Elon Musk za pár týdnů svého úřadování dokázal uživatele a inzerenty dostat do takové nejistoty a schizofrenie, že se pozornosti dostává i dosud okrajovým platformám.
Pokud jste twitteroví uživatelé, asi se vám na zdi objevila alespoň jedna výzva k migraci na sociální síť Mastodon. Jestli jste o této službě nikdy neslyšeli, v krátkosti jde popsat jako kopie Twitteru, ale transparentní a otevřená. Každý si může založit vlastní instanci a tyto ostrůvky svobody mohou mezi sebou komunikovat. Obsah a sledování účtů i na jiných instancích zkrátka plynule proudí ze všech stran, jako když posíláte e-mail ze Seznamu na Google.
Nebudu vás zatěžovat detaily. Pokud jste uživatelé Twitteru, do pár desítek minut se zorientujete. Zároveň vám ale začne být jasné, že Mastodon nikdy takové síly jako síť s modrým ptáčkem ve znaku nedosáhne. Migrace na něj je i po Muskově úřadování velmi pomalá. Teprve nedávno síť zaznamenala nižší jednotky milionů uživatelů. To se s půlmiliardou na straně Twitteru nemůže měřit. Mastodon navíc nemá svého Donalda Trumpa či Joe Rogana, kteří se s Twitterem rozloučili a s sebou si vzali davy.
Na Mastodonu chybějí velká média, novináři, politici, instituce a influenceři. Uživatelé se nyní rekrutují především mezi odborníky na IT, nadšenci a svobodomyslnými aktivisty. Máte kamaráda, který používá Linux? Pravděpodobně ho na téhle nyní trendující sociální síti najdete. Z Česka je asi nejvýraznější pohyb u Pirátské strany, která má ale k podobným experimentům s nezávislostí dlouhodobé tendence. Tolik kvalitního obsahu jako na Twitteru na Mastodonu zkrátka zatím nenajdete.
Zatracovat Mastodon by byla chyba, protože i takové projekty jsou pro společnost důležité. Často se nestanou tou novou velkou sociální sítí, ale nutí nás pokládat si zásadní otázky, co je s nynějšími technologickými giganty špatně. Mastodon to dělá třeba otevřeností kódu a deklarací, že platforma není na prodej. Což se dá číst i tak, že její uživatelé nejsou na prodej, jako se to stalo u Twitteru. Vedle diktátorského řádění Elona Muska na Twitteru najednou mnohem více vynikne i snaha o decentralizaci.
Tohle nastavování zrcadla ale není dotaženo k dokonalosti a nevěnuje se řadě otázek, které nás v souvislosti se sociálními sítěmi trápí nejvíce. Mastodon není dostatečně radikální jako pomyslné chrstnutí bramborové kaše na plexisklo vzácného obrazu.
Od svobodné platformy bych očekával i mnohem větší úctu k uživateli. Mastodon a jeho deriváty zkopírovaly Twitter i s jeho návykovým uživatelským prostředím. Sociální sítě jsou dnes stavěné tak, aby vás pohltily podobně jako výherní automaty. Scrollování vás schválně udržuje v příslibu nových a zajímavějších informací. Všichni to známe. “Ještě jedno načtení nového obsahu a končím,” říkáme si. Minuty ale mezitím ubíhají. Tuto závislost přiživují libivá a bonbonově barevná tlačítka. I na první pohled šlechetná platforma jako Mastodon přebírá ty nejhorší postupy od Silicon Valley.
Můžeme namítnout, že se jedná o nový uživatelský standard. Mastodon a další kopie Twitteru jako Gettr či Parler ale tuto hru nijak zásadně nemění a ani tuto ambici neprojevují. Migrujeme na nové servery a možná získáme více kontroly. Hrajeme ale stále tutéž hru.
