Po několika letech vydal úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva přes systematický tlak Číny zprávu o represích v čínské provincii Sin-ťiang. I když zůstává v některých pasážích opatrná, je zároveň zdrcující. Vyhýbá se sice slovu „genocida“, ale na příkladu desítek svědectví Ujgurů ukazuje masové porušování lidských práv, které Peking zdůvodňuje mimo jiné bojem proti údajnému extremismu.

Netrpělivě očekávaná zpráva o situaci v Sin-ťiangu, kterou 30. srpna krátce před půlnocí vydala Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová, potvrzuje většinu zjištění, která již dříve zveřejnili badatelé, investigativní novináři i lidskoprávní organizace. Na jejich základě Ujgurský tribunál, podobně jako vlády USA, Velké Británie, Kanady, Francie, Nizozemí i Česka, dospěl k závěru, že je v Sin-ťiangu páchána genocida.

Komisařka zprávu vydala doslova v posledních minutách svého působení ve funkci, což samo o sobě naznačuje, jak složitá je debata o čínské politice v Ujgurské autonomní oblasti na mezinárodní úrovni. Zatímco lidskoprávní organizace zastupující oběti čínské politiky v Sin-ťiangu mnoho let tlačily, aby komise OSN pro lidská práva situaci vyšetřila, čínská strana bránila jak v přístupu k informacím, tak do poslední chvíle i zveřejnění finální zprávy.

Krátce před tím, než se tak konečně stalo, vydala vláda v Pekingu stotřicetistránkové oficiální prohlášení, v němž mimo jiné uvádí: „(Tato zpráva) ignoruje úspěchy, jichž v Sin-ťiangu společně dosáhl lid všech národnostních skupin, a strašlivé škody, jež terorismus a extremismus napáchaly v oblasti lidských práv lidu všech národnostních skupin v Sin-ťiangu, (…) a je založena na dezinformacích a lžích vymyšlených protičínskými silami.“

Vězení za abstinenci či odmítání televize

Výrazně kratší, šestačtyřicetistránková zpráva Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva (OHCHR) konstatuje, že v Sin-ťiangu dochází k závažnému porušování lidských práv, které může zakládat podstatu zločinů proti lidskosti, slovo „genocida“ však v dokumentu nepadlo, což řada pozorovatelů obeznámených se situací v Sin-ťiangu kritizovala:

„V Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang dochází k závažnému porušování lidských práv v kontextu uplatňování protiteroristických a ‚protiextremistických‘ strategií ze strany čínské vlády. Implementace těchto strategií a s nimi související politiky v Sin-ťiangu vedla k řadě vzájemně provázaných přísných a nepatřičných omezení široké škály lidských práv. Tato omezení charakterizují diskriminační praktiky, které se přímo či nepřímo dotýkají Ujgurů a dalších převážně muslimských komunit.“

Čínská „protiteroristická legislativa“ je podle zprávy založena na „vágních a širokých konceptech, jež dávají různým úředníkům volnou ruku v jejich interpretaci a aplikaci“. Opatření vedla k masovému zadržování obyvatelstva v rozsahu 10-20 % muslimské populace Sin-ťiangu mezi lety 2017-18. Svévolné zadržování se tak v uplynulých letech dotklo značné části Ujgurů a dalších etnických menšin v Sin-ťiangu.

Autorem textu je Kamila Hladíková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Od roku 2019 sice podle Číny dochází k zavírání údajných „převýchovných center“, postupně se však významně rozšířila vězeňská zařízení. To podle zprávy vzbuzuje zvláštní obavy vzhledem k vágním definicím terorismu, extremismu a ohrožení veřejné bezpečnosti, na jejichž základě mohou být udělovány dlouhé tresty odnětí svobody i za drobná provinění nebo za aktivity související s náboženským vyznáním, jejichž svobodu jinak zaručuje mezinárodní lidskoprávní legislativa.

Mezi „drobná provinění“ a „špatné chování“ ukazující na „náboženský extremismus“ podle čínských dokumentů patří například i „odmítání rádia a televize“, „nošení plnovousu u mužů mladého a středního věku“, „náhlá abstinence od alkoholu a kouření“, „odmítání normálních kulturních a sportovních aktivit, jako je fotbal nebo pěvecké soutěže“, „nelegální poslouchání či sledování zahraničních rozhlasových a televizních programů nebo jejich šíření“, „odpor vůči vládní propagandě“ nebo „odmítání sledování normálních filmů a televizního vysílání.“

Hranice mezi „závažnými“ a „drobnými“ proviněními je navíc nejasná, a muslimské obyvatelstvo tak nemá jistotu, co je přípustné a jak to bude případně posuzováno.

Mučení, nucené sterilizace a tisíce zmizelých

OHCHR také pořídil celkem čtyřicet rozhovorů s Ujgury a příslušníky dalších muslimských menšin v Sin-ťiangu, z nichž dvacet šest bylo zadrženo a prošlo systémem „převýchovy“ nebo vězení. Dvě třetiny z nich se zmiňovaly o různých formách mučení nebo špatného zacházení, ať už v tzv. „odborných vzdělávacích střediscích“ (tedy převýchovných táborech), nebo při jiných formách zadržování. To zahrnuje „kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo tresty“ a další porušování osobních práv, včetně sexuálního a genderově motivovaného násilí.

Zpráva dále potvrzuje omezování kulturní, jazykové a náboženské identity a jejího vyjadřování, práva na soukromí a svobodu pohybu, reprodukčního práva a práv souvisejících se zaměstnaností, kde OHCHR potvrzuje dřívější zjištění Mezinárodní organizace práce o nucené práci Ujgurů a porušování práv pracujících.

Obzvlášť závažné jsou doklady „regulace porodnosti“ v Sin-ťiangu, včetně oficiálních demografických statistik, které „ukazují na strmý pokles porodnosti v Sin-ťiangu od roku 2017“, konkrétně o 48,7 procent za dva roky do roku 2019. To potvrzuje výsledky bádání Adriana Zenze, jehož zpráva o násilné regulaci porodnosti se stala jedním z důkazů o etnicky zaměřených represích zakládajících podstatu genocidy.

OHCHR získal přímá svědectví několika žen o násilném zavádění nitroděložních tělísek a nucených sterilizacích i potratech a potvrzuje, že „věrohodné zmínky ukazují na porušování reprodukčních práv násilným prosazováním politiky plánovaného rodičovství po roce 2017“.

V neposlední řadě OHCHR přikládá významnou váhu svědectvím zveřejněným na platformách několika neziskových a občanských organizací, konkrétně „Xinjiang Data Project“, „Xinjiang Victims Database“ a „Uyghur Transitional Justice Database“, které shromažďují informace o zmizelých Ujgurech a příslušnících dalších muslimských menšin v Sin-ťiangu.

Ty registrují více než deset tisíc jmen, která čínské úřady běžně označují za „smyšlená“, nicméně oficiální dokumenty z dubna 2021 potvrdily, že téměř jednu třetinu z nich představují jména osob uvězněných za „trestnou činnost související s násilným terorismem“. To samo o sobě ukazuje na ohromný rozsah a závažné důsledky čínské „protiteroristické a protiextremistické“ politiky v Sin-ťiangu.

Některé pasáže zprávy byly „naředěny“

Zpráva úřadu komisařky Bacheletové je ostřejší, než se čekalo. Čína z ní radost nemá, jak dokládá výše zmíněný stotřicetistránkový dokument. Mnoho badatelů a dlouholetých komentátorů dění v Sin-ťiangu má i tak k dokumentu výhrady. Ta hlavní směřuje k tomu, že se zpráva zcela vyhýbá samotnému termínu „genocida“.

Jak upozorňuje jedna z předních odbornic na Sin-ťiang a ujgurskou menšinu Jo Smith Finleyová, která patří mezi devět britských občanů, na něž čínská vláda v loňském roce uvalila sankce za kritiku její národnostní politiky, zpráva je „v některých aspektech překvapivě silná, zatímco v jiných pokulhává“.

Na jednu stranu podle Finleyové „dává hlas obětem“, na druhou stranu se však ani „nepokouší o posouzení obvinění z genocidy na základě kritérií vymezených konvencí OSN, a to navzdory reportážím, právním rozborům, akademickým článkům a konferencím na toto téma“.

Mezi kritizované části patří i ta věnovaná omezování porodnosti Ujgurů. Například Adrian Zenz, autor prvního obsáhlého výzkumu na toto téma, který patří ke klíčovým argumentům při posuzování možné genocidy na Ujgurech, na Twitteru napsal:

„Klíčovým aspektem, který v části o kontrole porodnosti chybí, je vyhodnocení vládní politiky v Sin-ťiangu jako explicitně usilující o omezení porodnosti v ujgurských oblastech. To je ten nejvíc usvědčující důkaz probíhající genocidy společně s prohlášeními o ukončení dominance ujgurské populace a optimalizace etnického poměru.“

Server Politico v souvislosti s touto pasáží citoval nejmenovaného diplomata, který potvrdil, že části o nucených sterilizacích byly během finálních úprav textu „naředěny“. Podobně opatrně pak zpráva přistupuje k tématu násilného oddělování dětí od rodičů za účelem odtržení mladé generace od jazyka a kultury jejích rodičů a prarodičů.

Bod zlomu?

I přesto zpráva OHCHR podle Finleyové předkládá důkazy skutků, jež samy o sobě naplňují definici genocidy podle konvence OSN od zatýkání intelektuálů a umělců přes mučení vězňů až po ničení náboženských a kulturních památek.

Na zprávu okamžitě reagovaly nevládní a lidskoprávní organizace jako Amnesty International či Human Rights Watch, ale také představitelé nadnárodních organizací, včetně samotné OSN, diplomaté a politici.

Zprávu proto lze považovat za určitý bod zlomu, po kterém by podle společného prohlášení ujgurských organizací po celém světě měla následovat reakce jednotlivých členských států a orgánů OSN i dalších aktérů, politických i ekonomických, s cílem dostat věc v ideálním případě k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.