Lidovky.cz: Do komunálních voleb stavíte nejmenší kandidátku v historii KDU-ČSL. Úbytek straníků je obecný jev. Myslíte, že existuje způsob, jak udržet členskou základnu?
Myslím, že ji budeme mít ještě hodně dlouho silnou, zvláště v porovnání s ostatními stranami. Nicméně demografie je neúprosná. Ve stranické historii máme dvě období, kdy došlo k masivnímu nárůstu členů, v roce 1968 a pak v letech 1990 až 1991. Tehdy opravdu přibylo obrovské množství členů a takový přírůstek se pak nikdy neopakoval. Nyní tyto ročníky postupně odcházejí, přesto si KDU-ČSL stále drží status strany, která má nejpočetnější členskou základnu ze všech sněmovních stran. V minulosti před námi byli komunisti, ale tam dochází k rychlému úbytku.
Na druhou stranu, když se podíváme do budoucna, máme nejpočetnější mládežnickou organizaci. Máme přes 400 mladých lidovců, to žádná jiná strana nemá. Pracujeme velmi aktivně s našimi sympatizanty, a když se podíváte na komunální volby, nasazujeme 13 589 kandidátek a kandidátů. Ve finále však není důležitý počet kandidátek, ale počet získaných mandátů. To měří úspěch politiky a též šanci prosazovat program.
Lidovky.cz: Nebojíte se tedy, že by se KDU mohla v průběhu desetiletí stát malou stranou aktivistů a skalních přívrženců do pěti tisíc členů?
Jsou tu hnutí, která mají stovky členů či o málo přesahují tisíc. K určitému poklesu členů bude docházet, ale lidovcům určitě nehrozí, že bychom měli členskou základnu, jako má hnutí ANO, Piráti nebo TOP 09. Rozhodně to ale není něco, co by mne nechávalo chladným, strana má budoucnost a prožívali jsme těžká období, kdy by si na nás mnoho lidí nevsadilo ani zlámanou grešli. Strana umí pracovat, má výborné výsledky na komunální, senátní i krajské úrovni. Teď je pro nás důležité zvýšit i důvěru v preferencích, byť preference není volební výsledek.
Snaha omladit image. KDU-ČSL přemýšlí o změnách, ve hře je i nový název |
Lidovky.cz: Dokážete díky členské základně lépe naslouchat tomu, co volič chce, nebo je strana jen klasickým výtahem k moci pro vytrvalé účastníky schůzí?
V KDU-ČSL si musí člověk hodně odpracovat. Není to tak, že by někdo přišel a na základě toho, že se jmenuje Babiš nebo Babišová, byl zvolen. Zároveň jsme strana, která ukazuje na mém příběhu, na příběhu Pavla Bělobrádka, na příběhu Petra Hladíka, že umí dát velký prostor mladým lidem. Jen připomenu, že když jsem začínal jako ministr zemědělství, bylo mi 32 let, nastupoval jsem jako místopředseda strany ve 29 letech. Strana je hodně otevřená, i když se to někomu na první pohled nezdá, je to strana se širokým názorovým spektrem, ale je to pořád strana demokratická, která když se na nějakém názoru shodne, tak pozici umí držet předvídatelně. Není to one man show. Jsem dneska jako předseda nějakým obrazem politiky KDU, už jen tím, na jakém resortu jsem. Ale kdybych tu zítra nebyl, tak strana, jak je hodnotově a programově ukotvená, poběží dál a nic dramatického se nestane. Jsem přesvědčený, že zas přijde doba, kdy bude zájem o stranu, která je schopná si stát za svými kroky v minulosti, je v tom čitelná a v programu jasně ukazuje, že má věci promyšlené a nejsou populistické. Tomu věřím dlouhodobě, proto jsem ve straně už 24 let.
Lidovky.cz: Kandidujete opět v koalici Spolu. Znamená to, že časem hodláte rezignovat na samostatnou stranickou kandidaturu?
Tak to vůbec není. I na komunálních volbách se ukazuje, že jsou města, kde se koalice Spolu dohodla. V drtivé většině obcí ale najdete čistě lidovecké kandidátky. Když se podíváme na Senát, tam máme společných 19 kandidátů, z toho našich je sedm. Ti další kandidující samostatně jsou naši straníci. Takže máme celkem 11 kandidátů, z toho je sedm žen.
Myslím, že je to situace reagující na potřebu doby. Tak jako to bylo za Josefa Luxe, kdy on položil základy politiky, která vyústila do období Čtyřkoalice i Dvojkoalice. Koalice Spolu dávala veliký smysl pro loňský rok, dává smysl i pro letošní rok. Co bude za tři čtyři roky, to uvidíme.
Lidovky.cz: Nebojíte se, že vás čeká osud Křesťanskodemokratické strany, kterou pohltila ODS v roce 1996?
To určitě ne.
Lidovky.cz: Máte již několikáté volby společnou značku, společné kandidátky. Jak se chcete profilovat jako samostatný politický subjekt a zároveň spolehlivý koaliční partner?
To je samozřejmě náročná disciplína a zvlášť v těchto složitých dobách. S námi jako lidovci je posledních třicet let spojený důraz na rodinnou politiku. Žádnou stranu za posledních třicet let nenajdete tak jasně programově vyprofilovanou. Vždy jsme prosazovali podporu rodičů, dětí, rodin, o to se opírá náš program v mnoha oblastech. K tomu jsme v posledních letech přidali druhý pilíř, důraz na životní prostředí, na péči o krajinu, o vodu, o půdu, o biodiverzitu. V tom si dneska budujeme silnou kompetenci.
Dnes aktuálně řešíme energie a Ukrajinu, ale čemu čelí Česká republika, Evropa, svět dlouhodobě? Demografickému problému, který se promítá do daňového, důchodového systému i dál, a problému dopadů změn klimatu. Když v tomhle lidovci budou dělat dobrou uvěřitelnou službu veřejnosti, pak si lidé najdou cestu ke KDU. Mohou si říci, tohle dává dlouhodobý smysl.
Urychlíme transformaci ČEZ, slíbil Fiala při startu kampaně koalice Spolu |
Lidovky.cz: V téhle politice jste v koalici Spolu v menšině a navíc třeba ve vás jako ministru práce mnozí kritici zleva vidí, zvláště v rodinné politice, arcinepřítele.
I proto, jací jsme z hlediska řekněme konzervativního pohledu na některé věci, jsme u mnoha lidí ceněni. Konzervativní pohled máme třeba i na péči o rodiče a prarodiče, i proto máme dát prostor domácí péči. Rodinná politika není jen debata o manželství pro všechny či otázkách ústavní ochrany svazku muže a ženy. To jsou další praktické věci, tak vnímám rozumnou poctivou konzervativní politiku v rodinné oblasti. To znamená, pečuji nejen o dítě, pokud se mi narodí, jako rodič, ale pečuji též o svého rodiče a prarodiče, o kohokoli, kdo si tu pomoc nemůže obstarat sám. Snažím se jako ministr maximálně nastavit pro to systém.
Lidovky.cz: Jak se díváte na roli žen z pohledu konzervativní strany?
Ženy mají mít možnost svobodné volby, aby mohly skloubit, co v životě potřebují realizovat, ať už je to mateřství jednoho dítěte, tří, nebo pěti a své kariéry. Ať ona s manželem mají svobodnou volbu, jak si to nastavit. Aby stát neříkal, jak to má být a jak to bylo v minulosti systémově nastaveno a společensky podporováno. Mám nastavit, jako ministr, systém tak, aby rodiče měli svobodnou volbu, jak si život uspořádat, jak si chtějí uspořádat rozdělení rolí v domácnosti, v mateřství. Také jsem si bral malé dítě na celý den do práce, měl jsem plechovku nutrilonu, čtyři plínky a nedělalo mi to problém. Samozřejmě jsou role, které muž nezastoupí, nemohu dítě porodit, nakojit, ale ve všech ostatních mohu. Dělejme vše pro to, aby si rodiče mohli svobodně vybrat.
Lidovky.cz: Proč by měly ženy rodit? Je to celoživotní závazek, finanční, legislativní, společenský a přitom to není vůbec doceněná role.
Stát má udělat vše pro to, aby odstranil jakoukoli diskriminaci, která je tu vůči ženám, vůči matkám či rodinám. Ale nikdy to nebude tak, aby se dalo říci, že cesta je umetená ze sta procent. Vždycky to je otázka osobní odvahy a hrdinství, oba rodiče do toho rozhodnutí jdou společně: chceme mít dítě. Pak následuje porod, noční vstávání, výchova… Já to zažívám sám a vidím, jaký je sakra rozdíl být otcem v pětadvaceti, či ve čtyřiceti. Nikdy to nebude tak, že vše bude ideální. Říkám to mladým lidem, vstoupit do partnerství a manželství a mít děti vyžaduje velký kus odvahy.
Lidovky.cz: To je jedna věc, ale čistě matematicky se to nevyplácí.
Ale udělali jsme veliký pokrok, jako rodič, který má rozptyl od roku 2005 dodnes, vidím, že se nabídka a kvalita služeb výrazně zlepšila. Nejen ze strany státu, když se budeme bavit o ekonomických nástrojích, ale i z hlediska obcí a měst. Před dvaceti lety byla daleko větší priorita opravený chodník, vyasfaltovaná silnice a zakopaný plyn. Dnes velká část starostů dává důraz na to, aby měli dobrou mateřskou školku, školu, mateřské centrum, dobré hřiště, aby byly pro děti kroužky. Je vidět, že společnost se opravdu mění a to je dobře.
Jurečka jasně obhájil křeslo šéfa lidovců. Jsme v situaci, jaká tu od světové války nebyla, řekl |
Lidovky.cz: Mluvíte stále jen o infrastruktuře, která má pomoci rodičům, ale jak chcete motivovat ženy k tomu, aby vůbec měly děti?
Musíme odstranit všechny bariéry, které můžeme odstranit, všechny neférové aspekty, které vedou k tomu, že ženy jsou na pracovním trhu, v odměňování diskriminovány. Tohle se fakt snažím měnit. Pak hraje roli i větší společenské ocenění mateřství i otcovství, o to se také snažím. Dneska společensky oceňujeme prestiž jednotlivých povolání, kolik kdo vydělává. Na stránkách bulvárních novin se oceňují úplně jiné hodnoty, než kdo je jakou matkou či otcem. Myslím, že i my politici máme do společenské diskuse vnášet mnohem častěji ocenění rodičovství.
Chtěl bych na tuhle otázky přinést ještě jeden pohled. V péči o lidi ve stáří jdeme už dlouhé roky cestou deinstitucionalizace, rušíme velké ústavy, velké zámecké objekty. A tento model s sebou nese vysoké náklady, hlavně personální náklady, a ne každý bude moci takovou péči finančně zvládnout. Znovu se budeme vracet k tomu, co měl ten sociální systém v sobě a co jsme trochu zapomněli, že rodina je základ jistoty, alespoň nějaké jistoty, neříkám stoprocentní. Rodina mi zajistí, že kolem sebe budu mít děti, snachy, zetě, blízké, kteří se o mě v nouzi postarají, pomůžou. Nyní na to společenská debata není naladěna, ale za deset patnáct let se otázka neformálních pečujících, rodinných pečujících, bude řešit daleko víc. Dnes ten pojem čtenáři ani neznají, ale za nějakou dobu budou lidé přemýšlet již ve třiceti, pětatřiceti letech, jaká bude jejich situace ve stáří. Dnes to neřeší, protože systém je nedonutil se nad tím ani zamyslet.
Lidovky.cz: Voliči vaší koalice se velice tvrdě a agresivně vymezují vůči Andreji Babišovi a jeho voličům. Jak se na to díváte jako křesťan?
Jako předseda strany i jako občan se na to dívám pořád stejně. Vůbec mne to netěší. Netěší mne, že vidíme vyhrocené mítinky, kde na sebe lidé křičí. Evokuje mi to období roku 1989, tehdy jsem jako malý kluk sledoval ty obrázky z revoluce a později jsem si říkal, že tohle již nikdy ve svobodné zemi nezažiji, takto vyhrocenou debatu.
Na jedné straně vyčítám Andreji Babišovi, že v mnoha ohledech to podněcuje, má silné výroky, je velmi osobní. Nemusím s Markétou Pekarovou Adamovou souhlasit vůbec v ničem, ale tohle bych si ke své sestře nebo mamince nikdy nedovolil, tak mne doma vychovali. On si to dovoluje jako politik, to je pro mne nepochopitelná věc. Na druhou stranu, a to je můj vzkaz našim voličům, nejen lidoveckým, já bych takovou formu nikdy nevolil a prosím, nevolte ji. Rozdíl mezi námi a jimi by měl být v tom, že máme chladnou hlavu a zůstáváme nad věcí. I když je to někdy hodně těžké, i pro mne je to někdy těžké. To je úkol pro nás všechny. Někdy se to nepodaří, pak je fajn, když se člověk omluví, ale když je ta omluva společensky vynucená a dotyčný v tom pokračuje, pak to vůbec nemyslel vážně.
Lidovky.cz: A není část viny i na vaší straně? V mainstreamu je Babišův volič líčen jako člověk hloupý a nevzdělaný, který se dá koupit za koblihu. Není to pro vaši politiku kontraproduktivní?
Musím říci za sebe i za lidovce, že nikdy jsme k takovému dělání z voličů hlupáky nesklouzli. Nemohu mluvit za celé politické spektrum, ale nikdy jsme to tak nedělali. Respektuji každého voliče, který jde k volbám a hodí svůj hlas. Za to mu patří respekt.
Lidovky.cz: Co byste v nadcházejících volbách považoval za úspěch?
Pro lidovce je situace výjimečná, protože obhajujeme vítězství z komunálních voleb i vítězství ze senátních voleb. Byl bych rád, kdyby se nám to podařilo. Obecně to beru tak, že za úspěch budu považovat to, že se podaří uspět koalici Spolu a dalším demokratickým kandidátům natolik, aby si Senát zachoval svou rozvahu a fungoval jako ústavní pojistka. A aby na komunální úrovni byli lidé, kteří pro občany na nejnižší úrovni umějí dobře pracovat.
