21°C
Režisér snímku Hranice lásky Tomasz Wińský prozradil, že jediné, s čím herci při natáčení trochu bojovali, byla nahota a intimní situace na place. Roli ve filmu, kde hlavní postavu ztvárnila a na jehož scénáři se podílela Hana Vagnerová nejdříve odmítla, ne kvůli nahotě, která je v tomto snímku všudypřítomná, ale zejména z časových důvodů. „Byla jsem v té době docela zaneprázdněná, ale Tomasz (režisér Tomasz Wiński – pozn. red.) mi vlastně potom osobně psal, že by se se mnou chtěl potkat, že by mě chtěl do té konkrétní role a vlastně mně se tak líbilo to zpracování a i materiál, co měli natočený, že jsem nakonec kejvla a vymysleli jsme to i časově, že to hezky vyšlo i s hereckými zkouškami,“ prozradila mladá herečka.
Antonie v březnu získala svého prvního Českého lva za vedlejší roli ve filmu Okupace. Pochází z umělecké rodiny, tatínek Petr Forman je divadelník, maminka Klára scénáristka, dědeček Miloš Forman je ikonou nejen české kinematografie a dědeček z maminčiny strany je spisovatel Jiří Stránský. Příjmení Formanová může ale podle jejích slov být výhodou i přítěží. „Výhoda asi v tom, že vás nějak znaj a důvěřujou tomu jménu a je to třeba zátěž v tom, že často lidi mají nějaký předsudky, že si třeba myslí, že máme to, co máme, díky tomu jménu. Já se tomu snažím nějak vymanit, ale zároveň to těm lidem nemůžete vymluvit, protože třeba to tak je, já to sama nevím a nemohu posoudit,“ popsala velmi upřímně sympatická herečka situaci, se kterou se potýká mnoho dětí slavných a úspěšných rodičů.
Vášnivý cyklista Miloš Forman
V Epicentru vzpomínala také na své dětství, které podle jejích slov trávila z velké části v karavanu: „Bylo spojené s cestováním a výlety na kole, a právě s divadlem, ve kterém jsme částečně vyrůstali po Francii a Itálii, takže to byla vlastně nejhezčí část mého života.“ Antonie také často létala za svým dědečkem Milošem Formanem do Spojených států, se kterým se vídala většinou dvakrát až třikrát do roka.
„Když jsme byli malí, tak jsme se vídali samozřejmě víc…Také jsme jezdili právě na výlety na kole hodně často, na to ráda vzpomínám, protože děda byl velmi vášnivý cyklista. Pak samozřejmě, když byl starší, tak už se mu sem hůř jezdilo, takže my jsme jezdili spíš za ním a ty návštěvy byly vždycky hezký,(…) myslím, že tam bylo hrozně znát, že jsme opravdu spolu jen tak jako byli a užívali si tu vzájemnou přítomnost. Většinou jsme chodili na večeře nebo párkrát jsme byli v divadle nebo na nějakém koncertě, na dovolený jsme taky spolu jezdili, takže ten společný čas byl vždycky krásný a hodně vzácný.“
