Hlavní hvězdou kongresu Mezinárodního tiskového institutu (IPI) v New Yorku byl šéfredaktor opozičního ruského deníku Novaja Gazeta Dmitrij Muratov, nositel Nobelovy ceny míru za rok 2021: „Jako novináři bychom už neměli vůči sobě cítit konkurenci. Měli bychom společně bojovat o pozornost publika – proti dezinformacím a propagandě.“

Pódium v budově Kolumbijské univerzity v New Yorku Dmitrij Muratov svou mohutnou postavou i nezastavitelným projevem opanoval. Mluvil rusky a překladatel měl co dělat, aby přívalu slov stačil.

Akce se odehrála jen několik dní před tím, než ruský Nejvyšší soud (minulý týden ve čtvrtek) rozhodl o zrušení listu Novaja Gazeta. Už dříve deník na základě návrhu ruského cenzurního úřadu Roskomnadzor přišel o licenci. V dubnu potom vznikl list Novaja Gazeta Europe, který sídlí v lotyšské Rize.

Devět let za 16 dolarů

Úvodní otázku moderátorky Muratov přešel, protože měl v plánu vzdát hold nedávno zesnulému bývalému prezidentovi SSSR Michailu Gorbačovovi, který byl mimo jiné i akcionářem deníku Novaja Gazeta.

„Díky němu jsme měli obrovský dar: třicet let života bez hrozby války a jaderného konfliktu,“ oznámil mezinárodnímu publiku a ukazoval několik fotografií Gorbačova, jež sám pořídil a dával k dobru i některé veselé historky, v nichž nemohlo chybět popíjení vodky.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Někteří přítomní ukrajinští novináři, respektive novinářky v publiku se v tu chvíli znatelně ošívali. Hned při následné debatě se proti chvále Gorbačova hlasitě ohradila šéfredaktorka Kyiv Independent Olga Rudenková: „Ráda bych taky přispěla nějakou veselou historkou, ale bohužel jsem se nikdy nepřátelila s šéfem totalitního státu.“ A jak připomněla, byl to právě i Gorbačov, kdo po roce 2014 podpořil ruskou okupaci Krymu.

Dmitrij Muratov jinak ale mrazivě popsal situaci, v níž se Rusko, tamní média i lidé pod palbou kremelské propagandy nacházejí. Od roku 2000 bylo zavražděno pět novinářů deníku, který Muratov vede. Další pracují pod hrozbou vysokých pokut a vězení.

„Ruský novinář Ivan Safronov byl odsouzen na 22 let za údajnou špionáž,“ připomněl případ z počátku září, kdy důvodem vysokého trestu byla údajná vlastizrada a špionáž ve prospěch České republiky.

„Jeden náš kolega z Nové Gazety poslal před třemi lety příspěvek opozičnímu vůdci Navalnému, v přepočtu to bylo asi 16 dolarů. Nedávno k němu vtrhly zakuklené speciální jednotky a hrozí mu devět let za mřížemi,“ poznamenal Muratov.

„Ruský národ zůstal sám tváří v tvář státní propagandě. Zavřeno bylo 139 tisíc zpravodajských webů, další nezávislé weby byly vytlačeny ze země coby nepřátelé národa,“ přiblížil dále.

Jedním z vyhnaných je web iStories vycházející jak v ruštině, tak v angličtině. Založil jej novinář Roman Anin, který dříve 15 let působil jako investigativní reportér právě v listu Novaja Gazeta. I s částí svého týmu odešel do zahraničí, v Rusku mu podle jeho slov hrozí mnohaleté vězení.

„Ruské úřady zavedly desítky cenzurních zákonů a zavřely řadu médií. Nezávislá média jsou označena za nepřátelské zahraniční agenty. V Rusku panuje silná autocenzura, lidé mají strach. Ztratil jsem proto velkou část svých zdrojů a je těžké se vůbec dostat k informacím. Máme v Rusku nadále své spolupracovníky, pracují pod stálou hrozbou, že skončí ve vězení,“ říká Anin s tím, že jeho web nemá žádný byznysmodel a přežívá jen díky darům svých čtenářů.

Místo války slovo peklo

„Represe proti médiím byla v Rusku úspěšně završena. Propaganda zvítězila. Nyní ještě probíhá válka proti médiím v kyberprostoru. Hlavní ruská sociální síť V kontakte je už de facto vlastněna ruským státem,“ přidal popis situace Dmitrij Muratov.

On sám byl opakovaně pokutován – zhruba v ekvivalentu pěti tisíc eur – za to, že „speciální operaci na Ukrajině“ nazýval válkou. Aby se příštím likvidačním pokutám vyhnul, rozhodl se prý válku nazývat slovem peklo a činnost listu v tištěné podobě i na internetu přerušil. „Je to peklo, které jsme vrhli do sousedních zemí. Naše profesní strádání není nic proti strádání, které zažili třeba lidi v Mariupolu.

Muratov se při svém vystoupení kriticky opřel i do Evropské unie. Vyčetl jí, že svými nákupy energií de facto financuje Putinovu válku. „Jeden den války stojí Rusko zhruba 500 milionů eur. To samé za jeden den zaplatí evropské země za ruské energie. Takže EU pomáhá financovat válku a pak nebude vydávat víza lidem, kteří by chtěli před Putinovým režimem utéct,“ postěžoval si Muratov na rozhodnutí EU zkomplikovat vydávání víz ruským občanům a rozhodnutí některých zemí víza Rusům prakticky vůbec nevydávat.

Na druhé straně omezení vydávání víz má své výjimky právě pro případy útěku odpůrců kremelského režimu. Jedním z nich je třeba výše citovaný novinář Roman Anin, který našel pro sebe a svou redakci azyl v EU (redakce HlídacíPes.org místo jeho působení zná, Anin však z bezpečnostních důvodů požádal o to, aby místo nebylo zveřejněno).

„Provoz iStories je v Rusku zločin, za který mi hrozí šest let vezení. Což je vlastně ještě docela málo, protože jiní už byli odsouzení jen za to, že válku nazývali válkou,“ říká Anin.