Libanonci v době krize kácí stromy na topení, část z nich se mizející lesy snaží zachránit

Libanonci si během krize topí i dřevem z mizejících lesů tamních hor. Hatí tak úporné snahy o jejich znovuzalesnění. Ještě před padesáti lety pokrývaly dvacet procent Libanonu lesy. Dnes je to poloviční číslo. Ekologická katastrofa v podobě odlesňování Libanonu trvá už celá tisíciletí.

Tento článek je více než rok starý.

Bejrůt Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Libanonské hory

Zelená část uprostřed libanonských hor | Foto: Štěpán Macháček | Zdroj: Český rozhlas

Z kvalitního libanonského cedru stavěli lodě už egyptští faraóni. Použil ho i král Šalomoun ke stavbě jeruzalémského chrámu. Mnohem později dělali Osmané z cedrů pražce na svou Hidžázskou železnici.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž o zalesňování Libanonu

Libanon je jednou z velmi mála blízkovýchodních zemí, kde si můžete sednout u zurčících horských potůčků a říček. A na jednom takovém místě, v horách nedaleko Bejrútu, ve výšce skoro 2000 metrů, vzniká nový cedrový háj.

„Podívejte se do těch stromů. Uvidíte tam hnízda ptáků. To je důkaz, že se sem vrací život. Nejde tedy jen o zeleň jako takovou, ale o divokou přírodu jako celek,“ říká zpravodaji Radiožurnálu Elí Hedwán z organizace Džuzúr Lubnán, tedy Libanonské kořeny, která se věnuje znovuzalesňování.

Elí prohlíží a kontroluje jednotlivé stromky, většinou několik metrů vysoké cedry. „Po průzkumu terénu a určení, jaký druh stromu tu bude prospívat, zasadíme sazenici. Tak pak vyžaduje tři roky naší péče, zavlažování a ochrany. Po třech letech necháme strom jeho osudu a už jenom monitorujeme, jak se mu daří,“ popisuje Eli.

Cedrové aleje ve vyprahlých horách poskytnou stín a ochlazení prostředí | Foto: Štěpán Macháček | Zdroj: Český rozhlas

Oáza v horách

Je to taková oáza uprostřed jinak poměrně vyprahlých hor. Létají tu motýli, zpívají ptáci, linou se tu libé kořeněné vůně všuderostoucích bylinek, a také samotných cedrů. Jsou to stromy s velice aromatickou pryskyřicí, a tím pádem také dřevem.

„Máme program adopce cedrů. Je určený hlavně pro Libanonce žijící v zahraničí, a těch je hodně,“ vysvětluje mi Elího kolegyně Stefaní Ahmarová. „Zaplatí náklady na vysazení stromku, a posílí tím pouto ke své rodné zemi. Dáváme pak ke stromkům jména dárců na kovových cedulkách. A dárcům GPS souřadnice, aby se na strom mohli jezdit dívat,“ dodává Ahmarová.

O stromy se starají místní obyvatelé a lidé z neziskových organizací | Foto: Štěpán Macháček | Zdroj: Český rozhlas

Na kontrolní den přijel také Raúl Na’áme, spoluzakladatel organizace. Říká, že tahle lesní školka je jejich nejstarší.

Libanon zažívá kvůli krizi solární boom. Závazek na využití obnovitelných zdrojů splní o sedm let dříve

Číst článek

„Tady jsme oplotili milion metrů čtverečních. Podívejte, všechny tyhle stromky jsme vysázeli mezi lety 2008 a 2012. Některé stromky vyrostly zatím maximálně do výšky 20, 25 centimetrů, jiné jsou už mnohem vyšší. Ty na svahu přivráceném k moři rostou mnohem rychleji. Je tam víc vláhy,“ říká.

Raúl byl nadšeným horalem. Když chodíval s kamarády po horách, litovali prý, že tam nejsou stromy a není kam se schovat před pálícím sluncem. A tak se do projektu pustili.

„Dosud jsme vysázeli asi 400 tisíc stromů po celém Libanonu. Teď v době ekonomické krize jsme ale přišli s novým konceptem: sázíme stromy s plody, které můžou místním přinášet zisk, jako je karob,“ uvádí Raul.

Ani po letech snažení se nevzdává své vize. „Tohle bude jednou krásný cedrový les. Ale jak říká řecké rčení: Vyspělá civilizace se pozná podle toho, že staří muži sázejí stromy. A vědí přitom, že si nikdy neposedí v jejich stínu,“ dodává sebejistě.

Raúĺ Naáme, spoluzakladatel organizace Džuzúr Lubnán | Foto: Štěpán Macháček | Zdroj: Český rozhlas

Vládní snaha chybí

Libanonská vláda pro znovuzalesnění země moc nedělá. Iniciativu proto přenechává nadšencům.

„V Libanonu se znovuzalesňování věnuje řada nevládních organizací. Tempo sázení stromků ale nestačí ani na prostou náhradu toho, co ztrácíme. Důvodem jsou lesní požáry, rozšiřující se výstavba, a teď také kácení stromů na topení. Cena energií vystoupala natolik, že lidé prostě jdou, a pokácejí celý strom,“ stěžuje si spoluzakladatel.

Tahle situace by byla pro jiné lidi naprosto frustrující. Jenže Raúl Na’áme bere věci s klidem. Naděje na zlepšení si stále uchovává.

Libanonský cedrový les | Foto: Štěpán Macháček | Zdroj: Český rozhlas

„Musíme ale něco dělat. Vždyť se podívejte na sever údolí Biká nebo do pohoří Antilibanon. Uvidíte tam dezertifikaci, rychlý postup pouště. A kde je ten zelený Libanon, jaký jsme ho znali?“ děsí se Raúl.

Libanon býval se svými zalesněnými horami takovou velkou oázou na Blízkém východě. Obnova jeho lesů se zatím moc nedaří. Raúl se svými spolupracovníky, a také další organizace, vědí, že dělají sisyfovskou práci. A přesto v ní vidí smysl.

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme