Označení „montessori“ nese víc než 22 000 škol ve více než 110 zemích. Všechny z nich se řídí přístupem propagovaným doktorkou Marií Montessori. Filozofie tohoto pedagogického směru zahrnuje metody organizace tříd a učení, ale také způsob vztahového uvažování, které lze uplatnit doma, na pracovišti i jinde
Montessori jako způsob života
Většina lidí vztahuje montessori pedagogiku k osnovám předškolních zařízení a vzdělávacímu přístupu užívanému u velmi malých dětí. Je pravda, že první montessori zařízení pracovala s dětmi do sedmi let, ale dnes slouží dětem všech věkových kategorií, od těch nejmenších až po středoškoláky. Navíc jsou nyní základní montessori principy uplatňovány i mimo školní prostředí, v rodinném životě i v podnikání, a mnohdy slouží jako model pro sociální instituce.
Montessori způsob myšlení zahrnuje mnoho aspektů, ale v zásadě jde o tvorbu kultury, která pomáhá lidem všech věkových kategorií spolupracovat mírumilovným a vzájemně se podporujícím způsobem. Tento přístup se zásadně liší od běžně užívaného principu uplatňování autority a kontroly shora dolů, založeného na odměnách, trestech a vnějším posuzování odvedené práce.
Montessori pedagogika podporuje snahu o dobré provedení úkolu jinou cestou – pomáhá dětem osvojit si hodnoty, pracovní návyky, sociální dovednosti, vlastní myšlení a hledání řešení problémů, která je dovedou k cíli. Umožňuje dětem, aby našly nebo znovu objevily sílu svého hlasu, naučily se spolupracovat způsoby, které minimalizují konflikty, zůstávaly v kontaktu se svými skutečnými pocity a při zachovávání vzájemného respektu se staly přiměřeně asertivní. Díky tomu bývají takto vychovávané děti spokojené a propojené s ostatními doma, ve škole a později i v práci.
Klíčové zásady montessoriUvedené zásady montessori je možné aplikovat i v domácím prostředí. Poskytují rodičům vodítka, která pomohou s budováním rodinného života inspirovaného montessori pojetím. 1. Být konzistentní Učte děti chápat správný směr; jasně ho vymezujte a posilujte vlastním příkladem. Když dítě začne testovat hranice, laskavě, ale i pevně a důsledně ho udržujte na správné cestě. 2. Prokazovat vzájemný respekt Naše slova a činy by neměly být zostuzující. Je pravděpodobnější, že to nejlepší v dítěti vyvoláte, když s ním budete mluvit vlídně a s respektem (představte si ho dospělého). 3. Chápat jedinečnost Každé dítě je individualita a může vnímat situaci po svém. Vyhýbejte se srovnávání s ostatními dětmi nebo se sebou. Považujte si toho, co dělá dítě jedinečným. 4. Podporovat smysl pro pořádek K logickému uvažování a dodržování posloupnosti kroků pomáhá dítěti i náš smysl pro pořádek. Uspořádaný domov je cestou k tomuto cíli. 5. Víc povzbuzovat než chválit Neustálá chvála může vést k tomu, že dítě touží víc po chvále než po výsledku. Povzbuzováním ho vyzýváme, aby pokračovalo, a dáváme mu najevo, že si jeho úsilí i voleb všímáme. 6. Posilovat vnitřní motivaci Důsledně modelované, uznávané a oceňované chování dítěte se může stát jeho druhou přirozeností. Snažte se dítě učit a navykat na to, že tohle je způsob, jakým věci dělat. 7. Ponechat svobodu Vytvářením podmínek, v nichž děti mají v jasných, bezpečných mezích přiměřenou úroveň svobody pohybu a volby činnosti, pomáhá rozvíjet nezávislost a sebekázeň. 8. Podporovat celoživotní vzdělávání Neodpovídejte, ptejte se dětí. Když se naučí učit se, chápat koncepty a kreativně přemýšlet, budou se v životě lépe orientovat. 9. Budovat autonomii Součástí naší práce je pomoci dětem osvojit si fyzické, intelektuální a sociální dovednosti. Naším cílem je vychovat dítě, které stojí vedle nás jako mladý člen dospělé komunity. 10. Rozvíjet ladnost a zdvořilost Pomáháme dětem rozvíjet jak ladnost pohybu (kontrolu nad tělem), tak její sociální ekvivalent (zdvořilost). Učí se tak projevovat respekt, neubližovat druhým, neuvádět nikoho do rozpaků. 11. Vést k osobní zodpovědnosti Když převezmeme odpovědnost za své činy a poskytneme emočně bezpečný prostor, kde jsou chyby vnímány jako příležitost k učení, pomáháme dětem „vlastnit“ jejich vlastní chování. Každodenní strategie: ODZBROJOVÁNÍ STŘETŮ |
Neshody jsou součástí života a řešení konfliktů je proces učení. Naší úlohou jako rodičů je provést dítě konfliktem se sourozencem, bratrancem či sestřenicí nebo kamarádem a pomoci dosáhnout smírného řešení.
Umět řešit konflikty pokojnou cestou je cenným vkladem pro celý život. Čím dříve si dítě tuto dovednost osvojí, tím samostatněji a nezávisleji si bude při neshodách počínat; současně bude umět lépe naslouchat potřebám druhých a vyjadřovat své vlastní. Vaší úlohou není rozsuzovat spory a přicházet s řešením, ale pomáhat dítěti, aby se naučilo řešit problémy samo. Občas můžete zabránit eskalaci konfliktu tím, že jednoduše uděláte něco komického nebo neočekávaného, abyste napětí zmírnili, jindy si mohou děti se situací poradit samy. Odolejte nutkání se do sporu vložit. Místo toho jim dejte minutu, aby se ukázalo, zda se neshoda zklidňuje, nebo eskaluje. Pokud eskaluje, vyzkoušejte strategie ze stran 110 až 111. Zabývají se konfliktem jak v daném okamžiku, tak v situaci, kdy jsou emoce příliš silné na to, aby se problém vyřešil na místě; ukážou vám, jak si v zájmu jistého vyřešení konfliktu dát pauzu a dotáhnout věc později.
Odzbrojování střetů v praxi1. Buďte uklidňujícím faktorem Pomalu a pokojně se přibližte k oběma hašteřícím se stranám. Jakmile budete dostatečně blízko, snižte se do úrovně očí dětí a dívejte se na ně klidně a laskavě, aby pochopily, že se za žádnou cenu nehodláte stát součástí konfliktu. 2. Buďte jemně autoritativní Zlehka se každého z dětí dotkněte rukou, abyste ho uklidnili, a pak už jen vyčkejte, až se přestanou hašteřit. Pokud se hádají o nějaký předmět, natáhněte ruku, abyste dali najevo, že předmět chcete. Nemluvte, dokud vám ho nedají. 3. Vyjádřete své díky Poděkujte dětem, že se přestaly hádat. Pokud vám podaly předmět nebo hračku, o niž se hádaly, odložte tuto věc stranou. Je to signálem, že jste ji nezabavili, ale že by se k ní měly vrátit, až když budou schopné to udělat pokojně. 4. Projevte důvěru Ujistěte oba účastníky sporu svou důvěrou v to, že cokoliv, kvůli čemu se hádali, dokážou vyřešit a společně najdou řešení, se kterým budou spokojeni oba. Poskytněte jim čas a prostor, který na tento proces potřebují. 5. Případně volte pauzu Pokud je někdo příliš rozrušený na to, aby se zapojil do řešení sporu na místě, požádejte obě strany, aby si udělaly pauzu a dořešily věc později. Až budou děti připraveny, požádejte je, aby se vzaly za ruce – tato akce má uklidňující účinek na celé tělo. 6. Pomozte jim mluvit a naslouchat Zatímco se drží za ruce, snažte se je přivést k tomu, aby střídavě hovořily a naslouchaly si, ujišťujte je, že příležitost mluvit budou mít obě. Dávejte pozor, abyste sami situaci neposuzovali nebo nenabízeli hotová řešení. 7. Přimějte děti, aby řekly, jak se cítí Pomozte dětem projít procesem krok za krokem, aby se naučily mluvit samy za sebe a vyjadřovat své pocity. Například požádejte první dítě, aby vám řeklo, proč je naštvané a jak se cítí. Vezměte jeho pocity na vědomí. Pak ho požádejte, aby řeklo „protivníkovi“, jak se cítilo a co by chtělo, třeba vrátit pero. 8. Pomozte jim najít řešení Požádejte druhé dítě o pohled z jeho strany; možná potřebovalo pero a tohle právě nikdo neužíval. Vyzvěte obě děti, aby přemýšlely, jak by mohly spor řešit. Mohly by například o pero slušně požádat? Vybídněte je, aby to zkusily. Pokud to nefunguje, dál děti veďte a navrhněte jim, aby si případně udělaly přestávku a vrátily se ke sporu později. Dotáhněte proces do konce. |
Výuka hospodaření s penězi
K dlouhodobým výchovným záměrům montessori pedagogiky patří také seznamovat děti s penězi a rolí, kterou hrají v našich životech. Výuka hospodaření s penězi podporuje rozvoj široké škály každodenních dovedností a pomáhá dítěti dospět k vyváženému nastavení hodnot ohledně peněz, majetku, úspor, investic, příspěvků na charitu a dluhů.
Rodičovský vzor
Pomáhat dítěti v tom, aby porozumělo penězům a naučilo se je uvážlivě používat, je jedním z kroků, jimiž podpoříte rozvoj jeho samostatnosti, houževnatosti, zodpovědnosti, schopnosti plánovat a rozhodovat se i schopnosti řešit problémy. První poznatky o penězích získávají děti pozorováním toho, jak je jejich rodiče utrácejí, rozdělují a šetří. Tyto lekce začínají tím, že dítě vidí použití peněz v praxi, například když platíte za nákup v obchodě.
Montessori do každé rodinyPraktická rodičovská příručka s užitečnými tipy pro výchovu dětí inspirovanými montessori přístupem. Knihu vydalo nakladatelství Esence. |
Také to, jak o penězích hovoříte, ovlivňuje představy dítěte o jejich dostatku či nedostatku v rodině a modeluje jeho chování při rozhodování o penězích. Například uvážlivé debaty rodičů o výdajích, rozpočtu a investicích učí dítě, jak je důležité o financích mluvit. Dokonce i když ho přímo nezapojíte, vnímá dítě význam této problematiky ve vašem životě.
Finanční gramotnost školních dětí můžete podpořit také tím, že jim vysvětlíte rozdíl mezi aktivy, která se zhodnocují a v ideálním případě přinášejí příjem, a pasivy s klesající hodnotou, jejichž vlastnictví stojí peníze. Vaše dítě se tak učí, že na údržbu věcí, které užíváme, vynakládáme peníze a že mít přehled o nákladech souvisejících s vlastnictvím je důležité pro rozhodovací proces rodiny.
Chtít versus potřebovat
Než něco koupíte jen proto, že to dítě chce, promyslete si to. Pomozte mu rozlišovat mezi věcmi, které potřebuje, například vybavení pro zájmový kroužek, do kterého se zapsalo, a věcmi, které chce, například novou hračku.
Redakčně uprveno a kráceno.
