Měli jste vidět ten úžas v dětských očích, když se k nim jejich idol blížil. O jeho výstupech z posledních dnů si můžete myslet cokoli, ale tohle Ronaldo prostě umí. Hraje svůj pátý světový šampionát, ale odhodlaný uspět je snad víc než kdy předtím. Když ve čtvrtek v Dauhá doznívala portugalská hymna, vlhly mu oči.
A pak?
Jeden úžasný skok do výšky, po kterém míč ve vzduchu netrefil. A druhý prapodivný skok do dálky, po němž horlivý americký sudí Elfath za bezbrankového stavu odpískal penaltu.
Chelsea? Nebo snad návrat do Realu? Ronaldo poprvé trénoval jako volný hráč |
Ronaldo ji proměnil, čímž přepsal historii: nikdo před ním nevstřelil gól na pěti světových šampionátech. Celý stadion, kromě žlutého ostrůvku ghanských fanoušků, si s ním při jeho typické gólové oslavě zakřičel: Síííí!
„Na svůj rekord jsem hrdý. Zvládli jsme složitý zápas a do turnaje jsme vstoupili pravou nohou, což je důležité,“ řekl pak na tiskové konferenci.
Portugalci nakonec porazili statečně vzdorující Ghanu 3:2 a do turnaje vstoupili vítězně. A i Ronaldo si po bouřlivém období určitě oddechl. Těžko říct, jestli v kariéře někdy riskoval víc.
Vlastní pověst. Uznání. Budoucnost.
V sedmatřiceti letech rozjel bláznivou hru, ve které jde all-in. Teď a tady. Všechno, nebo nic.
Portugalský fotbalista Cristiano Ronaldo proměňuje penaltu v duelu s Ghanou.
V třaskavém rozhovoru s novinářem Piersem Morganem se pár dnů před mistrovstvím světa v Kataru nevybíravě pustil do kritiky celého Manchesteru United, jenž s ním krátce nato rozvázal kontrakt.
Nikdo přece není větší než klub, byť z Ronaldova vystupování občas můžete mít jiné pocity.
Portugalsko - Ghana 3:2, slepené góly favorita rozhodly, Ronaldo má rekord |
Uznávaný portugalský fotbalový expert Tom Kundert, kterého cituje server The Athletic, hodnotí situaci trefně: „Nechce si připustit, že už není nejlepší na světě.“
I přesto neustále vyžaduje největší míru pozornosti. A dostává ji. I když ve čtvrtek kromě vybojované a následně proměněné penalty vlastně nic světoborného nepředvedl a v závěru zazdil i samostatný únik, stejně získal ocenění pro hráče zápasu. A z tribun se zase ozývalo sborové: Cristiáánóó Róónááldóó.
Jeho příběh dál zvědavě hltá celý svět, i když je evidentní, že se Ronaldova role na hřišti během let výrazně proměnila. Vybavíte si vůbec jeho portugalský debut?
Bílý dres s jmenovkou C. RONALDO a s číslem šestnáct na něm plandal. Na hlavě blonďatý melír, trochu oplácaná tvář. Do přípravného zápasu s Kazachstánem nastoupil jako osmnáctiletý v srpnu 2003, vystřídal slavného Luíse Figa a okamžitě zaujal: dlouhý krok, futsalové vedení míče, finty, přešlapovačky, kličky. Pořád chtěl balon, neustále se nabízel. Hrál na efekt.
Až později se z něj stala fyzicky nabušená mašina, která se nezastaví před nikým a před ničím. Z křídla se posunul na hrot, kde očekává ten nejlepší možný servis spoluhráčů. Už nebývá tolik ve hře. Vyčkává. Diriguje. Pozoruje.
Ve čtvrtek proti Ghaně neměl dobrý začátek: míč mu hned při prvním kontaktu odskočil od kopačky a on fauloval, vzápětí nechtěně zablokoval nebezpečnou střelu vlastního spoluhráče. A nebýt proměněné penalty, dost možná by se znovu ozvali jeho portugalští kritici, kteří tvrdí, že pokud nehraje v klubu, neměl by mít neotřesitelnou pozici ani v reprezentaci.
Jen Ronalda kritizujte, hraje pak ještě lépe. Nejen o rekordu očima spoluhráčů |
Mimochodem, když trenér Fernando Santos těsně před koncem svého kapitána vystřídal a ghanský útočník Bukari se z kontaktní branky vzápětí radoval přesně v jeho stylu, Ronaldo jako by se na lavičce zlobil: „Tohle je přece moje oslava!“
Bude to i jeho šampionát?
