Nejlepší armády starověkého světa – Antický Řím

Násilné konflikty provázely lidstvo prakticky od samotného jeho vzniku. Na základě nálezů kostí pravěkých lidí víme, že už v době kamenné se vzájemně zabíjeli primitivními zbraněmi. Až v období antiky, ale přišla éra skutečného strategického válčení a profesionálních armád.

Člověk se postupně ve všech směrech zdokonaloval, ani válečnictví nezůstávalo pozadu. Starověké civilizace antického světa disponovaly profesionálními armádami dobře vycvičených, vyzbrojených a vybavených válečníků. Excelovala především armáda antického Říma, jak uvádí server Wondriumdaily.

Profesionalizace Římské armády

Už za dob Římské republiky, disponoval tento stát dobře organizovanou armádou sestávající se z římských občanů, byla to tzv. občanská armáda (3. až 2. století př.n.l.), ale až vytvoření profesionální římské armády (1. století př. n. l. až 3 století n.l.) na základě reformy Gaiuse Mariuse (Mariova reforma) v období končící existence Římské republiky, znamenalo vytvoření skutečně nejefektivnější vojenské síly starověkého světa, která v pozdějším období umožnila do té doby nevídanou územní expanzi Římského císařství.

Vytvoření pravidelného římského vojska

Nábor vojáků do profesionální římské armády probíhal zpravidla tak, že chudým římským občanům, tzv. bezzemkům, kteří nevlastnili žádnou půdu, byla nabízená služba v armádě. Pokud souhlasili, tak se museli armádě upsat na 16 let. Tato doba byla později prodloužena na 20 let. Výjimkou byli vojáci z pomocných sborů, tzv. Auxilií. Ti nepocházeli z Itálie, ale z dobytých provincií začleněných do Římského impéria. Neměli římské občanství a museli povinně odsloužit 25 let v římské armádě, aby ho mohli následně získat a měli tak nárok na vojenskou výsluhu poskytnutou každému veteránovi, který řádně odsloužil zákonem stanovenou dobu.

Legie jako páteř římské armády

Počet mužů v jedné legii se pohyboval kolem 6000. Dost běžné bylo, že legie po neustálých bojích, nebyla v plném počtu. Samotná legie byla rozdělena do 10 kohort. Celkem 800 legionářů v první kohortě (zbylých 9 kohort tvořících jednu legií bylo méně početných než ta první elitní kohorta) bylo rozděleno do pěti dvojitých centurií, každá tato dvojitá centurie čítala 160 legionářů. V první kohortě byli soustředění nejlepší vojáci z legie, většinou veteráni účastnící se předtím mnoha bitev. Zbylých 9 kohort mělo po 500 legionářích v šesti centuriích, každá centurie měla 80 legionářů. Nejmenší jednotkou v legii bylo kontubernium o počtu 8 legionářů, kteří sdíleli jeden stan. Jak uvádí Worldhistory.

Základní výzbroj legionáře

Pěchotní vojsko bylo vybaveno několika základními zbraněmi:
pilum – necelé dva metry dlouhý oštěp
gladius – krátký sečný a bodný meč
pugio – krátká dýka
ochranná zbroj, přilba a štít sloužila k pasivní ochraně římského vojáka.

Na koni Říman nebojuje

V občanské armádě, ještě za dob Římské republiky, měla každá legie 300 jezdců rozdělených do 10 turmae po 10 mužích. Po profesionalizaci armády měla každá legie jen malý jezdecký oddíl (120 mužů), s tím, že kavalérii tvořili vojáci z Auxilia.

I na moři je nepřítel

Římská republika zřídila až v roce 311 př. n. l. instituci dvou úředníků (duoviri nebo diuumviri) – každý velel flotile 10 lodí. Roku 265 př. n. l. došlo ke střetu s námořní velmocí Kartágem. Během roku 261 př. n. l. vybudovali Římané impozantní flotilu 100 quinquerém a 20 trirém a úplně rozdrtili kartaginské námořnictvo.

Co především zajišťovali pomocní vojáci rekrutování z římských provincií

Auxílie (jednotky sestavené z vojáků z provincií, nemajících římské občanství) poskytovaly římské armádě netradiční typy vojsk (lukostřelce, jízdu) a také různé odborníky a řemeslníky potřebné především pro stavby mostů, opevnění atd. Jednotky auxilií měly stejný výcvik a používaly podobnou strategii jako římské legie, které podporovaly, ale vždy byly početně slabší než regulérní římská legie, aby nedošlo k jejich vzpouře.

Římské pevnosti

Do období raného císařství (počátek našeho letopočtu) si legie budovaly jen dočasné tábory na přezimování (hiberna). Císařství ale potřebovalo stálé vojenské jednotky ve svých provinciích. Začaly se budovat kamenné pevnosti, kde vojáci trávili většinu své vojenské služby. I římské auxilie měly své vlastní tábory.

Římská armáda jako obléhatel

Jak na nepřátelské opevnění? Římská armáda užívala v průběhu dobývání nepřátelských měst a pevností dva základní typy strategie:
Vyhladovění (dlouhodobé obléhání)
Přímý útok (vysoké ztráty v řadách legionářů). Při útoku se používaly i různé druhy obléhacích strojů. Nejúčinnější byly těžká beranidla a katapulty.

Zdroj: Redakce, Wondriumdaily, Worldhistory