Tento rok dominuje našim životům válka na Ukrajině. Tu bez diskuse rozpoutal Putin. Ohlížet se zpět už nemá smysl, ale pokud tak učiníme, co jsou základní faktory vzniku této války?
Je zákrok Fialovy vlády proti cenám energií dostatečný?Anketa
Kde leží její příčiny a jaké poučení si, po úvaze, vzít do budoucna?
Především si musíme uvědomit, komu o co jde. Celému světu chybí vize. Ti mocní se stali nejmocnějšími v celých dějinách. Mají vše. Bohatnutí bohatých a chudnutí chudých není ničím omezováno a nabírá obrátky. Mocní si mohou neomezeně tisknout, resp. elektronicky vyrábět dolar a za takto vyrobené nic si kupovat všechno. Mohou globálně špiclovat, vydírat a vydíratelné dosazovat do jakýchkoli pozic v politickém systému, v soudnictví, v mediích, ve zpravodajských službách. Jediné, co nemají, je vize řešení současných problémů. A tak se svoji vyprázdněnost a bezradnost snaží překrýt vyvoláváním konfliktů.
Co dělat pro to, aby válka byla ukončena do konce roku, pokud je to vůbec reálné? A lze po Ukrajincích, kteří trpí, žádat územní či jiné ústupky?
Ukrajina mohla být výkladní skříní postsovětského prostoru. Místo toho byla dána zelená oligarchům mafiánského typu a sociální dopady na obyvatelstvo byly překryty postavením jedné části obyvatelstva proti druhé na principu nacionální nenávisti. Když už byla Ukrajina na dně, ti, kteří za to nesli zodpovědnost, začali stupňovat agresivitu proti části vlastního obyvatelstva a vyprovokovali konflikt. Řešení nebude jednoduché, protože příkopy mezi ruským a ukrajinským obyvatelstvem žijícím na Ukrajině se prohloubily. Žil jsem v sedmdesátých letech pět let na Ukrajině v Oděse a vztahy mezi ruským a ukrajinským obyvatelstvem byly naprosto normální. Po tom, co se stalo, bude obnova soužití velmi obtížná. Bez ní si ovšem nedovedu představit obnovení Ukrajiny v původních hranicích. Vůbec přitom nejde o ústupky někoho vůči někomu, ale o ochotu normálních lidí žít spolu – v jednom městě, v jedné vesnici…
Leží na Miloši Zemanovi, Angele Merkelové či Emmanuelovi Macronovi vina za přílišnou vstřícnost k Rusku? Lze například Miloši Zemanovi vyčítat, že ani po kauze Vrbětice svůj postoj k Rusku nezměnil? Vůči Putinovi otočil až po vypuknutí invaze.
Žádnou vstřícnost jsem nezaznamenal. Postupně se všichni výše uvedení nechali vtáhnout do vyhrocování vztahů s Ruskem, které nemá historickou obdobu ani ve studené válce. Jen občas se snažili stupňování tlaku na Rusko zpomalit či zmírnit, ale jakmile na ně globální moc přitlačila, hned změkli a nechali svět hnát do zkázy. To platí i pro Zemana. I ve „Velké vrbětické lži“ se projevila Zemanova polovičatost. Připomenu, že před ní byla ještě „Malá ricínová lež“, kterou se testovalo, jak lze s lidmi manipulovat. Podrobně jsem to popsal zde. Ti, kteří zpracovali příslušný materiál BIS, si nedali ani práci přečíst si dokumentaci obsaženou ve zprávě z policejního vyšetřování.
I liberální komentátoři přiznávají, že naše sankce obtížně srazí Rusko na kolena tak, abychom přiměli jeho obyvatele povstat a válku ukončit. Padají slova o „divné“ a zlé povaze ruského národa, který je z povahy imperialistický a zamindrákovaný, takže se mu válka vlastně líbí. Jak na to nahlížíte?
Od počátku jsem říkal, že to nejsou sankce EU proti Rusku, ale sankce USA proti EU. To, že prošly, je jen ilustrací toho, co jsem říkal. Euroreprezentace jsou figurky dosazené současnou globální mocí. To, jak funguje, jsem popsal již před více než pěti lety.
Experti mluví o tom, že zejména unijní sankce poškozují téměř výlučně samotnou Evropskou unii a její členské státy, když Rusko prodává méně ropy a plynu za více peněz, nadto zvyšuje dodávky do jiných částí světa. Jak velké problémy mohou Evropu ve smyslu energetiky čekat?
Může to být velmi nepříjemné. Útěchou nám může být to, že situace nedosáhne parametrů jako v době blokády Leningradu, která trvala od září 1941 do ledna 1944 a která si vyžádala přes milion obětí civilního obyvatelstva.
Fotogalerie: - Mezinárodní den uprchlíků
Česká republika patří vedle Německa, Rakouska, Slovenska a dalších mezi několik zemí, které jsou na ruském plynu takřka stoprocentně závislé. Premiér Fiala ve svém nedávném projevu zmínil nutnost docílit energetické suverenity. Jak na jeho představy nahlížíte?
Podobně jako na energetickou suverenitu je nutné se orientovat i na potravinovou suverenitu. Bohužel v tomto směru se doposud dělala politika opačná, politika zvyšování naší závislosti. Pokud jde o energetickou suverenitu, tak je to zejména otázka času. Proto ty obavy, které jsem vyjádřil v odpovědi na předešlou otázku. Nepovažuji za rozumnou politiku odmítat plyn z Ruska a kupovat několikanásobně dražší ruský plyn z Německa a další podobné absurdity. Takto se suverénní stát nechová. Osobně jsem fanda modulární jaderné energetiky. Ta může energetické problémy vyřešit na tisíc let. Je to naše parketa, máme k tomu co říci, a to i pokud jde o vývoj špičkových technologií. Bohužel v nejlepším případě na tom můžeme založit energetickou suverenitu až od roku 2030. Ale i tak bychom si to měli vzít jako součást naší národní vize.
Je vláda schopna adekvátně pomoci občanům a firmám, aby to zvládli? Fialova vláda čelí kritice, že je jediná v Evropě, která pomáhá dosud jen zcela minimálně. Jak to vidíte vy? Nejsou to jen opoziční klišé?
Fialova vláda zatím problémy naší země jen prohlubuje a situace ve světě vyostřuje. Proč? Protože to není svéprávná vláda, ale maňásková vláda v rukou současné globální moci.
Co dalšího by kabinet mohl či měl podniknout pro lepší zvládnutí krize ze strany domácností i podniků?
Akční kroky lze formulovat takto: 1. Odstoupit od programu Green Deal a přestat distribuovat a vymáhat platbu za „Emisní povolenky“. 2. Vystoupit z Lipské burzy a energie prodávat přímo mezi výrobcem (hlavně ČEZem) a spotřebiteli. Pouze celorepublikové přebytky by bylo možno prodávat nadále přes burzu. 3. Zdanit ČEZ a jiné velkovýrobce energií za rok 2021, kdy měli enormní zisky daní 50 % ze zisku a na rok 2022 a 2023 zastropovat ceny energií přes ERU (nutná úprava zákona o ERÚ). 4. Oživit Transgas nebo založit jinou státní firmu na dodávky ropy a zemního plynu od přímých dodavatelů (nikoli překupníků) a nakupovat za minimální světové ceny. 5. Odkoupit od RWE opět pod kontrolu státu zásobníky plynu, viz. Jenže Fialova vláda bude tvrdit, že to nejde, např. z toho důvodu, že by byli – jeho slovy řečeno – „poškozováni minoritní akcionáři ČEZu“. Těch je mi opravu líto… Podle mě se tady hraje ještě jedna hra – jakž takž uchránit domácnosti (byť za cenu vyčerpání veškerých jejich finančních zdrojů), ale nechat padnout firmy, aby se to, co se u nás ukázalo životaschopné, dostalo levně do cizích rukou a my se stali ještě více závislými.
Jak si vysvětlit, že sankce uvalují na Rusko převážně země Západu, zatímco Čína, Indie a jiné země BRICS, stejně jako např. africké či arabské země s Ruskem dále nerušeně udržují styky. Proč Západ ztratil schopnost izolovat svého nyní největšího soupeře? K jakému vývoji to v mezinárodních vztazích povede?
Je to dáno tím, o čem jsem již hovořil. Tzv. země Západu ovládané současnou globální mocí nemají vizi a ženou svět do konfliktů, přitom se samy utápějí v konfliktech pocházejících z toho, že si silnější řeší problémy na úkor slabších. Ztratily kredit u zemí, které dnes představují velkou většinu obyvatel naší planety. Z této slepé uličky existuje cesta, ale k tomu potřebujeme perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi. Obávám se však, že ti, kteří budou stát u jejího zrodu, budou jednou z prvních obětí perzekucí a represí, jejichž předzvěstí je stupňující se cenzura. Připomenu, že před více než osmi léty, konkrétně 1. března 2014, jsem na své blogu napsal: „Mnohým začíná docházet, že to, co se děje na Ukrajině, není zcela normální. Pokud by někdo používal fašistické symboly u nás nebo v Německu, jak se tomu masově děje na Ukrajině, už by byl (obrazně řečeno, pochopitelně nejdříve musí proběhnout trestní stíhání) za mřížemi. To navozuje otázku, zda se jedná ‚jen‘ o pokus o hnědý puč na Ukrajině, proti kterému se eurounijní politici nedokážou ozvat. Však ono to nějak dopadne, říkají si snad někteří z nich... A nedochází jim, že jsme svědky předem připraveného pokusu o hnědý puč v EU přes ukrajinskou rozbušku. Překvapuje mě, že to ještě nedošlo lidem, jako je Luboš Zaorálek a že sežrali i s navijákem ‚ukrajinskou návnadu‘. Nejde už o Ukrajinu. Jde o legitimizaci hnědých symbolů a hnědých praktik. Jde o zřetelný nástup sil krajního konzervativismu a historického atavismu k zásadní revizi dějin. Tento skrytý (nejdříve postupný, ale brzy bude gradující) pokus o hnědý převrat v EU má hodně silné mocenské zázemí.“ Zde je celý článek, za kterým si stojím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
_profil_top.jpg)
