Diagnostika (screening) pohybového aparátu: nutnost nejen pro sportovce

Je tomu bezmála již 7 let, co jsem publikoval obsáhlý článek věnující se diagnostice pohybového aparátu. Po tak dlouhé době se toho opravdu hodně v kontextu diagnostiky (screeningu) změnilo, a proto jsem se rozhodl na svůj předešlý příspěvek volně navázat. Diagnostika pohybového aparátu neboli tzv. screening je jistojistě tím, co by měl mít v portfoliu služeb každý, kdo nabízí péči spojenou s pohybem či se pohybuje ve fitness sektoru obecně. V podstatě lze dnes hovořit v kontextu screeningu o "zlatém standardu", tedy tom, co trenér či jiný odborník udělá s klientem jako první. Bohužel praxe je mnohdy jiná a vypovídající screening lze vidět jen u hrstky "nadšenců", kteří se nebojí dlouhodobě vzdělávat a investovat prostředky právě do umění "rozebrání těla" na jednotlivé součástky. Záměrně bude v dalším pokračování použito slovíčko screening, protože je tento výraz mnohem více rozšířen především v zahraničí a lze si tak snadno dohledat související informace, které zde nebudou uvedeny.

Mimo to, že je screening opomíjen a mnohdy považován za "zbytečně" ztracený čas, je na něj stále nahlíženo jako na něco, co byl měl dělat především fyzioterapeut nebo lékař. Já osobně nesouhlasím s tím, že se jedná o ztrátu času, a koneckonců bude v další části článku toto tvrzení podloženo i relevantní evidencí, aby bylo poukázáno, že takovým screeningem například pohybových vzorů lze minimálně "filtrovat" a zachycovat možná budoucí zranění spojená s pohybovým aparátem. Na stranu druhou jasně souhlasím s tím, že fyzioterapeut/lékař by rozhodně měl vykovávat screening typu kineziologický rozbor nebo jiné diagnostické vyšetření, kde se na patřičné oblasti zaměří více specifickými testy či zobrazovacími technikami (MRI, sono, RTG apod.), které by měly ideálně navazovat na zmíněný pohybový screening. Z logiky věci tak vyplývá, že interdisciplinární spolupráce typu trenér/specialista - fyzioterapeut/lékař je nejlepším a nejkomplexnějším řešením pro poskytování takových služeb nejen široké veřejnosti, ale především sportovcům, pro které je screening tzv. "must do" záležitost, jestliže chtějí být konkurenceschopní, zlepšovat se a zároveň cíleně vlastní tělo nepoškozovat.

Popisovaný scénář spolupráce je ale bohužel pouze z říše snů nebo finančně nedosažitelný, bavíme-li se o privátních klinikách, a častokrát se stává, že tolik potřebná interdisciplinarita a přístup typu "všichni táhnou za jeden provaz" je viděna na české scéně jen minoritně. Prostoru na zlepšování takových služeb je opravdu hodně, a proto Vám čtenářům chci přinést něco, co u nás není dodnes a v takové kombinaci téměř vůbec k vidění. Celá koncepce screeningu tak, jak bude představena, je vytvořena z mezinárodně uznávaných přístupů ke zdraví, prevenci bolesti, pohybu, sportovnímu výkonu a je tedy založena na vědou a výzkumech podložených zjištěních. Samozřejmě netvrdím, že taková skladba je jedinou možnou a správnou, nicméně tvrdím, že se jedná o ucelené portfolio služeb, zahrnující mnohé aspekty a potřeby lidského organismu ve vztahu ke zdraví a výkonnosti. Dále popsané přístupy a testy jsou standardem na všech výkonnostních úrovních a soutěže jako NHL nebo NBA taktéž implementovaly některé z nich.^17,24

V následujících řádcích se již konkrétněji podíváme mimo jiné na to, jak lidské tělo jako celek reaguje na sportovní zátěž z pohledu pohybu a co se může stát, pokud nejsou adekvátně známy konkrétní limitace nebo pokud je zranění "pouze" rehabilitováno do stavu, v jakém se pohybový aparát nacházel, než k němu došlo. Také se zaměříme na to, jak by alespoň z mého pohledu měly být jednotlivé části screeningu logicky řazeny a na co se zaměřit u testování konkrétní oblasti.

Postura v kontextu sportu

Postura (držení těla) je po dlouhé desetiletí v zájmu mnohých odborníků, kteří se mimo jiné snaží zjistit potenciální vztahy mezi posturálními asymetriemi a například jednostrannou akumulací zátěže (viz jednostranný sport či práce). Dle novějších výzkumů je postura kontextově chápána jako projev prostorového uspořádání jednotlivých segmentů (částí) těla, neustále reagující na podněty, přicházející mimo jiné skrze proprioceptory, které se nacházejí ve fasciích, svalech, šlachách, a také kloubních pouzdrech, což dává informace centrálnímu a perifernímu nervovému systému o aktuálním držení těla, napětí a délce svalů a vzájemném postavení trupu a končetin.²²

Tyto snahy našeho organismu dále vedou k tomu, aby byly asymetrie ideálně včas zachyceny a ještě lépe následně odstraněny samoregulačními schopnostmi.²⁸ I když je sport a pohyb obecně chápán jako prostředek ke zlepšení, nebo alespoň udržení zdraví, je tomu mnohdy právě naopak a v dlouhodobém horizontu a výkonnostním sportu především zpravidla dochází k budování asymetrií někde na těle právě vlivem nerovnoměrného zatížení svalově-kosterního aparátu. Mimo jiné se adaptují i pojivové tkáně (viz výše) na dominantní pohybový vzor, který ve sportu převládá, což může vést k potížím i na této úrovni organismu. Různé tréninkové metody, jako je silový, rychlostní, dovednostní nebo intervalový trénink, ovlivňují současně jak výkon, tak i držení těla, a například u basketbalu nebo fotbalu bylo zjištěno, že především v období intenzivního vývoje dochází k nerovnoměrnému rozvoji držení těla v jednotlivých rovinách pohybu (frontální, sagitální, transverzální).¹²

Jako příklad poukazující na rozvoj asymetrií bude vybrán osový orgán (páteř), protože od jejího zdraví a funkčnosti se toho odvíjí opravdu hodně v kontextu výkonu i celkového zdraví. Některé studie ukazují, že v mnoha sportech, zejména asymetrického charakteru, dochází k poruchám statiky páteře a asymetriím trupu, které jsou doprovázeny výskytem disproporcí svalové hmoty.^13,20 Konkrétně se jedná hlavně o zakřivení páteře v sagitální rovině (předozadní) a mírně i v rovině frontální (svislé). Předozadní rovina se vyznačuje dvojitým zakřivením a střídáním tzv. lordóz a kyfóz, které mají rovnoměrně rozprostírat a absorbovat působící tlak. Zakřivení páteře má jasný význam ve smyslu zvýšení pružnosti i pevnosti jako celku a jakékoliv "odchýlení" či omezení bude působit značné potíže jinde na těle, o kterých si podrobněji řekneme v následující části článku. Například u mladých atletů vykonávajících míčové sporty byly zjištěny odchylky v oblastech bederní lordózy a hrudní kyfózy, které jsou přisuzovány daným sportům a částečně také somatickým parametrům.¹² Tyto odchylky dle dalších výzkumů vedou v pozdějším věku k bolestem zad.²⁷ Během intenzivního cvičení (sportovní kariéra) by toto nemělo být úplně opomíjeno, protože možné chronické potíže logicky přicházejí s přibývajícím věkem. Mimo jiné to, jak se páteř rozvijí a jaké limity v sobě ukrývá, je taktéž zařazeno v portfoliu screeningových testů.

Zranění a jak jim lze předejít

Úvodní obecné nastínění problematiky spojené s držením těla a sportem jsme si přiblížili a nyní se zaměříme na to, jak ke zraněním dochází a jak jim můžeme včasným záchytem v rámci screeningu předcházet, nebo je alespoň minimalizovat. Vybrán bude cíleně typ zranění, ke kterému dochází napříč různými sporty a jeho prevalence je dominantní a obecně známa. Tento typ zranění bude následně rozebrán způsobem, který bude mít za cíl poukázat na pravděpodobného viníka ve smyslu deficitu na těle. A konečně poté se vše logicky propojí a začne dávat smysl v kontextu screeningu. Zranění je zpravidla velmi komplexní záležitost a logicky se může stát, že opravdový viník nemusí být nikdy zcela odhalen, nicméně je nutností se pokusit o co nejpřesnější analýzu směřující k nastavení nápravné strategie.

Mezi nejčastější sportovní zranění dlouhodobě patří poranění předního křížového vazu (ACL) v koleni. Dochází k němu několika mechanismy, kterými nejčastěji jsou kontaktní, nepřímo kontaktní a bezkontaktní, s tím, že prevalence výskytu je umocněna sporty zahrnujícími záměrný kontakt.¹⁶ Smyslem článku nebude detailní popis všech možných situací a příčin, jak může ke zranění ACL dojít, a proto si zájemci mohou přečíst například pěkně zpracovanou studii od Della Villa et. al. (2019), ve které se autoři nad mechanismem zranění ACL v rámci fotbalu pozastavují více.

My se namísto toho ihned podíváme na typické viníky a jeden z dominujících situačních mechanismů poranění ACL v rámci nepřímého kontaktu. Nepřímým kontaktem chápejme "twist" kolene, k němuž dochází, když je chodidlo stále na zemi, při náhlém zastavení v běhu, u skoků a doskoků s extendovaným kolenem a způsoben může být i tzv. dynamickým valgózním (dynamický valgus) postavením kolenního kloubu, viz dále.

Závěry studií jasně ukazují na několik hlavních činitelů, kterými jsou ipsilaterální naklonění trupu v kombinaci s kontralaterální rotací, addukce (přitažení) kyčelního kloubu spolu s vnitřní rotací, menší flexe kolenního kloubu spolu s dynamickým zatížením valgózního postavení kolene a chodidlem v everzním postavení.^6,7,19

Na typické "viníky" jsme tedy poukázali, ale jak je lze eliminovat a k čemu nám to je vůbec dobré? K eliminaci výše popsaných činitelů v kontextu zranění ACL by měla být použita právě baterie testů v rámci screeningu, viz další sekce článku. Úlohou screeningu je mimo jiné tělo "rozpitvat" na jednotlivé dílky a za pomoci znalostí, dovedností a přesně daných postupů definovat a lokalizovat, kde je daný problém ukotven a co jej způsobuje. Uveďme konkrétní příklad. Během screeningu byla zjištěna limitace v oblasti kyčle, kterou je nedostatečná vnitřní rotace kyčelního kloubu oproti "tabulkovému" fyziologickém rozsahu pohybu. Pohyb do vnitřní rotace byl vykonán nejdříve pasivně a poté aktivně v jednoduše proveditelné pozici určené pro takové testování. Zde se dostáváme k jádru a kontextu ve smyslu zranění ACL. To, že je náš kyčelní kloub neschopen udělat jeden ze základních pohybů, může mít za následek to, že se stres a pohyb bude přesouvat na jiné místo na těle, kterým zpravidla je kolenní nebo hlezenní kloub (kotník). Mimo jiné byl vztah omezené vnitřní rotace kyčle v kontextu vlivu na kinematiku dolních končetin a postavení kolene prokázán i vědecky.^3,26

Dostáváme tak odpověď mimo jiné na to, proč je například screening vhodné praktikovat jako prevenci anebo i jako nástroj pro odůvodnění, proč se zranění stalo. Je samozřejmostí, že kvalitní screening je teprve začátkem, protože až samotné cvičení, jasně cílené na patřičnou oblast, je tím, co sportovec potřebuje ze všeho nejvíce.

Screening a jeho skladba

Druhá polovina článku bude věnována konkrétním ukázkám toho, jak může takový komplexní screening sportovce nebo kohokoliv jiného vypadat. De facto žádné normy nebo jeden jediný způsob složení takového testovaní neexistuje a každý, kdo testuje, bude mít svůj screening postaven jinak, což není na škodu, ba naopak je to dobře pro vzájemné inspirování a zkvalitňování služeb a celého sektoru pohybu a fitness. Ani tento screening tedy není jediný možný a správný, nicméně je logický a komplexní.

Screening zpravidla začíná obsáhlým vstupním dotazníkem, po němž se přistupuje k testování vitálních funkcí organismu s pomocí pulzního oxymetru. Pulzní oxymetr je šikovný pomocník pro monitorování několika vitálních funkcí, jejichž naměřené hodnoty leccos napoví například o tom, jaká je úroveň saturace (nasycení) kyslíkem v krvi. Tím, že lidské tělo vyžaduje a reguluje velmi přesnou a specifickou rovnováhu kyslíku v krvi, je tento údaj jedním z těch důležitých, a navíc se s ním dá pracovat ve smyslu dýchání a výkonu.

Volně navazujícím testem je dechový test BOLT (Body Oxygen Level Test), který má vypovídající hodnotu o tom, jak umíme s dechem nakládat (nikoli jak dlouho jsme schopni dech zadržet) a jak jsme schopni tolerovat CO₂, jehož koncentrace v krvi je primárním stimulem k potřebě nadechnout se.²⁵ Běžné - prvně naměřené skóre se často pohybuje okolo 20 vteřin, což není dle BOLT stupnice uspokojivý výsledek, a taková hodnota může leccos říct o potížích typu často ucpaného nosu, kašle, narušeného spánku včetně chrápání, únavy, nebo dokonce astmatu. Také není výjimkou, že horší skóre vypovídá o nedostačující schopnosti aktivovat bránici (hlavní dýchací sval) v rámci dechového stereotypu a držení těla, viz první část článku. Jednoduše shrnuto - čím citlivější jste nebo čím silnější Vaše ventilační odezva na BOLT test bude, tím rychleji dosahujete prahu CO₂ a tím kratší bude doba zádrže dechu (dřívější potřeba se nadechnout).

V logické návaznosti celého screeningu bude jako první testována schopnost dýchání s cílem zjistit, jaké svaly a jaký typ dýchání je preferován (horní hrudní, brániční apod.). Přímo se tedy navazuje na předchozí testy, ale nyní s vidinou odhalit úplně něco jiného a dost možná také potvrdit předchozí zjištění. K tomuto velmi dobře poslouží vybrané testy z konceptu DNS od prof. Koláře. Dech je esenciální pro fungování celého organismu a na jeho efektivitě záleží opravdu mnoho. Přesněji řečeno, testování je zacíleno na bránici, která je hlavním dýchacím svalem, a od její funkce se toho odvíjí opravdu hodně, což potvrzují i studie.^14,18

Po "vitálním" úvodu na řadu přichází testování pohybu, které je prováděno dle poněkud rozšířeného FMSTM screeningu pohybových vzorů. FMSTM screening je jednoduchý testovací nástroj, který upozorňuje na funkční deficity, a také asymetrie u testovaných osob. V současnosti nachází uplatnění nejen v amatérském a profesionálním sportu, ale také v řadě profesionálních skupin, jako jsou vojáci nebo hasiči.^1,4 FMSTM screening vytváří základ pro plánování nápravných cvičení, zaměřených výhradně na funkci, a také poskytuje obrázek o tom, kde se dále na těle nacházejí další možné oblasti, kterým je zapotřebí se věnovat. Díky FMSTM testování se snižuje riziko úrazu především díky zachycení a eliminací rizikových faktorů.^2,15 FMSTM screening je dozajista velmi účinný testovací nástroj, který má stejně jako ostatní přístupy k testování své limity, a z mého pohledu je vhodné jej zasadit do širšího kontextu screeningu. Pohyby zahrnuté v FMSTM screeningu jsou pozoruhodné tím, že obsahují testy hodnotící sílu a dynamickou flexibilitu, zahrnující horní končetiny, dolní končetiny a trup, mnohdy současně. Dále screening bere v potaz mnoho typů sportů a testy jsou podle toho nastaveny. Nicméně se jedná o "hrubý" obrázek testovaného jedince a specificita je víceméně vynechána, což ale není chybou v případě, že screening obsahuje i jiné přístupy k testování.⁵ Součástí FMSTM screeningu je i tzv. MCS (motor control screen), který hodnotí dynamickou motorickou kontrolu a sleduje kompetenci jedné končetiny v pozici dřepu na jedné noze a v tzv. modifikované pozici kliku s cílem "dosáhnout" co nejdále se současnou kontrolou nad tělem a pohybem.

Zjištění z FMSTM screeningu lze v případě potřeby přenést na jednotlivé oblasti pohybového aparátu, kterými by měly být klouby, protože jsou to právě tyto struktury, které nám umožňují pohyb. Klouby (synoviální) obecně mají vynikající nosné vlastnosti s extrémně nízkým třením, dobrou schopnost tlumení nárazů a dlouhou životnost i u velmi namáhaných kloubů, jimiž jsou kyčelní a kolenní kloub.⁸ Přístup ke zjišťování tzv. kloubní kapacity pochází z konceptu FRSTM (functional range systems) a jmenuje se FRA^® (functional range assessment). Díky znalostem a chronologii testování na kloubní kapacitu lze velmi přesně odhalit, kde má konkrétní kloub rezervy, pochopit, proč bolí, a také nastavit přístup ke změně současného stavu (zdraví) kloubu. Kloubní kapacita mimo jiné slouží pro optimální funkci kloubů, která je stěžejní při vykonávaní pohybů nebo sportu.⁹ Jestliže jsou deficity v rámci kloubu doprovázeny i bolestí nebo otoky, je vhodné jít o úroveň hlouběji a zabývat se i stavem a kvalitou měkkých tkání. V tomto případě máme postaráno o opravdu komplexní problém z mnoha úhlů pohledu. Bolest může být například způsobena poškozením fascií a měkkých tkání, které klouby přímo ovlivňují. Je známo, že fascie jsou ovlivněny svalovou trakcí, protože při kontrakci se část generované síly přenáší právě na fascie podél jednotlivých linií.¹¹ Dále bylo jasně prokázáno, že poškození tkání vždy způsobuje zánětlivé reakce, které mj. podporují proces hojení kolagenových vláken. Ta mohou být remodelována a přeskupována v případě, že se organismus dále nepřetěžuje/nepoškozuje např. trénováním s probíhajícím/nedoléčeným zraněním. Nicméně pokud je fascie poškozena a dále namáhána, kolagenová vlákna nemusí být remodelována podél správných linií, což vede k fibróze a potížím.²³ V situaci, kdy jsou měkké tkáně traumatizovány nad přirozenou regenerační kapacitu organismu, hrozí popisovaná fibróza. V takovém scénáři je potřeba procesu hojení pomoci některými z dostupných technik na ošetření měkkých tkání.

Zde už se dostáváme na hranici mezi fitness a rehabilitací a je na každém, kam až chce zajít, co mu umožňuje legislativa a jak chce jedinci pomoci. Dobrým testovacím pomocníkem je koncept FR^® (functional release), jenž je postaven na vědou a výzkumy podložených informací a ve správných rukou dokáže pomoci nejen dobře otestovat, ale i správně měkké tkáně včetně fascií ošetřit. Stav a kvalita měkkých tkání lze samozřejmě nejlépe posoudit zobrazovacími technikami, jako je ultrazvuk nebo magnetická rezonance. Nicméně i výše popsaný přístup může ukázat a napovědět, kde je stav měkkých tkání nedostatečný, a napomoci tak odborníkům soustředit úsilí již na konkrétní sval či oblast.

Poslední z portfolia testovacích nástrojů je především pro sportovce vhodný screening síly a techniky základních cviků (dřep, bench-press a mrtvý tah aj.), které tvoří kostru většiny cvičebních plánů a mají prokázaný přenos do sportu, například do sprintu, jak uvádí studie.²¹ Síla je obecně zapotřebí v úplně každém pohybu a její specifický rozvoj je poté zakomponován v jakékoliv sportovní přípravě. Proto ani v komplexním pojetí screeningu nesmí aspekt síly chybět. Nicméně společně se silovou složkou je ohled brán i na techniku provedení cviků, protože ta je tím, co určuje nejenom progres, ale také rozhoduje o zranění a přetížení. V rámci silového screeningu můžou být odhaleny na první pohled neviditelné deficity v neuromuskulární kontrole, síle, stabilitě a mobilitě v rámci kinematických řetězců a v neposlední řadě nezapomínejme na to, že forma provedení nezatíženého a zatíženého pohybu je naprosto odlišná.¹⁰ Právě díky zatížení se na povrch dostanou skutečnosti, které se v pohybu pouze s vlastní vahou nemusely vůbec objevit.

Na závěr můžeme ještě doplnit, že celkový screening se časově pohybu někde okolo 100 - 135 minut času. Rozhodně se tak nejedná o "rychlou záležitost", ba naopak o ucelený přístup k organismu jako celku. Výsledky screeningu mohou nasměrovat jedince potřebným směrem (lékař, další specialista), a také sloužit jako startovací linie pro nastavení tréninku, ať už jakéhokoliv charakteru. Cely článek zakončím velmi trefným citátem k zamyšlení od Benjamina Franklina, a sice, že: "Unce prevence je účinnější než libra léčby." Toto hovoří naprosto za vše a je na každém, jak k vlastnímu tělu přistoupí.

Použité zdroje:
1. Adamczyk, J. G., Boguszewski, D., & Białoszewski, D. (2015). Functional assessment of male track and field runners through Functional Movement Screen test. Medicina dello Sport, 68(4), 563-575
2. Bardenett, S. M., Micca, J. J., DeNoyelles, J. T., Miller, S. D., Jenk, D. T., & Brooks, G. S. (2015). Functional movement screen normative values and validity in high school athletes: can the FMS™ be used as a predictor of injury?. International journal of sports physical therapy, 10(3), 303
3. Bedi, A., Warren, R. F., Wojtys, E. M., Oh, Y. K., Ashton-Miller, J. A., Oltean, H., & Kelly, B. T. (2016). Restriction in hip internal rotation is associated with an increased risk of ACL injury. Knee Surgery, Sports Traumatology, Arthroscopy, 24(6), 2024-2031
4. Butler, R. J., Contreras, M., Burton, L. C., Plisky, P. J., Goode, A., & Kiesel, K. (2013). Modifiable risk factors predict injuries in firefighters during training academies. Work, 46(1), 11-17
5. Chmielewski, T. L., Myer, G. D., Kauffman, D., & Tillman, S. M. (2006). Plyometric exercise in the rehabilitation of athletes: physiological responses and clinical application. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy, 36(5), 308-319
6. Della Villa, F., Buckthorpe, M., Grassi, A., Nabiuzzi, A., Tosarelli, F., Zaffagnini, S., & Della Villa, S. (2020). Systematic video analysis of ACL injuries in professional male football (soccer): injury mechanisms, situational patterns and biomechanics study on 134 consecutive cases. British journal of sports medicine, 54(23), 1423-1432
7. Dempsey, A. R., Lloyd, D. G., Elliott, B. C., Steele, J. R., & Munro, B. J. (2009). Changing sidestep cutting technique reduces knee valgus loading. The American journal of sports medicine, 37(11), 2194-2200
8. Dowson, D. (1966, June). Paper 12: modes of lubrication in human joints. In Proceedings of the institution of mechanical engineers, conference proceedings (Vol. 181, No. 10, pp. 45-54). Sage UK: London, England: SAGE Publications
9. Endo, Y., Miura, M., & Sakamoto, M. (2020). The relationship between the deep squat movement and the hip, knee and ankle range of motion and muscle strength. Journal of Physical Therapy Science, 32(6), 391-394
10. Escamilla, R. F., Fleisig, G. S., Zheng, N. A. I. Q. U. A. N., Lander, J. E., Barrentine, S. W., Andrews, J. R., ... & Moorman, C. T. (2001). Effects of technique variations on knee biomechanics during the squat and leg press. Medicine and science in sports and exercise, 33(9), 1552-1566
11. Findley, T., Chaudhry, H., & Dhar, S. (2015). Transmission of muscle force to fascia during exercise. Journal of bodywork and movement therapies, 19(1), 119-123
12. Grabara, M. (2014). Anteroposterior curvatures of the spine in adolescent athletes. Journal of back and musculoskeletal rehabilitation, 27(4), 513-519
13. Grabara, M., & Hadzik, A. (2009). The body posture in young athletes compared to their peers. Medycyna Sportowa, 25(2), 115-124
14. Greising, S. M., Ottenheijm, C. A., O’Halloran, K. D., & Barreiro, E. (2018). Diaphragm plasticity in aging and disease: therapies for muscle weakness go from strength to strength. Journal of Applied Physiology, 125(2), 243-253
15. Hammes, D., Aus der Fünten, K., Bizzini, M., & Meyer, T. (2016). Injury prediction in veteran football players using the Functional Movement Screen™. Journal of sports sciences, 34(14), 1371-1379
16. Hootman, J. M., Dick, R., & Agel, J. (2007). Epidemiology of collegiate injuries for 15 sports: summary and recommendations for injury prevention initiatives. Journal of athletic training, 42(2), 311
17. Hoover, D. L., Killian, C. B., Tinius, R. A., Bellar, D. M., Wilkinson, S. G., Esslinger, F. T., & Judge, L. W. (2020). Predictive Validity of a Functional Movement Screen in Professional Basketball Players. Medicina (Kaunas, Lithuania), 56(12), 724
18. Kocjan, J., Gzik-Zroska, B., Nowakowska, K., Burkacki, M., Suchoń, S., Michnik, R., ... & Adamek, M. (2018). Impact of diaphragm function parameters on balance maintenance. PLoS One, 13(12), e0208697
19. Koga, H., Nakamae, A., Shima, Y., Iwasa, J., Myklebust, G., Engebretsen, L., ... & Krosshaug, T. (2010). Mechanisms for noncontact anterior cruciate ligament injuries: knee joint kinematics in 10 injury situations from female team handball and basketball. The American journal of sports medicine, 38(11), 2218-2225
20. Lichota, M., Plandowska, M., & Mil, P. (2011). The shape of anterior-posterior curvatures of the spine in athletes practising selected sports. Polish Journal of Sport and Tourism, 18(2), 112-116
21. Loturco, I., Contreras, B., Kobal, R., Fernandes, V., Moura, N., Siqueira, F., ... & Pereira, L. A. (2018). Vertically and horizontally directed muscle power exercises: Relationships with top-level sprint performance. PloS one, 13(7), e0201475
22. Nordin, M. (2020). Basic biomechanics of the musculoskeletal system. Lippincott Williams & Wilkins
23. Pavan, P. G., Stecco, A., Stern, R., & Stecco, C. (2014). Painful connections: densification versus fibrosis of fascia. Current pain and headache reports, 18(8), 1-8
24. Rowan, C. P., Kuropkat, C., Gumieniak, R. J., Gledhill, N., & Jamnik, V. K. (2015). Integration of the functional movement screen into the National Hockey League Combine. Journal of strength and conditioning research, 29(5), 1163-1171
25. Stanley, N. N., Cunningham, E. L., Altose, M. D., Kelsen, S. G., Levinson, R. S., & Cherniack, N. S. (1975). Evaluation of breath holding in hypercapnia as a simple clinical test of respiratory chemosensitivity. Thorax, 30(3), 337-343
26. Tainaka, K., Takizawa, T., Kobayashi, H., & Umimura, M. (2014). Limited hip rotation and non-contact anterior cruciate ligament injury: A case-control study. The Knee, 21(1), 86-90
27. Zwierzchowska, A., & Tuz, J. (2018). Ocena wpływu krzywizn kręgosłupa w płaszczyźnie strzałkowej na dolegliwości mięśniowo-szkieletowe u młodych osób [Evaluation of the impact of sagittal spinal curvatures on musculoskeletal disorders in young people]. Medycyna pracy, 69(1), 29-36
28. Żuk, B., Sutkowski, M., Paśko, S., & Grudniewski, T. (2019). Posture correctness of young female soccer players. Scientific reports, 9(1), 1-7