Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Chceme mladé lidi hlavně bavit, vážná témata se vysvětlují těžko, říkají čeští influenceři

Ilustrační foto: Nicole Geri/Unsplash
Ilustrační foto: Nicole Geri/Unsplash

Jejich videa mají miliony zhlédnutí, skrz své sociální sítě jsou schopni nastolit veřejná témata i vyvolat kontroverze. Influenceři jsou celebritami 21. století, ke kterým vzhlíží stovky tisíc mladých lidí. Jak vnímají svoji popularitu? A uvědomují si svou moc, kterou díky své popularitě disponují? Deník N mezi nimi uspořádal anketu.

Na co jsme se influencerů ptali?

  1. S velkým dosahem přichází i zodpovědnost. Kdy jste si ji poprvé uvědomili? A jak se s ní snažíte nakládat?
  2. Přemýšlíte nad tím, jak můžou vaše příspěvky ovlivňovat duševní pohodu vašich sledujících?
  3. Zohledňujete nějak to, že se ve vašich příspěvcích objevují věci, které vaši sledující nemají, nebo si je třeba nemohou dovolit (ať už jde o cesty do zahraničí, elektroniku nebo například oblečení)?
  4. Snažíte se ve svých příspěvcích i o nějakou přidanou hodnotu? Nebo je účelem vašeho profilu primárně vytváření zábavného obsahu?
  5. Je něco, co je pro vás ve vašich výstupech tabu? Vnímáte nějaký svůj příspěvek jako chybu nebo přešlap?
  6. Všímáte si mezi influencery trendu, který je podle vás nějak problematický? Snažíte se před ním varovat?

David Dvořák

Repro: YouTube Davida Dvořáka

Dvaadvacetiletý Dvořák se soustředí především na sociální síť TikTok, kde má téměř 440 tisíc sledujících. Mimo jiné vytváří také videa na YouTube, v nich například zkouší elektroniku z různých obchodů nebo vytváří „challenge“ (výzvy). V jednom z posledních videí například žil pouze v autě. Účastnil se také reality show Like House.

  1. Uvědomuji si to asi celou dobu. Občas se stane i mně, že řeknu něco, co není úplně vhodné. Vždy se na vše snažím mít objektivní názor a pochopit obě dvě strany. Pokud si myslím, že můj názor nemusí být úplně ten ideální, k dané situaci se nevyjadřuji. Pokud ale cítím, že je dobré se k něčemu vyjádřit, udělám to.
  2. Snažím se přidávat fotky s úsměvem, občas k nim napsat nějaký povzbuzující/motivující popisek. Sám jsem si postupem času uvědomil, že má nálada se odvíjí od toho, co sleduji. Proto se i já tuto pozitivní energii snažím předávat dál.
  3. Sám pracuji a vesměs si na všechno zvládnu vydělat sám. Ničím drahým se na sociálních sítích vyloženě nechlubím. Drahé oblečení nenosím. Moji sledující mi vždy jakoukoliv cestu do zahraničí přáli. Když někdo v dané destinaci například byl, dal mi tipy na místa, kam se podívat a co je hezké vidět. Já se poté snažím tahle místa a zajímavosti lidem ukázat, aby se mohli třeba inspirovat.
  4. Primárně vytvářím zábavný obsah, abych lidi pobavil. Čas od času se ale snažím o určité předání moudra, aby si lidé uvědomili, že na vše nejsou sami.
  5. Pro mě v příspěvcích není tabu asi nic. Nemám problém cokoliv zveřejnit, pokud je za tím dobrá myšlenka nebo nějaká podpora.
  6. Negativně vnímám například plastiky a úpravy těla za pomocí určitých zákroků. Mluvím až o vyloženě přehnané změně, kdy už to člověku třeba ani nesluší. Je to ale každého volba, a pokud ten člověk bude po zákroku šťastný, je to jen dobře. Za momentální „chybu“ teď obecně nejvíce vnímám negativní ohlasy a vyjádření ohledně manželství pro všechny. Chápu, že se to někomu nemusí líbit nebo to nepodporuje. Není to ale nic, co by mělo těmto lidem nějak uškodit. Láska je láska, ať už je mezi různým nebo stejným pohlavím.

Tary (Taras Anatoljevič Povoroznyk)

Foto: Taryho archiv

Youtuber a vlogger se narodil před 29 lety v ukrajinském Ternopilu, v roce 2017 byl časopisem Forbes označený za 38. nejvlivnějšího Čecha na sociálních sítích. Je nejlépe vydělávajícím českým youtuberem s odhadovanými příjmy kolem 15 milionů korun ročně. Jeho tvorbu doprovázejí kontroverze, na sítích se chlubil rychlou jízdou, kritizován byl také za vysokou cenu svých propagačních předmětů. Na Instagramu má 630 tisíc sledujících, jeho kanál na YouTube odebírá téměř milion lidí.

  1. To, že jsem slavný, mi došlo dost pozdě. Neuvědomoval jsem si, že by moje videa mohla mít takový vliv na diváky, dělal jsem to jen proto, abych pobavil sebe i ostatní. Poprvé jsem si svůj vliv uvědomil v době, kdy jsem jel po dálnici zběsilou rychlostí a porušil tím dopravní předpisy (Tary jel tehdy rychlostí dosahující 250 kilometrů za hodinu, pozn. red.). To byl můj první „pád na hubu“. Od té doby se na to snažím dávat pozor, ačkoliv vím, že kontroverzní témata mají zpravidla větší sledovanost. A já videa dělám proto, aby se na ně někdo díval, snažím se tudíž balancovat na hraně. Svět internetu je o tom vytvořit něco zajímavého, vyrobit něco, co lidé ještě neviděli. Já se občas za tu hranu dostanu, na což komunita občas reaguje a kritizuje mě. Proč ne, ať si lidé reagují, to je v pořádku.
  2. Ve videích se soustředím hlavně na zábavu, na srandu. Myslím si proto, že ovlivňuji duševní pohodu diváků pozitivně, tedy že se odreagují a přijdou na jiné myšlenky. Všichni máme nějaké problémy, díky mým videím ale mohou načerpat nové síly.
  3. Moje tvorba na YouTube je často postavená na videích, jako je „šílené nakupování“, kdy vtrhnu do obchodu a nakoupím tam za desítky tisíc korun. Na tom je jedna moje série postavená. Utrácení a ukazování toho, že mám peníze, je pro mě přirozená věc. Uvědomuji si, že někteří lidé tolik peněz nemají, nicméně já na tom mám postavenou vlastní tvorbu. Nemyslím si proto, že je špatně, když ukážu, že si můžu dovolit nějakou věc. Kolikrát jsem fanouškům i děkoval, že díky tomu, že nakupují můj merch nebo jezdí na moje akce, si můžu dovolit věci kupovat.
  4. Ve spoustě mých videích nejde jen o zábavu, snažím se tam dávat nějakou přidanou hodnotu. Přidaná hodnota spočívá třeba v tom, že se snažím mladé přesvědčit, aby se více hýbali. Parkouru (pouliční akrobacii, pozn. red.) se věnuju 14 let a snažím se mladým předávat, jak s ním začít bezpečně a neublížit si. Spousta z nich totiž dělá řadu chyb, které často vedou k úrazu. Snažím se také varovat třeba před podvodníky, nedávno jsem upozorňoval na podvodné SMS. Točil jsem také video, kde jsem se po začátku války na Ukrajině postavil za ruské děti v Česku, které tu čelily šikaně.
  5. Už dříve jsem mluvil třeba o své rychlé jízdě na české dálnici. Zpětně si říkám, že jsem si mohl nějaký příspěvek odpustit, vyhnul bych se tak kritice. Jsem na ni ale zvyklý, vždy jsem byl trochu černá ovce. Je to dáno také tím, že často dostanu nápad, nad kterým dlouho nepřemýšlím a hned ho natočím, a na internetu si pak žije svým životem. Tabu jsou pro mě ale

    Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Sociální sítě

Speciál N < 25

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější