Švýcarské letectvo provozuje americké letouny z přelomu 60. a 70. let F-5E/F Tiger II a jejich mladší následovníky F/A-18C/D Hornet, pocházející z 80. let. Výběr náhrady zastarávajících strojů začal v roce 2007 a vyústil ve volbu dvaadvaceti švédských stíhačů Saab JAS 39 Gripen C/D, stejných, které nyní slouží také v našem letectvu. Občané konfederace však domluvený obchod v roce 2014 neschválili v referendu, když se proti pořízení švédských letounů vyslovilo 53% zúčastněných. Dohoda padla a švýcarští piloti museli na své nové letouny čekat dál.
Další tendr proběhl o šest let později a právě proto, že gripen už občané jednou odmítli, švýcarská vláda švédský letoun do výběru nepřizvala. Výběr se tak zúžil na americké letouny F-35 a F/A-18E/F a evropské typy Eurofighter Typhoon a Dassault Rafale. Tentokrát si vláda nechala od občanů již předem schválit finanční strop, aby měla později volnější ruce k vyjednávání. Strop byl po intenzivní PR aktivitě vlády schválen nejtěsnějším možným rozdílem, když pro něj hlasovalo 50,1% účastníků referenda. V tu chvíli začal tendr, o kterém se bude ještě dlouho mluvit.
Letoun F-35 amerického letectva
Vyhlášení během prázdnin
Krystalicky čisté. Takové mělo být obnovené výběrové řízení na stíhačky pro švýcarskou armádu. Po mezinárodní blamáži z roku 2014, kdy po kampani plné intrik a skandálů Švýcaři v referendu odmítli nákup švédského letounu gripen, mělo být nyní všechno jinak. Žádné úniky informací, žádné zahraniční vměšování, žádný lobbing. Dlouho se zdálo, že se to může podařit, koneckonců kde jinde, než ve Švýcarsku by tomu tak mělo být. V průběhu druhého tendru skutečně nic neuniklo na veřejnost, po schválení rozpočtového rámce utichly i větší debaty na téma nákladů celého projektu. Šlo však pouze o klid před bouří.
První překvapení přišlo, když bylo oznámeno, že výsledky budou vyhlášeny během letních prázdnin. Bylo zjevné, že většina národa bude na dovolené a protikorupční organizace zpozorněly, vyhlašování důležitých rozhodnutí během volných dnů nepůsobí důvěryhodně ani ve Švýcarsku. 30. června (ve Švýcarsku začínají prázdniny o několik týdnů dříve) tak vystoupila ministryně obrany Viola Amherdová s výsledky, které vzbudily údiv doma i v zahraničí.
Podle Amherdové dosáhla ve třech hlavních kritériích, efektivitě, provozní podpoře a mezivládní spolupráci, nejlepších výsledků americká stíhačka Lockheed Martin F-35A Lightning II. Šokující však bylo oznámení, že výběrová komise shledala americké „stealth“ řešení jako jednoznačně nejlevnější.
 |
Jak se levně počítá stíhačka
S vyhlášením výsledků byla zveřejněna také vítězná cena. Za 36 amerických letounů s výzbrojí má Švýcarsko zaplatit 6,435 miliardy švýcarských franků (cca 159 mld. Kč, pozn. red.). Okamžitě po zveřejnění se hlasitě ozvali švýcarští letečtí odborníci s tím, že zkrátka není možné, aby byl F-35 s touto nabídkou nejlevnějším stíhacím letounem. Jejich názor potvrdili i konkurenční výrobci, kteří zveřejnili svoje nabídky, které byly skutečně nižší. V tu chvíli se začal odvíjet příběh jednoho zoufale nepřesvědčivého výpočtu.
Armasuisse (švýcarská obranná akviziční agentura) poprvé zvolil novou metodu hodnocení, tzv. hierarchickou procesní analýzu, při které se neudělují body jednotlivým typům letadel, ale jednotlivé nabídky se porovnávají vůči sobě ve dvojicích. Je to neobvyklý postup, který se běžně nevyužívá, a jeho výstupem jsou zpravidla mnohem větší rozdíly mezi účastníky. Švýcarští odborníci kritizovali použití této metody s tím, že je netransparentní a zkresluje výsledky ve srovnání s běžně používanými hodnotícími systémy. Důležité je přitom poznamenat, že Armasuisse neuvedl ani přesná kritéria ani jejich hodnocení a celou věc utajil. Některé výpočty však švýcarští novináři přece jen odhalili.
STÍHAČKA. Letoun amerického letectva F-35A během cvičení na Hillově letecké základně v Utahu.
Například se zjistilo, že u F-35 byly započítány náklady pouze na 140 letových hodin na rok, zatímco u všech ostatních letounů to bylo 180 hodin. Když byl Spolkový úřad pro vyzbrojování s touto skutečností konfrontován novináři, vydal vysvětlení v tom smyslu, že F-35 má díky jednoduchému ovládání a pokročilým výcvikovým simulátorům šanci snížit počet hodin ve vzduchu a tím významně ušetřit. Konkurenti přirozeně kontrovali s tím, že i jejich letouny mají k dispozici tzv. „Full Mission Simulator“, který může bez problémů zajistit část výcviku na zemi. Jejich námitky už ovšem nebyly vzaty v potaz.
Armasuisse celou záležitost korunoval prohlášením, že F-35 má levnější provoz i při stejném počtu hodin, přičemž uvedl hodnotu 55–60 tisíc švýcarských franků za hodinu letu (cca 1,35 mil.–1,48 mil. Kč, pozn. red.) Odborníci se však chytali za hlavu, protože i tato částka je minimálně dvoj až trojnásobná proti známým nákladům ostatních letounů.
Letoun F-35  V roce 1996 spojily síly americké letectvo a námořnictvo, aby v rámci programu Joint Strike Fighter vybraly nový americký letoun pro 21. století. Ten měl doplňovat chystané dvoumotorové F-22 Raptor a stát se přirozeným následovníkem hned několika typů. Do fáze výroby prototypu se dostaly návrhy letounů X-32 (Boeing) a X-35 (Lockheed Martin), druhý byl později prohlášen za vítěze a dodnes jej bylo vyrobeno téměř 700 kusů. Na vývoji se přitom podílely ještě Velká Británie, Itálie, Austrálie, Kanada, Dánsko, Norsko, Nizozemí a Turecko. Technicky je F-35 Lightning II špičkový stroj, jde o první exportované bojové letadlo 5. generace, když předchozí, ještě pokročilejší dvoumotorový F-22 Raptor americké vlády neuvolnily k vývozu ani mezi nejbližší americké spojence. Nový letoun vznikal s maximálním důrazem na obtížnou zjistitelnost ve všech spektrech, zejména na potlačení zjistitelnosti radarem. Přesné hodnoty radarové „neviditelnosti“ jsou přísně tajné, podle renomovaného portálu GlobalSecurity.org je však čelní odrazová plocha F-35 v průměru 100x menší, než u moderních letounů F/A-18E, Rafale, nebo Eurofighter Typhoon a dokonce až 3000x menší, než u starších typů F-15 a Su-27. Hlavními detekčními systémy F-35 jsou radar AN/APG-81 s elektronickým vychylováním paprsku a soustava elektrooptických čidel AN/AAQ-37 rozprostřených po celém obvodu letounu. Jejich data jsou fúzována do pokročilého přilbového zaměřovače, díky kterému stroj může postrádat tradiční průhledový displej. Jednou z největších předností letounu je pak pohonná jednotka Pratt & Whitney F135, s maximálním tahem 190kN (kilonewtonů) nejvýkonnější motor, který byl kdy nainstalován do stíhacího letounu. |
Další kouzlení s čísly se týká výzbroje. K supermoderním F-35 byla započítána pouze výzbroj v podobě nejlevnějších krátkodosahových řízených střel AIM-9X. Všechna ostatní výzbroj amerického letounu nebyla započítána do okamžité kupní ceny, ale do provozních nákladů, které vzniknou někdy v budoucnu. Fakt, že s takovouto výzbrojí je F-35 zcela neúčinný systém, v potaz nikdo nebral. Kdyby však nedošlo k tomuto účetnímu přesunu v hodnotě 400 milionů, nabídka na F-35 by překročila schválený finanční rámec a nesměla by být posuzována.
Třetí oblastí, která zaujala odborníky, byly náklady na infrastrukturu. Při pořizování nových bojových letounů musí letectva obnovit přistávací dráhy a upravit hangáry pro letadla. Armasuisse přitom vyčíslila, že tyto investice budou stejné pro každý typ – 100 milionů švýcarských franků. Přitom zkušenosti ze zemí, které již F-35 provozují (Velká Británie, Norsko, USA), ukazují, že F-35 vyžaduje neplánované investice, které jsou mnohonásobně vyšší než číslo, se kterým operoval Armasuisse a to zejména díky bezpečnostním požadavkům, které má na tento specifický typ americká vláda.
Do rozpočtu pro F-35 nebyly zahrnuty ani věci, jako je ochrana proti hluku, což je (jak ukazují zkušenosti z Norska) typický problém supersilného motoru F-135 letounu F-35. Započítán nebyl ani program modernizací. Tzv. „riziková přirážka“, jakési shrnutí rizika snížené provozuschopnosti (tedy přesně toho, s čím se potýkají flotily F-35 v USA i Velké Británii), pak byla nepochopitelně o polovinu nižší než u jakékoli jiné nakupované vojenské techniky.
Létající tanker A330 doplňuje palivo letounu F-35.
Zakázka se šetří, chystá se referendum
Výpočty, na jejichž konci je zjevně nejdražší stíhačka naší doby označována za nejlevnější, vzbudily pohoršení a výsměch i v samotném Švýcarsku. Švýcarský federální kontrolní úřad proto zahájil prošetřování celého tendru, do práce se dala i nezávislá auditní komise. Jedním z prošetřovaných okruhů přitom bude snaha Armasuisse vynutit si na neúspěšných uchazečích zničení nebo předání všech dat, která se zakázkou souvisela.
Koalici „Stop the F-35“ se mezitím podle vlastních slov podařilo sebrat sto tisíc podpisů, opravňujících žádat referendum o nákupu 36 amerických letounů. Protože rámcová smlouva švýcarské vlády s Lockheedem končí v březnu 2023, aktivisté věří, že jim vláda nebude klást administrativní překážky, aby se do tohoto data referendum mohlo uskutečnit. Poté totiž bude moci podepsat smlouvu na nákup nových letadel bez omezení.
Finská zkušenost
Loni v prosinci se po Švýcarsku rozhodlo koupit 64 amerických stíhaček F-35 také Finsko. Finské ministerstvo obrany však na rozdíl od Švýcarů nevyhodnotilo F-35 jako nejlevnější letoun, ačkoli v obou zemích soutěžily úplně stejné typy letadel.
Přesto i ve Finsku dochází k zajímavým početním chybám, které letouny F-35 staví účetně do mnohem příznivějšího světla. Finové například odhadují provozní náklady ještě nižší než Švýcaři, zcela mimo dosavadní zkušenosti všech provozovatelů tohoto typu letounu. Jak upozornili zahraniční novináři, zatímco americké letectvo provozuje jeden letoun za 7 milionů dolarů, Finsko počítá s náklady 4,4 milionu dolarů, přičemž tento záhadný rozdíl nikdo nedokáže vysvětlit.
Ještě hlubší rozdíl je při srovnání s Norskem a pokud by optimističtí Finové přijali švýcarské nebo dokonce norské odhady nákladů, bude je jejich flotila stát ročně troj až šestinásobek jejich vlastních odhadů.
F-35 v České republice
Americký letoun F-35 Lightning II je v současné době technologicky na špici vojenského letectví, což mu přiznávají všichni, kdo hodnotí jeho schopnosti střízlivě a bez emocí. Protože je jedním z favoritů také v České republice, musíme se zajímat o to, jaké zkušenosti s tendry mají v zahraničí.
Letouny Gripen odlétají z mateřské čáslavské základny na čtyřměsíční misi v Pobaltí.
Jak uvedl renomovaný letecký publicista Alan Warnes, zástupci společnosti Lockheed Martin, očekávají v České republice do konce roku tři možné další postupy výběru letounů za končící stroje JAS 39 Gripen. Buďto bude rovnou vybráno, nebo bude celá věc odložena, nebo se bude pokračovat v procesu výběru. Zdroje z ministerstva obrany zároveň uvádějí, že materiál k výběru nového letounu by měl být do vlády předán v první polovině prázdnin. Je samozřejmě otázkou, co bude obsahovat a zda jej vláda přijme.
Ale právě proto, že je dost možné, že už doslova za pár dní bude F-35 realitou i u nás, budeme se tomuto letounu v příštích dnech dále věnovat.
