Útok ruského letectva na divadlo v ukrajinském Mariupolu, který se stal v polovině března, je válečným zločinem, konstatovala lidskoprávní organizace Amnesty International. Podle organizace Human Rights Watch nese znaky válečného zločinu i úterní raketový útok na Kremenčuk.
Hořící obchodní centrum v Kremenčuku. Zdroj: Oficiální kanál prezidenta Volodymyra Zelenského
Human Rights Watch (HRW) zatím píše v souvislosti se zasažením obchodního centra v ukrajinském městě Kremenčuk o „potenciálním válečném zločinu“, protože vyšetřování ještě není u konce.
V prohlášení organizace ale stojí, že její pracovníci prohlédli místo dopadu ruské rakety a nenašli žádné stopy po zbraních či munici, které zde měly být podle tvrzení ruského ministerstva obrany uchovávány. Všichni svědci rovněž shodně uvádějí, že obchodní centrum normálně fungovalo a nesloužilo jako vojenský sklad, ve kterém podle Moskvy měly být především západní zbraně dovážené na Ukrajinu.
„Incident musí být vyšetřen jako případný válečný zločin, a pokud to neudělá Rusko, musí to učinit Mezinárodní trestní soud a další vyšetřovací orgány,“ požaduje HRW.
Ani nápis „DĚTI“ nepomohl
V případě rozbombardovaného divadla v Mariupolu má další mezinárodní lidskoprávní organizace už jasno. Experti Amnesty International provedli vlastní vyšetřování a shromáždili důkazy, ze kterých vyplývá, že Rusové mohli vědět, na co cílí. V divadle se před nálety skrývaly stovky civilistů, o čemž rovněž ruské velení mohlo mít informace.
Zpráva o útoku s názvem „Děti: útok na Doněcké oblastní akademické divadlo v Mariupolu“ tvrdí, že Rusové „s vysokou mírou pravděpodobnosti“ shodili na objekt z vojenského letounu dvě pětisetkilogramové bomby. Nálože explodovaly současně. Rusko přitom stále odmítá, že bylo divadlo cílem náletu, popřípadě tvrdí, že se v něm ukrývali vojáci pluku Azov.
Divadlo bylo obyvatelům Mariupolu vedením města nabídnuto jako protiletecký kryt v době, kdy ruské letectvo shazovalo na obytné čtvrti i centrum desítky bomb a okrajové čtvrti ostřelovalo ruské dělostřelectvo. Stovky lidí se sem proto uchýlily, a je nepravděpodobné, že by ruská strana takovou informaci neměla. Rovněž zde fungovalo centrum, kde se lidé dozvídali o možnostech evakuace.
Na asfaltu před budovou bylo velkým písmem v ruštině napsáno: „DĚTI“. Navzdory tomu bylo divadlo kolem 10 hodiny ranní 16. března při ruském náletu prakticky zničeno.
Amnesty International v období od 16. března do 21. června shromáždila výpovědi třiapadesáti přeživších očitých svědků. Osmadvacet z nich bylo při útoku uvnitř divadla nebo v jeho bezprostřední blízkosti na ulici.
Vyšetřovatelé měli kromě toho k dispozici satelitní snímky i údaje z radarů z období těsně před náletem a po něm. Prostudovali také velké množství fotografií a videozáznamů z mobilních telefonů svědků události a technickou dokumentaci a stavební plány divadla.
Analýzou exploze se na žádost organizace zabývaly dvě na sobě nezávislé skupiny odborníků. Jedna je přesvědčena, že síla výbuchu odpovídala 400–800 kilogramů TNT, druhá odhaduje sílu bomb na 600–1200 kilogramů TNT.
Poté srovnaly informace o bombách s těmi, které jsou dostupné a vypovídají o arzenálu ruské armády. Vyšetřovatelé Amnesty International tak došli k závěru, že na dovadlo byly svrženy dvě stejné letecké pumy o hmotnosti 500 kilogramů každá. Shozeny byly nejspíš z letadel Su-25 nebo Su-34. Tvrzení některých ruských zdrojů a politiků o tom, že si Ukrajinci vyhodili divadlo do povětří sami, aby to pak svedli na Rusko, pokládají vyšetřovatelé za zcela bezpředmětné.
Mrtvých méně, než se všichni obávali
„Došli jsme k závěru, že tento útok je jednoznačným válečným zločinem, a že se ho dopustili ruští vojáci,“ prohlásila generální tajemnice Amnesty International Agnès Callamardová. Zdůraznila, že ve vyšetřování nyní musí pokračovat Mezinárodní trestní soud.
Doposud není známo, kolik lidí v divadle přesně zemřelo. Ihned po útoku ukrajinská média psala o nejméně 300 obětech. Novináři AP dokonce odhadli počet mrtvých na 600.
Vyšetřování Amnesty International je v tomto směru optimistické – při samotném náletu zahynulo nejspíš méně lidí. Mnozí totiž budovu opustili nedlouho před úderem a především 14. a 15. března, kdy byly otevřeny tzv. zelené evakuační koridory. Lidé, kteří v divadle zůstali, se uchýlili do bezpečnějších prostor, jako bylo velké sklepení a přední část budovy.
Ovšem ti, kdo se v inkriminované chvíli nacházeli v polní kuchyni na ulici a v hledišti a na jevišti, zahynuli nebo byli těžce zraněni. Amnesty International má přesné údaje o 12 mrtvých. Ovšem mnohá těla dodnes nebyla identifikována. (BBC)