Cosi mezi fekáliemi a čerstvě vyvrhnutým obsahem žaludku, omlouvám se. Nicméně pohled na listy ginkga (jinanu dvoulaločného), které jsou zbarvené sytou žlutou, je podmanivý. Když přestanete vdechovat nosem, můžete se kochat. V kochání podzimem jsou Korejci přeborníci. Tak jako na jaře, když se vyráží za rozkvetlými azalkami a posléze třešněmi, na podzim se vyráží za krásně zbarvenými listy. Vím, podzim je nádherně barvitý všude.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září 2021 pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Jižní Korea podzim umí, na rozdíl od léta, kdy přichází nevypočitatelné období dešťů (evropským okem viděno spíš lijáků). Listnaté stromy jsou tady početnější, a tak jsou všudypřítomné kopce opravdu pestré, navíc podzimní počasí je obvykle slunečné. O víkendech je v parcích plno lidí a fotí se a fotí.
Jak jsme si všimli, nikdo nefotí samotnou přírodu. Vždycky do ní zakomponují sebe, rodinu a přátele, jako by bylo všem zapotřebí dokázat, že na tom pěkném místě opravdu byli. Nebyli by to ovšem Korejci, aby se i v parku nestála fronta na určité místo se zaručeně nejlepším ikonickým záběrem.
I my jsme minulý víkend vyrazili na jedno z nejpopulárnějších (nejenom) podzimních míst, do „Zahrady ranního klidu“. Název se vysvětluje pojmenováním Koreje „zemí ranního klidu“, které je připisováno jistému indickému básníkovi, jenž o ní psal začátkem minulého století. Krajinu okolo sebe tvarují a formují do oku lahodících výhledů Korejci už více než 2000 let.
Tahle zahrada nebo spíš park se nachází asi 50 kilometrů severovýchodně od Soulu, je schovaná v údolí hor, jak jinak. Vymotat se ze Soulu v sobotním dopoledni je dopravní očistec i pro otrlé anebo zvyklé místní. Při hlemýždím tempu na mnohaproudové výpadovce však může docházet i k humorným momentům jako byl ten, kdy se na mě řidič z vedlejšího pruhu nejdřív smál a mával, vzápětí stáhnul okýnko vzadu sedícím potomkům, aby se i oni podívali na tu raritu – pravá evropská blondýna v korejské dopravní zácpě! S pocitem cizokrajného zvířátka jsem dětem zamávala a šinuli jsme se dál.
Co je při cestách mimo Soul příjemné, jsou kavárny. Jak už jsem tu kdysi psala, staly se hitem v posledních deseti letech, a najdete je i na nejméně očekávaných místech, skoro vždycky s výbornou kávou a často i s nabídkou dobrých zákusků včetně české Marlenky. A že je třeba po strastiplném výjezdu ze Soulu něčím sladkým nervy obalit! Zahrada není rozlohou nijak velká, ale roztomilých zákoutí má hodně- jezírko, malý kostelík, klenuté můstky, solitér uprostřed louky – tisíciletý jalovec, prostranství s růžovou okrasnou trávou, pár tradičních domků- hanoků….
 |
Jako by nestačilo, že se v ní nachází 5000 různých rostlin, byla právě otevřena i výstava chryzantém. Některé druhy jsem viděla poprvé v životě a víc než květiny mi připomínaly suchozemské medúzky. Zahradu navštěvuje řada Korejců i kvůli tomu, že v ní byla natočena spousta filmů a seriálů. Jaké kvality, nemůžu sloužit. Odtud jsme zamířili do Korejského národního arboreta, které bylo založeno v bývalém královském lese a před deseti lety vyhlášeno biosférickou rezervací UNESCO. Tam nás dohnala časová ztráta z dopravní zácpy, i když do setmění zbývala dobře hodina, dovnitř nás už nepustili.
Tisíciletý strom.
Do Soulu jsme se vrátili hladce, na pokročilou hodinu bylo nezvykle teplo a město si užívalo sobotního postcovidového nočního života. Noc to byla neklidná, protože kolem čtvrté hodiny, kdy už se vědělo o halloweenské tragédii ve čtvrti Itaewon, se mi rozpípal telefon. Ozval se mi taky pan zástupce velvyslance s dotazem nejen na moje, ale i bezpečí a zdraví našich studentů češtiny.
Jak jsem postupně s úlevou zjišťovala, nikdo z nich v Itaewonu nebyl. Halloweenská zábava, připravovaná na noc z neděle na pondělí v našem kampusu, se nekonala. Nikdy jsem nebyla radši, že vidím všechny svoje studenty, než následné pondělní zamlklé a tiché ráno.
