RECENZE: Gratulace a modlitba. Marta Kubišová si na oslavě zazpívala

Mezi gratulanty nechyběli Aneta Langerová, Ondřej Ruml nebo Jan Neckář, který zaskočil za původně ohlášeného bratra Václava. Večerem slovem provedl herec a textař Václav Kopta, který s Martou Kubišovou spolupracoval v druhé fázi její pěvecké kariéry.

Co se týče hudební stránky věci, hlavní slovo měl Petr Malásek, rovněž stálý zpěvaččin hudební partner, doprovod měl na starosti Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu.

Slavnostní večer zahájily Hana Holišová a Berenika Kohoutová skladbou Dobrodružství s bohem Panem. Obě se alternují v představení Marta na motivy zpěvaččina života, čili mají „kubišovskou“ potemnělou a dráždivou barvu hlasu patřičně nastudovanou, což bylo znát.

Poté Václav Kopta uvedl do první řady samotnou oslavenkyni, na což publikum zareagovalo dlouhými ovacemi ve stoje, které ukončila sama Marta Kubišová. Na teatrální gesta si ostatně řízný humor neztrácející zpěvačka nikdy příliš nepotrpěla.

Skupina Jelen v čele s frontmanem Jindrou Polákem se poměrně se ctí popasovala se skladbami S nebývalou ochotou a Magdalena, byť v Polákově projevu samozřejmě chyběla dramatická energie originálu – to se týká především druhé jmenované písně.

8 fotografií

Snad až příliš nesměle a subtilně zněla také Kateřina Marie Tichá, která nejprve sama zazpívala songy Nechte zvony znít a Lampa a pak v duetu s Anetou Langerovou Časy se mění. V té se její hlas vedle pěvecky sytější Langerové chvílemi vytrácel.

Co se týče výkonu Vojty Dyka ve skladbě Loudá se půlměsíc, kterou v závěru ozdobil drobnou improvizací, na mysl se recenzentovi dralo to, co už napsal v souvislosti s koncertem Marty Kubišové v Lucerně v listopadu 2019. O Vojtěchově muzikálnosti a pěveckém nadání nemůže být pochyb, ale kdesi v nitru hlodá červík pochybností, zda to celé není stavěné příliš na odiv.

Technicky perfektní, ale jako by tomu celému chybělo srdce, skutečný niterný prožitek. Publikum bylo nadšeno, ale autor těchto řádků vlastně mnohem více ocenil nepříliš jistý, pěvecky velmi prostý ale vroucí výkon Jana Neckáře v Ring-o-ding.

Ondřej Ruml v písních Nepiš dál a Kdo těm růží vůni vzal dal průchod své letité zálibě ve swingu a už zmíněná Aneta Langerová znovu dokázala, že s písněmi Marty Kubišové naprosto souzní a chápe jejich poselství.

Nejbouřlivější aplaus ale nakonec pochopitelně – a zcela zaslouženě – sklidila sama jubilantka. Společně se všemi účinkujícími si nejprve zapěla beatlesovskou Hej Jude a pak zazněla Modlitba pro Martu. Její Satisfaction, jak před lety podotkl písničkář Vlasta Třešňák. Skladba, které v kontextu života a tvorby Marty Kubišové opravdu sluší přívlastek životní.

Byla to důstojná a vkusná oslava. Hodnotit ji procenty je vlastně téměř až nepatřičné, podobně jako subjektivně hledat šrámy a trhliny na výkonu toho či onoho pěveckého gratulanta.

Pokud by se hodnotila osobnost a dílo Marty Kubišové v rámci české populární hudby, byla by to jednoznačná stovka. Ale kolik takových pronikavých talentů, pevných v postojích, kteří sami sebe ve vlastních očích nestavějí na piedestal, bylo? Kolik jich je a případně bude?