Slyšte, lidé! – Mezinárodní hudební spolupráce II.

Liraz, v Izraeli narozená zpěvačka a herečka s íránskými kořeny, pojmenovala své třetí album Roya, což ve fársí, moderní perštině, znamená fantazie. Liraz na novince pokračuje v silném příběhu svého předchozího titulu Zan a – nejen – díky fantazii se jí daří své dílo nenápadně, ale reálně posouvat. Kolekce Zan, kromě toho, že šlo o zajímavou fúzi blízkovýchodní hudby a sympaticky old-schoolového elektropopu, nabídla především zprávu o možné spolupráci izraelského týmu s íránskými hudebnicemi, které: 1. jako ženy nesmějí samostatně vyvíjet žádnou kulturní iniciativu a 2. s nepřátelským Izraelem nesmějí spolupracovat. Přesto k této spolupráci, on-line, potají a pod podmínkou anonymity íránských účastnic, mohlo dojít. Nové album Roya vznikalo na neutrální půdě, v Istanbulu. Proto také autorka alba v legendě ke své novince popisuje, jak se konečně se svými íránskými spolupracovnicemi mohla v temném sklepení v Turecku osobně potkat, obejmout je a spolupráci si jaksepatří užít. Jenže ne nadarmo se album jmenuje „Fantazie“. Reálná spolupráce mezi zemí, kde našli útočiště její rodiče, a mezi vlastí jejích předků je zatím v nedohlednu, a tak Liraz může snít, fantazírovat, ale naštěstí také natáčet novou hudbu, třeba opět i s potají elektronicky doručenými party na íránské strunné nástroje.

Tingvall Trio v roce 2003 založil švédský klavírista Martin Tingvall a dalšími členy jsou kubánský kontrabasista Omar Rodriguez Calvo a německý bubeník Jürgen Spiegel. Skupina čerpá jednak ze skandinávského jazzu, který je v Evropě stále v popředí zájmu, jednak ze severské lidové hudby. Na druhou stranu však používá i motivy například z latinskoamerické hudby nebo z rocku a popu. Trio sídlí v Hamburku a koncertovalo už ve více než 30 zemích.

Skupina Al-Qasar působí v Paříži a kombinuje elektronickou taneční hudbu, garážový rock a zvuk nástrojů z arabského světa. V sestavě má jak elektrické kytary s různými efekty, tak arabskou loutnu, zvanou úd. Rytmiku tvoří bicí souprava a egyptský buben darbuka, v písních slyšíme také turecký strunný nástroj saz a arabský dechový nástroj mizmár. Texty v arabském jazyce hovoří o zkušenostech uprchlíků, ale také o síle, vášni a dalších lidských vlastnostech. Skupinu založil v Paříži v roce 2017 francouzský hudebník Thomas Attar Bellier, velký fanoušek blízkovýchodního popu a rocku z 60. a 70. let. Na novém albu Who We Are? začal pracovat v prosinci 2020, kdy složil základy všech osmi skladeb. Nejprve se nahrály basa, bicí a perkuse a k nim se přidal elektrický saz a kytary. Vokály nazpíval marocký zpěvák Jaouad El Garouge, zakotvený v tradici severoafrické hudby zvané gnawa. Vedle něj na albu účinkuje také egyptská zpěvačka Hend Elrawy a súdánská zpěvačka Alsarah.

V roce 1550 založil španělský dobyvatel Hernan de Santana město Valledupar, které je dnes hlavním sídlem kolumbijského departmentu Cesar. Z tohoto půlmilionového, ozbrojenými útoky zmítaného sídla na samém severu Jižní Ameriky pochází písničkář Chabuco. V dubnu 2022 vydal společný singl Noche Sensacional s kubánským trumpetistou a producentem Dayhanem Díazem. Skladba, která o měsíc později vyšla na Díazově albu Noche Tropical, v sobě obsahuje prvky španělského tance bolero a kubánského sonu.

Manuel García z Chile a Pedro Aznar z Argentiny jsou dlouholetými přáteli, v roce 2019 dokonce vydali celé společné album Abrazo de Hermanos. Jejich nová píseň Un rey y un diez je nová verze skladby, kterou v roce 2012 Manuel García zařadil na své tehdejší album Acuario.

Polský skladatel a pianista Krzysztof Kobyliński nedávno natočil už druhé společné album s košickým sborem Voces Gregorianae Cassovienses. Spolupráce vznikla tak, že si Kobyliński slovenský sbor pozval na festival do Glivic. V rozhovoru pro naše rádio vyprávěl: „Byla radost je poslouchat. A tak jsem krátce po koncertě oslovil vydavatele Jana Sudzinu a jeho prostřednictvím jsem se jich zeptal, jestli by si třeba nechtěli zazpívat mou hudbu.“ Brzy na to se rozběhla spolupráce na prvním albu Spero, která obsahuje především Kobylińského klavírní hru s občasným hostováním sboru. To byl rok 2020. O dva roky později vychází CD Exspecto, na kterém naopak dostal hlavní slovo sbor a autor skladeb, Krzysztof Kobyliński, jej doprovází.

Festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou v minulosti představil projekty jako Tři hlasy, Tři niněry, Harfy nad Oslavou nebo Struny nad Oslavou – vždy šlo o setkání hudebníků z různých zemí, kteří se v Náměšti sešli, secvičili společný program, odehráli koncert a jeho záznam pak vyšel na CD. Nové album Flétny nad Oslavou obsahuje osm kompozic v podání tří hráčů na dechové nástroje. Mezinárodně respektovaná hráčka z Nizozemska Lisolette Rokyta hraje na Panovu flétnu, zvanou nay, Mehdi Aminian Jazi z Iránu hraje na perský ney, což je rákosová flétna, a Marián Friedl hraje na lidové flétny z Karpat. Doprovodnou kapelu tvoří členové Marianova projektu 11 podob lásky.

Pod projektem Folkoteque jsou podepsáni dva hudebníci z různých částí jižní Evropy – Katalánec Oscar Antolí a Srb Miloš Todorovski. První z nich hraje na různé druhy klarinetů a také na balkánskou píšťalu kaval, druhý na akordeon a jemu příbuzné nástroje – bandoneon a akordinu. Duo založili poté, co si jednou náhodně zahráli spolu a zjistili, že jejich společná hra vyzařuje zvláštní napětí a energii, kterou by bylo dobré dále rozvíjet. V repertoáru mají vlastní skladby, které však odkazují k různým evropským hudebním tradicím a také k hudbě východní, latinskoamerické, případně k jazzu a improvizované hudbě. Za vzor si pánové často berou tradiční tance, jako je mazurka, valčík, šotyš nebo bourrée.

Na albu Jedním dechem se sešlo české jazzové Robert Balzar Trio, zpěvák Dan Bárta a maďarský trumpetista Kornél Fekete-Kovács. Jedná se o záznam vystoupení z České televize, které proběhlo namísto plánovaného a kvůli covidu zrušeného koncertu v rámci festivalu JazzFestBrno. Dan Bárta v rozhovoru pro Proglas vyprávěl, že ještě dříve se v rámci jednoho vánočního koncertu v Liptovském Mikuláši jeho kapely Illustratosphere sešla na jednom pódiu se slovenskou zpěvačkou Sisou Fehér, s pianistou Piotrem Wyleżołem z Polska a právě s trumpetistou Kornélem Fekete-Kovácsem z Maďarska. Tak tedy začala spolupráce, ve které zpěvák a trumpetista pokračují na zmíněném novém albu. O spolupráci s trumpetistou Bárta říká: „Tím, že jsme oba svým způsobem dechové nástroje, můžeme zpívat dvojhlasně nebo pracovat s unisony, a tedy prostě fungovat, jako bychom byli duo. Zpěv a trubka k sobě většinou dobře ladí a mohou se navzájem jeden druhému přizpůsobit. Nebo si lézt do zelí, když na to přijde. Kornél dokáže nástroj použít různými způsoby tak, že z toho spojení můžeme vytěžit maximum.“

Český saxofonista Luboš Soukup studoval v Dánsku a po ukončení studia tam už zůstal a působí na tamní jazzové scéně. Na svém novém albu Levitas zúročil více než desetileté přátelství a hudební spolupráci s německým pianistou a svým bývalým spolužákem Christianem Pabstem. Jedná se o album nahrané pouze v duu a založené na intenzivním hudebním dialogu a společné improvizaci. Vedle jazzu oba hudebníci čerpají také z klasické a lidové hudby. Pabst sice pochází z Německa, ale nějakou dobu žil v Nizozemsku a momentálně pobývá v Itálii. Vydal řadu alb jak pod svým jménem, tak v roli doprovodného hudebníka. Luboš Soukup vedle svého Luboš Soukup Quartetu vede také Freetown Quartet. V minulosti byl členem skupin Points Septet nebo Inner Spaces, je členem volného sdružení skladatelů Pražská šestka a hraje také v big bandu Concept Art Orchestra.

Don’t Chase The Lizard je mladé duo, které tvoří chilský písničkář a kytarista Tomás del Real a estonská houslistka Lee Taul. Dvojice by se měla pohybovat na pomezí world music, folku a akustické alternativní hudby a její první singl Buscar la Luz vypadá velmi slibně.