci dnes brání evropský kontinent před ruským agresorem a nasazují životy i za obranu společných evropských hodnot. Jejich zkušenosti ve vojenské oblasti se nedají s ničím podobným ve světě srovnat a Evropané by se z nich po skončení války mohli učit – a to i v oblasti kybernetických hrozeb, dezinformací či dalších hybridních forem agrese, které Rusko proti Západu uplatňuje. Navíc – když EU ve svém sousedství vyklidí pole, natlačí se tam Rusko, a může účinněji ohrožovat i nás ve střední Evropě.
