„Evropou znovu vane vítr změny a my musíme tento pohyb zachytit... země západního Balkánu patří do naší rodiny. Dnes (ve středu) jsme navrhli udělit kandidátský status Bosně a Hercegovině,“ prohlásila šéfka unijní exekutivy.
Bosna a Hercegovina formálně o vstup do EU požádala na začátku roku 2016, navazující procesy však podobně jako u dalších balkánských zemí postupovaly velmi pomalu.
Na začátku letošního léta unijní premiéři a prezidenti Evropskou komisi pověřili, aby bezodkladně zhodnotila pokrok Bosny a Hercegoviny v plnění stanovených kritérií. V nové výroční zprávě unijní exekutiva shrnuje vývoj kolem čtrnácti priorit stanovených v roce 2019, jakými jsou reformy veřejné správy, boj proti korupci a organizovanému zločinu nebo systém veřejných zakázek.
Bosně hrozí rozpad. Srbové se chtějí odtrhnout, varuje představitel OSN |
U mnoha bodů podle EK nedošlo k žádnému pokroku, případně byly úspěchy velmi mírné. Významné kroky podle zprávy Bosna a Hercegovina podnikla v zájmu lepšího zvládání migrace.
Komise v textu opakovaně uvádí, že balkánská země je v raných fázích příprav na jednání o vstupu do EU. Udělení kandidátského statusu sice doporučuje, zároveň však tento krok spojuje s podniknutím dalších kroků „na posílení demokracie, funkčnosti státních institucí, vlády práva, boje proti korupci a organizovanému zločinu, zajištění svobody médií a zvládání migrace v zemi“.
Rozhodnutí o udělení kandidátského statusu bude znovu na členských zemích. Podporu pro udělení kandidátského statusu zemi v létě vyjádřili ministři zahraničí pěti středoevropských států včetně Česka. Zároveň vyzvali, aby se tato otázka dostala na pořad jednání říjnového summitu EU. Zda se premiéři a prezidenti budou příští týden v Bruselu tímto bodem zabývat, nebylo po středečním oznámení jasné.
EU v červnu oficiálně označila za kandidáty na členství Ukrajinu a Moldavsko, tedy dvě země, které o přijetí požádaly bezprostředně po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. V červenci pak sedmadvacítka po letech průtahů oficiálně spustila přístupové rozhovory s Albánií a Severní Makedonií. Druhá jmenovaná země byla v tu chvíli kandidátem na členství už sedmnáct let.
