Ve středu 07.47 středoevropského času odstartovala z mysu Canaveral raketa SLS (Space Launch System, vesmírný startovací systém). Jde o nejvýkonnější raketu, která kdy byla postavena. Legendární Saturn V z programu Apollo překonává svým tahem o patnáct procent. Užitečný náklad SLS tvořila kosmická loď Orion. Plán je dopravit ji na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Test zatím probíhá bez lidské posádky. Sedadla v kabině Orionu zabírají jen figuríny. Už v další plánované misi programu, Artemis II, je nahradí živí astronauti.
Odpočet mírně zdržely problémy s netěsnícím ventilem a ztrátou spojení. Kvůli jejich řešení odstartovala raketa zhruba o čtyřicet minut později, než bylo plánováno. „Byl to největší plamen, jaký jsem kdy viděl,“ prohlásil šéf NASA a bývalý astronaut Bill Nelson.
První a nejkritičtější fáze letu trvala zhruba osm minut. Během ní raketa napřed odhodila pomocné vzletové stupně SRB (Solid Rocket Booster) na tuhé palivo. Pocházely ještě z programu raketoplánů.
„Jsou modifikované a prodloužené o jeden střední díl, mají novou avioniku a odlehčenou izolaci,“ řekl serveru Lidovky.cz znalec kosmonautiky Milan Halousek. „V jejich horní části není mechanizmus na vyhazování padáků. Není potřeba, protože se nebudou znovu používat. Spadnou do vody a rozbijí se.“
Následovalo odhození záchranné věžičky LAS (Launch Abort System, systém přerušení startu). Po něm se poroučela i hlavní část rakety SLS. Její motory spalují kapalný vodík a kyslík. Kosmické lodi Orion pak zbýval už jen poslední raketový stupeň označovaný jako ICPS (Interim Cryogenic Propulsion Stage, prozatímní kryogenní pohonný stupeň).
Jeho motor, poháněný rovněž kapalným kyslíkem a vodíkem, se spustil dvakrát. První zážeh usadil Orion na přechodné oběžné dráze ve výšce 840 kilometrů. Asi 24 minut po startu rozložila kosmická loď své solární panely.
Hodinu a čtyřicet minut po startu pak následoval další dlouhý osmnáctiminutový zážeh ICPS. Nasměroval Orion k Měsíci. Po tomto zážehu se ICPS oddělil. Dvě hodiny po startu byl Orion na cestě. Jeho rychlost byla necelých jedenáct kilometrů za sekundu.
Bude jí pokračovat dalších šest dní. Pak začne s brzdícím zážehem. Ten usadí Orion na oběžné dráze kolem bledého souputníka naší planety. Dráha bude takzvaně retrográdní. To znamená, že Orion bude obíhat opačným směrem, než se Měsíc otáčí kolem své vlastní osy. Nejnižší bod dráhy by měl být ve výšce asi 100 kilometrů nad měsíčním povrchem.
Ovečka Shaun a Snoopy
Kosmické lodi Orion se často přezdívá Apollo na steroidech. Její konstrukce totiž zjevně vychází z osvědčených lodí amerického měsíčního programu ze šedesátých let minulého století. Stejně jako Apollo se skládá dvou hlavních částí. Je to návratová kapsule a servisní modul. Druhou zmíněnou část dodala do programu ESA.
V kabině Orionu sedí tři figuríny prošpikované přístroji. Jsou pojmenované. Na velitelském sedadle trůní Kapitán Moonikin Campos. V dalších dvou sedačkách pak Helga a Zohar. Kromě nich letí k Měsíci i dva plyšáci: ovečka Shaun z filmů britského animátora Nicka Parka a pes Snoopy.
Na adaptéru mezi lodí Orion a ICPS je připravených také deset malých krychlových satelitů, označovaných jako CubeSaty. Po odpoutání Orionu od ICPS se postupně uvolní. Jelikož budou mít stejnou rychlost jako Orion, budou kosmickou loď doprovázet na cestě k našemu vesmírnému sousedovi. Každý CubeSat má svůj vlastní program.
„Uvnitř prstence je třináct slotů, nakonec jich ale letí jen deset,“ uvedl Halousek. „Zbylé tři se nepodařilo včas připravit. První vypustí IPCS tři hodiny a čtyřicet minut po startu. Celé to bude trvat asi pět hodin.“
Orion stráví u Měsíce něco přes jeden týden. Pak zamíří zpátky k Zemi. Návratový manévr bude trvat přibližně deset dní. Orion při něm využije gravitaci Měsíce, aby získal potřebnou rychlost. Cesta zpět mu zabere sedm dní. Nakonec se návratová kapsule Orionu oddělí od servisního modulu loď přistane na padácích v Tichém oceánu u kalifornského pobřeží. Datum přistání je momentálně naplánováno na 11. prosinec. Kapsuli vyloví výsadková loď amerického námořnictva USS Portland.
Pilotované mise
Další let k Měsíci už má být s lidskou posádkou. V misi Artemis II má čtveřice astronautů provést oblet našeho kosmického souseda. Půjde o první pilotovaný let mimo nízkou oběžnou dráhu Země od návratu Apolla XVII v roce 1972. Po ukončení veleúspěšného amerického měsíčního programu totiž lidé pobývali jen ve výškách do 600 kilometrů. „Ve druhé fázi programu raketoplánů se létalo na ISS, což je 400 kilometrů,“ říká Halousek. „Předtím bylo několik letů K Hubbleovu teleskopu, což bylo okolo 600 kilometrů.“
Artemis II by podle současného harmonogramu měla odstartovat v květnu 2024. Složení posádky zatím NASA neoznámila. Hlavní účel mise Artemis II bude důkladně otestovat všechny systémy lodě. Letová trajektorie bude jednodušší než u Artemis I.
Two Moon rockets, 50 years apart. On this day 50 years ago, the Apollo 17 mission had just completed its wet dress rehearsal. Today at @NASA_Kennedy, NASA's Artemis mission sits on its launch pad, ready for launch at 1:04 am ET. https://t.co/qwyWX2MTKy
Orion nebude brzdit, aby se usadil na oběžné dráze Měsíce, a pak znovu zrychlovat. Obletí Lunu bez zapojení vlastních motorů. Pro lidskou posádku je taková trajektorie bezpečnější. Nehrozí totiž, že kvůli poruše u na oběžné dráze našeho kosmického souseda uvízne.
Astronauti z následující mise Artemis III pak už mají na povrchu Měsíce přistát. Mělo by k ní dojít v roce 2025. K přistání má sloužit dvoumístný modul označovaný jako HLS (Human Landing System, systém přistání člověka). Půjde o upravenou raketu Starship od firmy SpaceX. Návrh HLS má ale zpoždění. Je proto téměř jisté, že Artemis III poletí později.
„Můj osobní názor je, že realističtější je nejdřív rok 2026 nebo 2027,“ míní Halousek. „Kromě stavby HLS se dají čekat i další odklady. V kosmonautice jsou zpoždění běžná. Dnes je snaha o absolutní bezpečnost misí. Počet kontrolovaných hodnot v okamžiku startu se mnohonásobně zvýšil.“
Stálá základna
Následovat má Artemis IV. Ta už poletí k plánované orbitální stanici Lunar Gateway (Měsíční brána), nebo jen Gateway, na oběžné dráze našeho kosmického souseda. Gateway bude využívat poznatky z provozu mezinárodní kosmické stanice. Stejně jako ona bude získávat energii ze solárních panelů. Má se pro začátek skládat z pěti modulů. K těm se budou připojovat kosmické lodě s lidskou posádkou Orion, zásobovací plavidla Dragon XL od SpaceX a přistávací modul HLS. Jednotlivé moduly Gateway má k Měsíci dopravit několik podpůrných misí.
Kromě součástí Gateway mají přivézt i další vybavení určené k dlouhodobějšímu pobytu na povrchu Měsíce. NASA má v úmyslu koncem dvacátých let postupně vybudovat na měsíčním povrchu stálou základnu. Plány ale zatím nejsou příliš konkrétní. Vedle napevno ukotvených modulů zahrnují například i obyvatelné vozidlo. V něm by bylo možné podnikat výzkumné cesty trvající až 45 dní.
