Jourová: Prchající Rusové nesou riziko záškodníků! A co chystá EU kvůli výbuchu Nord Streamu?
Ruské plynovody Nord Stream 1 i 2, toho času mimo provoz, v pondělí narušily exploze, podle představitelů dotčených evropských zemí to vypadá na sabotáže. Ukazuje to, že v ohrožení může být i potrubí, na němž Evropa skutečně závisí, varuje Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost. „Je to nová situace, ale krizové plány i peníze jsou,“ uvedla v rozhovoru pro Blesk Zprávy eurokomisařka, která v pondělí navštívila západ Ukrajiny.
Asi nemá smysl spekulovat, kdo by mohl být za explozemi na Nord Streamu nebo co tím sledoval. Ale co to pro Evropu či pro Česko může znamenat?
Jak jste říkal, nechceme teď spekulovat, kdo za tím je, bude se to vyšetřovat. A nechci vůbec předjímat, jaké budou výsledky ani jak se bude na situaci reagovat, i když jsme o tom měli dlouhou debatu s kolegy komisaři a s šéfkou Ursulou von der Leyenovou. Je to varovné pro Evropu v tom smyslu, že pokud bylo možné tímhle způsobem zlikvidovat potrubí plynovodu, na který už jsme stejně nespoléhali, tak že je naprosto jasným rozkazem dne, abychom zajistili kritickou infrastrukturu, to znamená zejména ty plynovody, na které se spoléháme. Takže Komise na tom pracuje, abychom spolu s členskými státy udělali maximum pro maximální možnou ochranu takové kritické infrastruktury.
Co by v tomto mohla být role Evropské komise?
My koordinujeme činnost členských států v oblasti evropské bezpečnosti. Nepochybně mohou dobře zafungovat i finanční prostředky, které už jsme poslali evropským zemím přes plány na obnovu po covidu. Tam jsou velké rozpočty zejména na zajištění proti kybernetickým útokům; nevím, do jaké míry tam jsou peníze na zajištění kritické infrastruktury typu plynovodu, ale je to nová situace, vlastně na to reagujeme dnes poprvé.
Práce Komise je vždycky tatáž, je to koordinace a reakce legislativou, je-li potřeba, a peníze. Myslím, že na tom všem pracujeme. Legislativa, domnívám se, potřeba nebude, krizové plány už existují a teď je pouze aktivujeme.
Zbývá zastropovat plyn
Na středečním jednání jste také měli probírat zastropování cen plynu, je to tak?
Bavili jste se o tom, o čem budou jednat ministři v pátek 30. září. Pracujeme na podkladu pro toto jednání, vlastně finišujeme s úkoly, které dostala Komise na tom minulém, což se týkalo zejména té solidární dávky od těch, kteří produkují fosilní paliva a mají nadměrné zisky, plus další vlastně přerozdělování peněz od těch, kteří nadměrně vydělávají na té krizi, směrem k obětem vysokých cen. Ve středu jsme se bavili, že to na pátek stíháme, ale i o tom, co zůstalo nevyřešeno - a to je, jak říkáte, zastropování cen plynu. A tady vás zklamu, že vám neřeknu, co jsme rozhodli. Protože jsme nerozhodli nic, to nebylo v plánu zasedání, ale bavili jsme se o tom, co budeme navrhovat jako variantní řešení pro ministry na pátek, a to si oni přečtou v pátek.
Brzdou v přijímání unijních sankcí proti Rusku i konkrétně ve stropech v energetice bývá Maďarsko. Našla se už nějaká cesta, jak ho přemluvit?
Na Maďarsko není jiná metoda než jednat, jednat, jednat, což už se dělo několikrát. Maďarsko už bylo v opozici vůči několika sankčním balíčkům a vždycky se to nějak nakonec dojednalo, že Maďaři souhlasili, takže nic jiného nám nebývá.
Do Evropy chtějí zamířit někteří Rusové, kterým hrozí odvod do války. Německo je chce uvítat, Česko naopak. Jak to vidíte vy?
S komisaři jsme si sdělovali, jaká je atmosféra v různých zemích a jaká v tom jsou zejména bezpečnostní rizika, spojená s případným přijímáním velkého počtu Rusů, kteří se vyhýbají narukování. Já zastávám názor, že při takovémto rozhodování musíme mít jako absolutní prioritu bezpečnost našich občanů a pak bezpečnost těch, které jsme přijali pod ochranu, a to jsou ukrajinští uprchlíci. Nemůžeme si dovolit jakékoliv zvýšené riziko, že bychom přijali na své území i Rusy, kteří by neměli ten důvod prchat před válkou, ale spíš by tady chtěli dělat nějakou záškodnickou a provokatérskou činnost.
V pondělí jste zajela na západ Ukrajiny, jaký byl cíl cesty?
Já jsem to plánovala už několik týdnů, protože tam financujeme poměrně velké částky na podporu práce novinářů. Už jsme zafinancovali různé projekty za 15 milionů eur (370 milionů Kč) a dalších 15 milionů máme připravených. Většina těchto peněz jde na bezpečnostní zajištění. Například v rámci jednoho projektu se financovaly helmy, vesty, ale i úkryt v případě nutnosti. Platíme tam i nějaké operativní náklady, aby mohli cestovat, vlastně praktické peníze pro potřeby těch, kteří tam fungují. Využily to už stovky reportérů. Teď jsem se tam potkala s organizací Reportéři bez hranic a některými válečnými korespondenty. Chtěla jsem vědět, jak jim naše podpora pomáhá, jestli máme něco dělat jinak.
To znamená s novináři, kteří se pohybují kolem fronty. Do Ruskem okupované zóny se asi nedostanou?
Mluvila jsem s těmi, kteří na začátku pokrývali dění v Kyjevě a kteří teď nějakou dobu byli i na východě kolem Charkova a na jihu kolem Chersonu, takže jsem měla možnost mluvit o jejich práci, ale v zásadě já jsem se hlavně ptala na to, jak můžeme jinak pomoci, protože pro nás je opravdu obrovsky důležité, aby tam byli tito novináři ochotní nasazovat své životy, aby pokrývali válku, aby posílali zprávy do evropských členských zemí. I proto, aby neupadal zájem o válku na Ukrajině, protože po občanech se chce, aby se uskrovňovali, aby se nějak smířili s tou zhoršenou situací; bude dobré, když budou informováni, co se děje na Ukrajině a proč se to vlastně všechno stalo, proč se dějí určité věci.
Je šance nějak filtrovat, jestli jsou tito novináři čistě nestranní? Mohou situaci popisovat neutrálně, s odstupem, když jde o jejich vlast?
My pomáháme jak ukrajinským novinářům, tak zahraničním korespondentům. A když redakce u nás od nich přebírají zprávy, jež se nedají ověřit, tak se tam samozřejmě dává poznámka, že se to nedá ověřit. Ale s ukrajinskými novináři jsem mluvila i dříve v Rize nebo i v Německu, někteří řídí své redakce takhle z exilu...
I my máme v Blesku takový projekt - Pro Ukrajinu.cz.
No vidíte. Myslím, že jsem neznamenala žádné náznaky nějakého předsudečného, zarytého chování, profesionální etika jim velí psát to, co zjistili jako fakta. Samozřejmě jiná věc jsou komentáře, ale my potřebujeme fakta a čísla, důvěryhodné zpravodajství - a tady já mám vůči ukrajinským novinářům plnou důvěru.
A co vám říkali ukrajinští politici?
Starosta Lvova mě vzal do nemocnice zvané Nezlomná. Působí jako zázemí pro frontu, vozí se tam lidé zranění na bojišti, civilisté i vojáci, takže jsem viděla spoustu mužů, kteří bojovali, a bohužel i zraněné děti. Se dvěma jsem mluvila. Dvanáctiletá dívenka měla těžká zranění, byla po několika operacích, její rodiče leželi vedle v dospělé sekci. Patnáctiletý Oleg neměl tolik štěstí, on byl zraněn, ale vedle něj mu zabili matku. Byly to těžké rozhovory.
Velký dojem na mě udělalo nasazení personálu, ošetřili zatím šest tisíc těžce zraněných lidí a mají tam také velkou psychiatrii, kde se řeší posttraumatický syndrom, který je velmi častým doprovodným jevem fyzických zranění.
Byla celá vaše cesta tak depresivní?
Také jsem měla přednášku na univerzitě, jak se díváme na válku na Ukrajině i jak je možné, aby i mladí lidi třeba přiložili dílu k přípravě na vstup do Unie. Měli zajímavé dotazy, bylo velice osvěžující vidět ty mladé lidi a jejich nadšení; vlastně lidi, kteří jsou závislí na tom, jak ta válka dopadne - závislí úplně ve všem, co je v životě čeká.
Přibližte nějaké jejich dotazy...
Hlavně se ptali na to, co to obnáší, připravit se na vstup do Unie, jaká by mohla být časová linka... Co je potřeba, aby Ukrajina vykonala. Pak se ptali na ochotu Evropské unie dál podporovat Ukrajince v jejich boji za nezávislost, proti agresorovi. A taky se ptali, jestli můžeme nějak aktivně pomoct proti útokům dezinformačními kampaněmi, kterých Ukrajina nezůstala ušetřena. Odpovídala jsem, jak nejlépe jsem uměla; můj úkol nebyl malovat nějaké vzdušné zámky, ale říct těm mladým lidem v co nejlepší míře pravdu tak, jak ji já vidím - že vstup Ukrajiny do Unie bude delší proces, ale že všichni chápeme, že Ukrajina patří do tohoto klubu evropských zemí.
Řekla jste jim nějakou svou konkrétní představu, když se ptali na časovou linku?
My neříkáme čísla. Říkáme, že ten proces má určité milníky. Do značné míry záleží na Ukrajině, na ukrajinských představitelích, na vládě. Ten přístupový proces obnáší obrovskou spoustu zákonů a institucí, které by se měly reformovat, a to všechno Ukrajina dělá ve válečné vřavě; ale přesto, aspoň jak můžu posuzovat svoje oblasti, tak pokračuje velmi slušně dopředu. Je to na léta, ale zároveň musíme vidět, že situace není černobílá. Nejste buďto člen, anebo nečlen, pro Ukrajinu můžeme mít takové dávkování, co se týče rychlého přístupu na společný trh v řadě oblastí: Roaming, cla, společný výzkum, studentské výměny Erasmus plus; také je důležité, že už funguje propojení energetických sítí... Ten přístup Ukrajiny do Unie už jakoby nastal, postupně se pouštíme do nových a nových věcí, které můžeme s Ukrajinou společně dělat, aniž by Ukrajina byla členem Unie.
Když jste se bavila s politickými představiteli, s něčím na vás apelovali, tlačili?
Chtěli ode mě slyšet, že budeme správně reagovat na ty tři nové věci, které teď eskalovaly válku: mobilizace, nezákonné referendum o připojení obsazených oblastí k Rusku a nově odkryté masové hroby kolem Izjumu a Irpině. To jsme ještě nevěděli o těch explozích, které narušily plynovody Nord Stream. Vyjadřovali se ve smyslu „budeme vděční za pokračující podporu a víme, že ani pro vás to není jednoduché“.
