Jen vy a kniha. Romantická zápletka, která dojde ke svému naplnění ve chvíli, kdy sbalíte kufr, za dveřmi necháte všední povinnosti i přetékající diář a rozjedete se za humna. Zvolte si tu správnou. Biografie, kniha pro osobní rozvoj, román, sbírka povídek, literární reportáž i literatura faktu. Vybrali jsme pro vás šestici titulů, do kterých se hladově začtete, ať už se vydáte na chalupu, na loď, nebo ke kavárenským stolkům v ulicích starobylých měst.

Anna: The Biography, Amy Odellová

Míříte do jedné ze světových módních metropolí a těšíte se na inspiraci tajemnými cizinci a jejich vytříbeným stylem? Pravděpodobně už na letišti sáhnete v kiosku s lesklými časopisy po „bibli“. A rovnou po té nejproslulejší, kterou ve svých rukou pevně svírá už 34 let Anna Wintourová. Biografii obávané šéfredaktorky amerického magazínu Vogue sepsala novinářka Amy Odellová, která se pustila do vyčerpávajících rešerší. Prostudovala více než 250 rozhovorů a dopisů a také všechny stopy, které po sobě chladná královna módy doposud zanechala. Co se skrývá za pevně stisknutými rty, černými slunečními brýlemi a perfektně střiženým mikádem? Třeba dětství v rodině váženého londýnského editora, začátky módní redaktorky v erotickém časopise pro ženy Viva, bouřlivý nástup na vytoužené místo ve Vogue, role v úspěchu nespočtu světových módních návrhářů, poznámka Andyho Warhola, že se příšerně obléká, nebo fakt, že jednou nechala vyretušovat tukový faldík na krku miminka. Přes všechna klopýtnutí, skandály i kritiku je i v 72 letech stále na vrcholu. Je tyrankou, nebo vizionářkou? A jak to, že se ji ještě nikomu nepodařilo sesadit?

Námořní slepota, Michael Romancov

Nohy ponořené ve vodě, slaný vítr ve vlasech a tajemný, vzdálený horizont. Taky už se nemůžete dočkat? Moře a oceány má většina z nás spojené převážně s prázdninami na pláži nebo na lodi a s vodními sporty. Staly se pro nás jedním velkým bazénem.

Jenže oceán hraje v současné společnosti mnohem větší roli. Zabírá zhruba 71 procent povrchu Země, ostatně i z toho důvodu se naše planeta jeví při pohledu z vesmíru modrá. Jeho plocha je nejdůležitějším regulátorem teploty na Zemi, mořské proudy ovlivňují počasí i daleko ve vnitrozemí a rybami a mořskými plody se živí přes 2,6 miliardy lidí. Vodní plochy hrají také nezastupitelnou roli v mezinárodních vztazích, světové ekonomice (odhaduje se, že 90 procent mezinárodního obchodu probíhá skrze námořní dopravu) a rozdělení moci. Byly a stále jsou důležitým dějištěm historie, politických zvratů a neuvěřitelných šťastných i tragických náhod. Přesto podle politického geografa Michaela Romancova trpíme námořní slepotou, a to nejen my Středoevropani. Ve své poutavé knize proto provádí čtenáře mnoha dobrodružstvími – od prvních námořních objevů, díky kterým se z Evropy stalo mocenské a hospodářské centrum světa, přes turbulentní 20. století až po současnost, kdy se těžiště světových ekonomických aktivit vrací do pacifické Asie. „Kdo ovládá moře, ovládá obchod; kdo ovládne světový obchod, získá bohatství celého světa a nakonec ovládne i celý svět,“ řekl sir Walter Raleigh a kniha Námořní slepota jeho slova potvrzuje.

Kde zpívají raci, Delia Owensová

Křehké vážky, divocí racci, hlasité žáby. „Bažina není močál. Bažina je místo prosycené světlem, kde tráva prorůstá vodou a voda se vlévá do oblohy,“ začíná kniha americké zooložky Delie Owensové, která vypráví o opuštěné „holce z bažin Kye Clarkové, kterou v dětství postupně opustila nestabilní rodina a až do dospělosti vyrůstala sama v mokřinách Severní Karolíny“. Popisy netradiční vodní krajiny uchvátily miliony čtenářů možná ještě víc než detektivní zápletka, i ta vás však udrží v napětí. V žebříčku The New York Times Best Sellers se kniha drží už 164 týdnů. Příběh si zamilovala i herečka a producentka Reese Witherspoonová, která ho nejprve vybrala pro svůj knižní klub Hello Sunshine v roce 2018 a pak ho pod křídly své produkční společnosti nechala zfilmovat. Ještě než se tedy na podzim vydáte do kina, začtěte se do knihy, která vás vtáhne do světa drsných přírodních zákonů, maloměšťáctví šedesátých let v jižanské Americe a boje za svobodu vybrat si vlastní osud.

Auroville, Katarzyna Boniová

Je-li pro vás léto obdobím, kdy můžete uniknout realitě všedních dnů a snít o utopii, přečtěte si o městě ideálů. Tady se mělo žít bez peněz a majetku, bez náboženství a politiky, v komunitě, která všechno sdílí. Místo na vyprahlém kousku země v Indii, kde stál jeden jediný strom a všude kolem byla poušť. Místo, kde měl být člověk lepší bytostí.

Jak tento experiment šedesátých let, projektovaný pro padesát tisíc lidí, obstál, se vydala na vlastní kůži zjistit polská reportérka Katarzyna Boniová. A zjišťuje, že ve městě Auroville se ideály rozplynuly velmi rychle.

V ulicích sice nejezdí auta, všechno je udržitelné a spravedlivé, všichni mají stejně, nikomu nechybí jídlo ani střecha nad hlavou a peníze ve městě neexistují, ale bez peněz by neexistovalo ani město. Od založení ho podporuje UNESCO i indická vláda a soukromí dárci po celém světě. Jak je to tedy s jeho soběstačností? A skutečně jsou si v něm všichni rovni? Nebo ta rovnost platí jen v jeho hranicích, ale chudých obyvatel okolních vesnic, kteří zajišťují řadu služeb, už se netýká? Do Aurovillu přijíždějí ročně tisíce turistů, včetně těch českých, aby našli sami sebe. Co si však odvezou?

Čtyři tisíce týdnů: Time management pro smrtelníky, Oliver Burkeman

Dovolená skýtá ideální čas k přemýšlení… třeba nad časem. Věděli jste, že budete-li žít do osmdesáti let, prožijete na světě pouze 4000 týdnů? Už starověcí filozofové pábili nad krátkostí života. Možná jste se stejně jako mnozí ostatní chytili do pasti chorobné produktivity. Podlehl jí i novinář Oliver Burkeman, který čtrnáct let psal pro deník The Guardian vlastní rubriku „Tento sloupek vám změní život“. Glosoval v ní nové trendy v osobním rozvoji a vyzkoušel snad všechny metody, které byly v posledních letech populární. Ať už to byl „inbox zero“, technika „pomodoro“, tipy z knih Konec prokrastinace, Čtyřhodinový týden nebo Mít vše hotovo. Jenže – žádná z nich mu nakonec šťastnější život v dlouhodobém měřítku nepřinesla. A tak napsal knihu, která žánr osobního rozvoje obrací naruby. „Čím produktivnější zvládnete být, tím hůř pro vás! Udělejte všechno, co po vás ostatní chtějí, a budou toho po vás chtít o to víc!“ říká v anotaci a snaží se čtenáře skrze kombinaci originálních postřehů, britského humoru a psychologických výzkumů smířit s tím, že prostě nemůžou stihnout všechno.

První osoba jednotného čísla, Haruki Murakami

Čtyři roky uběhly od japonského vydání posledního románu jednoho z nejoblíbenějších současných spisovatelů. Po románu Komturova smrt se nyní fanoušci dočkali nové sbírky povídek, ve které se Murakami nejen názvem vrací ke svému typickému psaní v první osobě. Zdá se, že sedmdesátník bilancuje, i tématy se totiž vrací ke kořenům. Nechybí milovaný jazz (než se stal spisovatelem, provozoval Murakami v Tokiu jazzový bar Peter Cat) ani milovaní Beatles, píše o studentském životě v šedesátých letech, ale i o stárnutí. Jako vždy se v jeho textech objevuje magický realismus – třeba mluvící opičák v malém hotýlku, který hrdinovi povídky ochotně umyje záda. Knize se dostalo rozporuplného hodnocení, pro některé chybí poselství, překvapivé momenty nebo rozuzlení, jiní ji naopak vyzdvihují jako něco, co vám v hlavě zůstane nadlouho. Dopřejte si po jedné povídce při válení v hamace, se skleničkou večer na terase nebo mezi skoky do vody a dejte jí verdikt sami.