Přes sedmdesát let spolu. Skoro třicet let bez sebe, přesto stále natěsno. Dopřejte si další dávku novinek ze slovenské (nejen) byznysové scény. Sepsáno perem Marka Tomanky, slovenské spojky v české redakci Forbesu.

Kolaps slovenské ekonomiky?

Slovenský premiér Eduard Heger si tento týden postěžoval listu Financial Times, že kvůli cenám elektřiny hrozí slovenské ekonomice kolaps. Od Evropské unie proto žádá podporu v řádu miliard eur. Deník jeho slova označil za dosud nejostřejší vyjádření zástupce unijní země k dopadům energetické krize.

Problémem je, že Slovensko jako významný producent elektřiny z jádra a vody prodalo začátkem roku přebytečnou energii zahraničním obchodníkům. Ti teď prodávají kontrakty zpátky na Slovensko za tržní ceny, které jsou přibližně pětkrát vyšší. Podle Hegera tím pádem na Slovensku nemůže fungovat plán Evropské komise, který chce napříč unijními zeměmi vytáhnout z lokálních dodavatelů energií celkem 140 miliard eur na daních z mimořádného zisku.

Heger chce, aby Brusel uvolnil pět miliard eur z nevyužitých fondů pro regionální rozvoj a použil je na snížení účtů za energie pro podniky. ‚‚V opačném případě zavřou a může dojít skutečně ke kolapsu celé ekonomiky,“ řekl Heger. Slovensko má totiž disproporčně velký sektor těžkého průmyslu, který spotřebovává značné množství energie.

Jediná slovenská hliníkárna Slovalco už kvůli vysokým cenám zastavila produkci a mezi energeticky náročnými podniky není sama. Data Institutu finanční politiky (IFP) pod slovenským ministerstvem financí ukazují, že spotřeba elektřiny už klesla víc než během nejtvrdšího pandemického lockdownu na jaře 2020.

Zdroj: IFP

Hegerova vyjádření pro britský deník zní ostřeji než jakýkoli rozhovor, který dal během roku a půl ve funkci slovenským médiím. Pohrozil také znárodněním slovenských energetických zásob, pokud Unie jeho žádostem o miliardy eur nevyhoví. Pro tuto extrémní možnost si slovenská vláda začala chystat půdu tento týden.

Parlament v úterý schválil energetické zákony z dílny nového ministra hospodářství, díky kterým stát získá v kritické situaci právo nařídit firmám komu a za kolik mají dodávat elektřinu a plyn. Náklady by měl stát v takovém případě dodavatelům kompenzovat a sám ministr hovoří o opatření jako o plánu B, pokud se členské země Evropské unie nedohodnou na společných cenových stropech.

Zároveň by mělo jít pouze o pojistku, kterou vláda využije pouze, pokud nebude mít žádnou jinou možnost. Energetické firmy však tyto nové pravomoci státu vyděsily. Branislav Strýček, šéf energetické společnosti Slovenské elektrárne, největšího výrobce elektřiny na Slovensku, už varoval, že pokud by na nouzové řešení došlo, pošle firmu do konkurzu.

Vláda argumentuje tím, že na zmírnění krizí dodávek energií lze dle unijních pravidel použít i netržní opatření, pokud ta tržní nezabrání dalšímu zhoršení dodávek. A to ‚‚včetně omezení transakcí a omezení již přidělené mezioblastní kapacity,“ stojí v důvodové zprávě. V překladu: stát by mohl firmám sebrat také elektřinu, kterou už prodaly.

„Když se vláda rozhodne, bude moci vzít produkt, který někdo vyrobí, i pokud ho už prodal, a prodat za ceny, o kterých sama rozhodne,“ uvedl Strýček. „S takovým zákonem už nezískáme žádné úvěry, žádná banka nás nezafinancuje,“ dodal.

Čachry s ruskou ropou

Jediná slovenská ropná rafinerie má problém. Bratislavský Slovnaft, který zpracovává ruskou ropu, se bude muset vyrovnat s evropským embargem na její dovoz. Slovensko má sice výjimku, ale pouze pro svůj trh, což exportně zaměřené firmě příliš nepomůže. Vymyslela však fígl, ruskou ropu smíchá s jinou a bude doufat, že ji Brusel nestopne.

‚‚Pokud bude embargo nastavené tak, jak je teď, tak po roce 2023 budeme dál nakupovat ruskou ropu, ale pouze do objemu výroby, který prodáváme na domácím trhu,“ říká generální ředitel rafinerie Marek Senkovič v rozhovoru pro Denník E. Objem ropy určené na export pak bude pocházet z jiných zdrojů.

Jenže různé druhy ropy nelze ve fabrice zpracovávat odděleně, takže je Slovnaft smíchá dohromady a tímto mixem pak bude zásobovat všechny své zákazníky. ‚‚Z Evropské unie nám nikdo nesignalizoval, že máme nějaký nelogický záměr. Sankce zní přesně tak, že na trh Evropské unie nemá být od nás vyvezen větší objem produktů, než vyrobíme z ruské ropy,“ tvrdí Senkovič.

Jestli toto řešení neprojde, bude mít podle Senkoviče problém s palivy celá střední Evropa, kam rafinerie vyváží. Slovnaft navíc musí do konce příštího roku přebudovat své výrobní linky, které dosud zpracovávaly pouze ropu z Ruska. Bude to stát přibližně 200 milionů eur.

‚‚Jedna věc je, když pracujete jen s jedním druhem ropy, úplně jiné je, když musíte surovinový mix vyskládat z různých druhů. To je mnohem složitější. Budeme se to učit a tak častěji může dojít k odstávkám a poruchám,“ varuje Senkovič. Odhaduje, že optimální výroba produktů z ropných směsí bude v podniku probíhat nejdřív v letech 2026 až 2027.

Lékařský exodus

Lékaři ze slovenských nemocnic dávají hromadně výpovědi. Ke čtvrtečnímu odpoledni součet stoupl na téměř dva tisíce a tamní odboráři upozorňují, že další přibývají. Prvního října tak začnou plynout dvouměsíční výpovědní lhůty, během kterých ještě lékaři musejí být na svých pracovištích, nebo si to rozmyslet. Jestli se nedohodnou s vládou, prvního prosince nemocnice opustí.

Hromadný odchod lékařů Slovensko zažilo už v roce 2011. Celkem 1200 výpovědí tehdy vedlo k vyhlášení nouzového stavu. Exodus totiž ochromil zdravotnictví v zemi a situaci museli zachraňovat lékaři ze zahraničí nebo vojáci. Už tehdy tak musel situaci řešit Vladimír Lengvarský, před více než dekádou z pozice hlavního lékaře slovenských ozbrojených sil, nyní jako ministr zdravotnictví.

Lengvarský v posledních týdnech odrážel hrozby lékařů s tím, že si počká na skutečný počet výpovědí. V pondělí chce situaci probrat s řediteli nemocnic a věří, že během dvou měsíců se řešení najde.

Odboráři od února požadují po vládě splnění osmi požadavků, které mají podle nich zvrátit hrozící kolaps slovenského zdravotnictví. Chtějí například zvednout platy sestrám, zvýšit kapacity na lékařských fakultách nebo posílit nemocniční personál. Vzájemná jednání podle nich dospěla do stavu, že nemají jinou možnost než přistoupit k nátlaku.

‚‚Dlouhodobě upozorňujeme, prosíme a žádáme, aby kompetentní lidé tuto situaci řešili. Je nám to líto, ale nemůžeme jinak, všechno ostatní jsme už zkusili,“ říká předseda Lékařského odborového sdružení Peter Visolajský. Vadí mu, že slovenská vláda se nezabývá ani požadavky, které jsou ‚‚zadarmo“, jako například implementace českého systému atestací.

Jediný bod, který má naději na splnění v dohledné době, je zvýšení platů sester. V parlamentu leží připravený zákon, ale jeho projednání se už několikrát odložilo.

‚‚Ty požadavky jsou oprávněné, všechny jsou relevantní a měly být splněny dávno,“ připouští ministr zdravotnictví Lengvarský. Trvá však na tom, že se opakovaně snažil s odboráři domluvit. Nyní si nechává zpracovat analýzu jednotlivých nemocnic a deklaruje, že bude hovořit s každým lékařem, který podal výpověď.

Odboráři si podle Visolajského uvědomují, že požadavky nelze splnit ze dne na den, proto se spokojí s podepsáním memoranda s vládou. Podle premiéra Hegera nejsou hromadné výpovědi fér, protože jeho vláda přináší po ‚‚dlouhých letech“ do zdravotnictví potřebné změny. ‚‚Lidé nemohou být rukojmími ve hře o váš zasloužený komfort, kterého však umíme společně docílit,“ vzkázal lékařům.