Tři brutální útoky, jedna smrt. Kde se začal psát příběh vraždění doživotně odsouzeného Dvořáka?
Brutalita, bezcitnost, neúcta a pohrdání lidským životem. Do těchto slov soudce shrnul povahu Jiřího Dvořáka. Muže, který si před několika týdny vyslechl nepravomocný doživotní trest za zastřelení úřednice, ale také za dva další útoky, které jen shodou náhod neskončily také smrtí. Server iROZHLAS.cz prostudoval rozsudek, který detailně popisuje, co útokům předcházelo a z čeho pramenila nenávist, která Dvořáka vedla k vraždění.
Útok kyselinou sírovou na bývalou kolegyni, nastražení střelného zařízení, které mělo při nejmenším velmi vážně zranit jeho bývalou bytnou, i vražda úřednice, která mu zamítla podporu. Trojice útoků má kořeny v řadu let vzdálené minulosti. Vše začalo zhruba v roce 2013 či 2014 jednou špatně vyúčtovanou služební cestou.
Muže, který loni zastřelil na úřadu práce zaměstnankyni, poslal soud do vězení na doživotí
Číst článek
To potvrdil i sám Dvořák svým vulgárním vyjádřením během soudního jednání, když hlasitě vykřikoval, že „kdyby nebylo ště*ky K., L. by žila.“
První zmíněnou ženou, kterou Dvořák označil invektivem „ště*ka“, byla zaměstnankyně výrobce letecké techniky Aero Vodochody v Odoleně Vodě, kde pracoval jako konstruktér. Ta mu v roce 2014 poslala e-mail, že má vracet ze služební zahraniční cesty peníze do pokladny, a do níž byl pravděpodobně kdysi zamilovaný. Druhá žena označená iniciálou L. byla pracovnice Úřadu práce, kterou loni na konci června zastřelil jen proto, že mu nepřiznala podporu v nezaměstnanosti.
Několikadenní řádění Jiřího Dvořáka na konci června 2021 i to, co mu předcházelo, vyčetl server iROZHLAS.cz z nepravomocného rozsudku, kterým muže poslal soudce Karel Kydalka z pražského městského soudu na doživotí. Redakce si ho vyžádala na základě informačního zákona.
Na začátku byl e-mail
Úplný počátek sledu událostí, které nakonec vedly ke třem útokům na tři ženy, by se dal datovat někdy do roku 2014. Začíná ve firmě Aero Vodochody, kde Dvořák pracoval jako konstruktér. Zde pracovala také jeho první oběť. Ta je v anonymizovaném rozsudku označována iniciály M. K.
„V té době pracovala jako asistentka viceprezidenta pro finance a myslí si, že mu v rámci své pracovní činnosti 1x posílala email, týkající se vyúčtování jeho zahraniční cesty s tím, že měl vracet peníze do pokladny,“ popsala dle rozsudku sama paní K.
Ačkoliv se jednalo o nepřímý kontakt a alespoň podle výpovědi ženy se dvojice nikdy nepotkala, Dvořák se podle všeho do paní K. zamiloval. Začal jí posílat e-maily. „Dobrý den, to je asi nějaký omyl,“ měla reagovat na první z nich.
Až poté se s Dvořákem párkrát potkala osobně, třeba v závodní jídelně, kde se pozdravili a prohodili pár slov. „Byla to z její strany spíše společenská konverzace a slušnost ke staršímu muži. Určitě v tom nebylo nic víc a ani by k tomu neměla žádný důvod. Vše to byly z jeho strany nějaké jeho konstrukce,“ popisovala žena jejich kontakt.
E-maily jí posílal v roce 2013 a 2014. Po druhém nich ho paní K. požádala, aby jí už nepsal. Dvořák měl ale posílání elektronických zpráv do očí popřít, jenže pak přišel ještě třetí e-mail. A nešlo jen o vyznání lásky. „Ale i vulgarity a vyhrožování. Bylo tam něco v tom smyslu, že by tento příběh mohl skončit jako řecká tragédie,“ vylíčila paní K.
V roce 2015 jí její kolegyně vyprávěla, že Dvořák před ní bájil o společné budoucnosti s paní K. Sám Dvořák to u soudu popisoval přesně opačně. „Obžalovaný tvrdil, že mu údajně poškozená tzv. nadbíhala, což on údajně odmítal,“ stojí v rozsudku. Jenže ženinu verzi potvrzoval obsah Dvořákova notebooku, který policie po jeho útocích zabavila.
Pravděpodobně někdy v roce 2015 se žena obrátila s e-maily v ruce i na vedení, protože měla z celé situace strach. Její nadřízený Dvořákovo chování řešil s bezpečnostním ředitelem a oba ho pak upozornili na nevhodné chování a řekli mu, aby s tím přestal. Jenže bylo hůř…
Vydírání, pomluvy, soud
Na začátku roku 2015 nejdříve Dvořák začal vydírat ředitele bezpečnosti Aero Vodochody. „Požadoval do 3 dnů vydat parkovací kartu k povolení vjezdu do areálu společnosti a možnost libovolného parkování v areálu s tím, že pokud se tak nestane, podá trestní oznámení, dá investigativnímu novináři flashku s informacemi a zveřejní na YouTube video o tom, jak se ve společnosti Aero Vodochody kradlo,“ stojí v rozsudku.
„Ožalovaný fyzicky zaútočil na poškozenou M. K. tím způsobem, že na ni vychrstl v hrníčku připravenou 96% kyselinu sírovou, kdy jí tímto způsobil poleptání středně těžkého až těžkého stupně celkem na 3% tělesného povrchu charakteru popálenin II. až III. stupně na obou bércích, v pravém podkolení, na pravém zápěstí a palci, bodově pod pravým okem a v temenní krajině hlavy, přičemž popálení III. stupně dosahovalo velikosti 1% a defekty se nacházely v pravém podkolení a na pravém bérci.“
Kamil Kydalka (rozsudek pražského městského soudu)
Někdo z jeho nadřízených si totiž stěžoval, že Dvořák parkoval na nevhodném místě a byl proto vyzván, aby parkoval jinde.
Mělo to pokračování. Začal urážet a pomlouvat další členy vedení společnosti, posílal jim dopisy, vyhrožoval trestními oznámeními a požadoval prodloužení smlouvy na dobu neurčitou. Vytvořil také dnes už neexistující webovou stránku aero-vodochody.com, kde svého bývalého zaměstnavatele pomlouval a tvrdil, že podnik páchá trestnou činnost. To se ale při prošetřování nepotvrdilo.
Už tehdy zmiňoval zaměstnankyni Aera paní K.. Chtěl, aby ji vedení vyhodilo a zavázalo se, že už ji nikdy nezaměstná. Mimo jiné zmínil, že lidé z vedení firmy „likvidují odborníka s mnohaletou praxí v leteckém průmyslu“. Tím myslel sám sebe.
V srpnu 2015 byla Dvořákovi ukončena smlouva. „Nebyla s ním ukončena smlouva proto, že jí psal zamilované emaily. Jí bylo jedno, jestli tam pracuje nebo ne, ona jen chtěla, aby ji nechal být, aby měla klid,“ uvedla k tomu ve své výpovědi paní K. Jenže Dvořák vinil z vyhazovu právě ji, jak se časem ukázalo a jak zmínil i u hlavního líčení.
Policisté po jeho zadržení našli v jeho notebooku dokument z dubna 2020, ve kterém se Dvořák o paní K. vyjadřoval podle rozsudku expresivně a vulgárně. A doslovně napsal toto: „Ta krá*a má u mě votevřenej účet už vod října 2014. Už brzo jí ho sečtu a to osobně a vlastnoručně. Dělá to několik set tisíc. Nebude to platit v penězích. Cena, kterou zaplatí se přiblíží ceně nejvyšší.“ Podle soudce šlo o jasný důkaz, že se na napadení paní K. Dvořák připravoval dlouhou dobu.
Výpověď z práce také odstartovala sérii trestních oznámení, které Dvořák začal podávat. V roce 2015 podal první trestní oznámení na zaměstnance Aera a to včetně paní K. Během dalších šesti let následovalo dalších pět trestních oznámení - na vedení svého bývalého zaměstnavatele, na zaměstnance, kteří proti němu měli „křivě vypovídat“, na svoji bytnou R. K., která jej soudně vystěhovala z bytu a kterou se také pokusil zabít. Stěžoval si i na policistu, který prověřoval jeho první trestní oznámení na paní K.
Dvořákovo chování vůči svým bývalým nadřízeným a lidem z Aera Vodochody skončilo nakonec u soudu. Okresní soud Praha - východ ho v březnu 2017 kvůli vydírání a pomluvě odsoudil k odnětí svobody ve výměře 10 měsíců s podmínkou na dva roky. V únoru 2020 mu pak prodloužil zkušební dobu o 12 měsíců. A 28. června 2021 rozhodl, že si má Dvořák 10 měsíců odsedět tzv. natvrdo.
Dvořák byl o tom, že se bude konat veřejné jednání informován 10. června. K soudu se ale o 18 dní později nedostavil. V té době už měl za sebou útok na svoji první oběť.
Útok kyselinou
Byl pátek 25. června loňského roku. Pracovní týden se chýlil ke konci, když minutu před druhou hodinou přijel na parkoviště firmy Aero Vodochody v Odoleně Vodě maskovaný Jiří Dvořák. Vyčkával další téměř dvě hodiny. Pět minut před třetí vyšla z budovy paní K. a zamířila ke svému zaparkovanému vozu.
„Obžalovanému muselo být zcela jasné, že pokud polije tělo poškozené takovou silně žíravou kapalinou, že může způsobit vážné následky na zdraví a těle poškozené. V případě, že by 96% kyselina sírová byla vychrstnuta přímo do obličeje, mohlo by dojít k jejímu vdechnutí do dýchacích cest, případně polknutí do zažívacího traktu s rizikem rozvoje život ohrožujících komplikací jako je dušení, rozvrat vnitřního prostředí apod. “
Kamil Kydalka (rozsudek pražského městského soudu)
„Nedaleko něj, u zdi administrativní budovy, kam chodí lidi třeba kouřit, stál muž, který jí byl podezřelý, a ze kterého měla strach. Stál pár metrů od jejího auta, na straně řidiče. Byl zvláštně oblečený, byl zahalený, i když bylo teplo, to viděla už zdálky. Nepamatuje si, jestli měl rukavice. Co ji hodně překvapilo nebo zaujalo, byl ‚takový dlouhý knír, takový nalepený‘. Byla to nějaká intuice, prostě dostala strach,“ popsala paní K.
Nejdříve si myslela, že jde o zloděje, a tak nezamířila ke dveřím řidiče, ale k místu spolujezdce. Dvořák se k ní rozešel a když byl zhruba tři metry od ní, poznala ho. „ Vykřikla na něj: ‚ty hajzle‘. On na ni volal: ‚ty pí*o‘. Viděla nějaký záblesk něčeho v jeho ruce, myslela si, že je to nějaká zbraň, v první chvíli ji napadlo, že ji chce zastřelit. Dala se na útěk zpět směrem k recepci,“ vylíčila žena dle rozsudku.
Její úprk jí možná zachránil život. Dvořák na ni totiž vylil 96% kyselinu sírovou, kterou měl v termohrnku, který žena původně považovala za zbraň. Kdyby zasáhl obličej a ona by kyselinu vdechla, mohlo dojít k rozvratu vnitřního prostředí a smrti.
„Jak běžela, tak cítila, že na ni něco vychrstnul, cítila zezadu proud jako vody. Za pár vteřin to začalo strašně pálit, nejvíc na nohou od půlky stehen dolů, na pravé ruce a ve vlasaté části hlavy, trochu i na obličeji a krku. Na recepci mají umyvadlo. Když tam přiběhla, volala o pomoc, řekla, že ji Dvořák polil asi nějakou kyselinou,“ vyprávěla paní K.
V nemocnici strávila několik týdnu, fyzické i psychické následky si žena ponese celý život. Vypovídat na policii přišla, k soudu, kde by se střetla tváří v tvář s Dvořákem, ale nedorazila.
Zvýšení nájmu
V prosinci 2017, více než dva roky po vyhazovu z práce, si Dvořák pronajal byt v pražské Libni. První zhruba dva roky s ním nebyl žádný problém, i proto mu jeho bytná označovaná v rozsudku iniciály R. K. prodloužila původní roční smlouvu.
„Někdy v říjnu či září 2019 panu Dvořákovi zaslala dopis s tím, že by mu chtěla zvýšit nájemné o 2 tisíce korun. Do té doby pan Dvořák nájem zasílal správně a včas. Když něco potřeboval, zavolal, nebo se snažil spojit s družstvem a řešit to sám, byl to běžný nájemník. Poté, co mu zaslala dopis o zvýšení nájemného, přestal komunikovat,“ popsala paní R. počátek sporu Jiřím Dvořákem, který mohl skončit její smrtí.
Dvořák přestal platit nájemné, do bytu nepustil nikoho, ani policii, na kterou se paní R. obrátila a trval na tom, že se z něj nevystěhuje. V listopadu 2019 ho proto paní R. vyzvala k vyklizení bytu. Jenže muž vyměnil zámek a obrátil se na soud.
„Potom jí zaslal výzvu k zaplacení 244 tisíc korun s tím, že mu za nájemné dluží ona. Jednalo se o předžalobní výzvu, kdy vycházel z toho, že v dodatku k nájmu nebyla uvedena výše nájemného, a tím, že jí zasílal uvedených 12 tisíc korun, tak se údajně o tuto částku bezdůvodně obohatila,“ popsala žena Dvořákův absurdní krok.
Poté se ona sama rozhodla udělat konkrétní právní kroky. S Dvořákem už nekomunikovala, to nechala na právníkovi. Ten v únoru 2020 podal žalobu na vyklizení bytu. „Vlastní řízení o vyklizení bytu, včetně odvolání pana Dvořáka, trvalo až do 19. 5. 2021, kdy Městský soud v Praze vydal konečné rozhodnutí,“ stojí v rozsudku.
Nešlo o jednoduchý spor, Dvořák si stěžoval na špatné vyúčtování záloh, a sám na paní R. podal tři žaloby. V jedné z nich požadoval zpět 144 tisíc korun.
Toho dne, kdy zaútočil kyselinou na paní K. v bytě ještě oficiálně bydlel. V sobotu 26. června paní R. zavolali policisté s tím, že Dvořáka hledají a jestli je pustí do bytu. Bylo to právě kvůli útoku kyselinou.
Když přijeli k bytu, zjistili, že klíče od zámku nepatří. Policisté ale měli podezření, že Dvořák se v bytě nachází a tak zavolali zámečníka. Ten odemkl zámek a pak ještě přestřihl řetízek, kterým byl byt zajištěný. Potom paní R. i zámečníka poslali pryč. Okolo 11 hodiny policisté, mezi nimiž byl i podpraporčík označovaný v rozsudku iniciály R. S., vstoupili do bytu.
„On a jeho kolega šli taktickým způsobem do bytu, s připravenými zbraněmi, vykrývali prostor. Kolegové z kriminální služby si vzali na starost levou stranu bytu, což byla koupelna a obývací pokoj nebo ložnice. On s kolegou vykrývali pravou stranu, což byla toaleta, a potom komora mezi toaletou a kuchyní, která byla uzavřená,“ popsal zásah v bytě podle rozsudku policista R. S.
Dveře do komory byly jako jediné z celého bytu zavřené. Rozhodli se je tedy otevřít a místnost zkontrolovat, líčil policista: „Kolega N. přirazil nohu ke dveřím komory, aby ji jistil, on chtěl provést kontrolu uzavřeného prostoru. Komora se otevírala směrem na kolegu. Když kolega otevřel dveře, stihl pouze zaregistrovat, že na dveřích jsou nějaké dráty či kabely. Následně došlo k explozi.“
Tu slyšela i paní R., která byla v tu chvíli se zámečníkem v mezipatře. Z bytu poté vyběhli policisté, jeden z nich byl zraněný. Pak následovala scéna, jako z akčního filmu. Na místo dorazily posily, zásahovka a pyrotechnici. Musela jim nakreslit plánek bytu a pak ji poslali ven. Až později z televize se dozvěděla, že v bytě byl nastražený střelný systém.
„Pak ji vzali na chvíli do bytu, aby se tam podívala a byt následně zapečetili. V bytě si všimla ‚hroznýho bordelu, hákových křížů na stěnách, ulámaných klik, rozbitých skleněných výplní dveří, kuchyně v dezolátním stavu, provrtaných dvířek od kuchyně, rozbitého skla na skříni, všude odpadky, byt byl zdevastovaný’,“ stojí v rozsudku.
Zastřelit bytnou
Dvořák nainstaloval na vnitřní křídlo dveří komory nástražné střelné zařízení tak, aby z venkovní strany nebylo viditelné a aby se spustilo při otevření dveří. „Toto zařízení nastavil tak, aby směřovalo do oblasti hlavy, krku, případně do horní poloviny těla. Z použitého nástroje a místa, kam střelné zařízení směřovalo, lze jednoznačně usuzovat na úmysl pachatele poškozenou usmrtit,“ napsal soudce do rozsudku.
Od sporů s firmou a úřadem práce až ke střelbě na Vinohradech. ‚Přeskočilo mu,‘ říká bratr Jiřího D.
Číst článek
Dál popsal, že kdyby do bytu vstoupila místo policistů paní R. a zařízení by ji tak hypoteticky zasáhlo, mohlo jí střelit do krku a poranit hrdelní žíly, nebo i do obličeje, kde by došlo k zasažení lícních cév, nervů či oka. Bylo jen otázkou náhody, že k tomuto scénáři nedošlo a že policista ze zásahu odešel „pouze“ s krátkodobým poškozením sluchu.
„Objektivně způsobené škody na místě, kam dopadly broky při otevření dveří místnosti, v níž bylo nástražné střelné zařízení umístěno, nasvědčují tomu, že v případě přímého zásahu do lidského těla by toto zařízení způsobilo smrtící či nejméně život ohrožující zranění,“ stojí v rozsudku.
A soudce dodal, že Dvořák zařízení bez pochybností nastražil právě na paní R. „Vzhledem k tomu, že to byla právě poškozená R. K., která si měla přijít předmětný byt převzít, a která by s největší pravděpodobností hraničící s jistotou otevřela jediné zavřené dveře v bytě, aby se přesvědčila o rozsahu poškození bytu, je jednoznačně prokázáno, že toto zařízení bylo namířeno právě proti této poškozené.“
Zamítnutá dávka
Když přišel v létě 2015 Dvořák o práci v Aero Vodochody, podle všeho se přihlásil na úřad práce a žádal o podporu v nezaměstnanosti. Jeho případ dostala na stůj zaměstnankyně úřadu, která je v rozsudku označovaná iniciály L. L. Ta mu podle všeho podporu odmítla přiznat, a to protože Dvořák figuroval jako jednatel v jedné společnosti.
Šlo o firmu 3dm, která se zabývala zabezpečovací technikou. Tu před lety založil se svým bratrem, se kterým se ale roky nestýkal. Pracovnice úřadu neměly jistotu, že žadatel nečerpá odměny z vlastní firmy. Na požadavky o doplnění informací Dvořák nereagoval a několikrát se také nedostavil přímo k osobnímu projednání záležitosti. Ačkoliv mu nakonec byla dávka poté, co se několikrát odvolal, přiznaná, už tehdy se cítil rozhodnutím paní L. ukřivděný.
Rozsudek popisuje, že už v listopadu 2015 se měl na úřadu práce s jedním pracovníkem dohadovat. A o půl roku později, v dubnu 2016 „útočným způsobem reagoval na výzvu k osobnímu jednání“. Konflikty na úřadu se tehdy řešily jako přestupek a Dvořák za něj dostal třítisícovou pokutu. Už tehdy mezi poškozenými figurovala paní L., kterou o pět let později chladnokrevně zastřelil.
Jednat se mělo o vyhrožování, o kterém u soudu promluvil manžel paní L. „Někdy v roce 2016 zaslal Dvořák jeho manželce výhrůžný dopis. Bylo v něm napsáno něco v tom smyslu, že L. L. bude mrtvá, a on bude zavřený. Manželka chtěla, aby podal trestní oznámení, nakonec je podala ona sama. Policie to kvalifikovala jako přestupek a věc postoupila ÚMČ (Úřadu městské části Prahy, pozn. red.). Domnívá se, že tehdy za to pan D. dostal nějakou pokutu,“ popsal roky starý incident manžel u soudu.
Poté by o něm řadu let neslyšeli, pokud by nezaznamenali Dvořákův YouTube kanál, na kterém třeba popisoval podle něj nezákonné praktiky v Aeru Vodochody. Řeč na něj doma přišla až poté, co kyselinou zaútočil na paní K. a když se v médiích objevila informace o nástražném zařízení v jeho bytě.
„Neříkala, že by z pana Dvořáka měla strach,“ popsal manžel paní L. Jenže v té době už byl Jiří Dvořák rozhodnutý jeho ženu zastřelit.
Zastřelená paní L.
V úterý 29. červena - tedy čtvrtý den po útoku na paní K. a incidentu v bytě - kolem půl jedenácté přišel na vrátnici úřadu práce v Bělehradské ulici na pražských Vinohradech muž v kšiltovce a černé šusťákové bundě, který se sháněl po paní L. Vrátný mu sdělil, že na úřad mohou přijít jen objednaní lidé.
Další terče Jiřího D.? Zbraň podle policie nastražil na bytnou, po vražedné střelbě se chystal na třídní sraz
Číst článek
„On mu na to řekl, že je její známý, a že ji jde překvapit. Pak už se s ním nebavil, on nastoupil do výtahu a odjel. V přízemí není slyšet, když výtah vyjede do 4. patra, je to starý výtah. Za chviličku šel muž po schodišti dolů,“ popsal setkání s Dvořákem vrátný úřadu.
Co se mezi tím dělo v kanceláři ve čtvrtém patře netušil. Tam seděla paní L. se svojí kolegyní. Když někdo ve třičtvrtě na jedenáct zaklepal, paní L. si nasadila respirátor a šla se zeptat, co dotyčný potřebuje. Jak už řekl vrátný, ten den měli do budovy chodit jen objednaní lidé.
„Padla tam otázka v duchu: ‚co si přejete?’. Pak má pocit, že jej kolegyně poznala, řekla něco jako ‚to je pan…’, neví, jestli řekla jméno Dvořák, ale má pocit, že jej nějak označila,“ popsala podle rozsudku začátek střetu kolegyně.
Muže v roušce a kšiltovce uviděla až v okamžiku, kdy byl necelé dva metry od vstupních dveří, mezi zárubněmi druhých dveří, které byly dlouhodobě vysazené. V tu chvíli už na paní L. mířil pistolí. „Nerozhlížel se, bylo to rychlé. Myslí si, že neřekl jediné slovo a vystřelil, byla to velká ohlušující rána. V tu chvíli se skrčila pod stůl, myslela si, že druhá rána ‘půjde do ní‘,“ popisuje výpověď ženy, která s paní L. pracovala v jedné kanceláři, rozsudek.
Žádný výraz, kamenný obličej, žádná slova. Tak jej před soudem popsala. Působil na ní jako psychopat, který přišel úřad vystřílet. Pak se ale otočil a odešel.
Paní L. se opřela o skříňku a požádala kolegyni, aby zavolala sanitku, protože ji muž střelil do břicha. „Šla nejdřív k ní, protože tomu nemohla uvěřit. Proletělo jí hlavou, že to byl nějaký blázen, že mohl mít v ruce jen nějakou atrapu, když s ní L. komunikuje. Pak ale sebou L. praštila na zem, asi se i bouchla o stůl. Spadla do úzkého prostoru mezi skříňkami a jejím pracovním stolem,“ popisuje rozsudek, co se v malé kanceláři dělo podle výpovědi dál.
Ránu uslyšela další pracovnice úřadu práce, která seděla v jenom z nižších pater. Nespojila si zvuk se střelbou, ulice byla velmi hlučná a ona měla otevřené okno. Nejdříve z něj vyhlédla ven a pak vyšla na chodbu.
„Po schodech ze 4. patra scházel chlap, který byl rozrušený, říkal jí ‚střílelo se, volejte policii‘ a dále běžel po schodech dolů,“ popsala žena. Netušila, že se potkala s mužem, který zastřelil její kolegyni. Později u soudu ho ale poznala bezpečně.
Nejdříve se pokusila telefonem dovolat paní L., ale marně. Pak volala její kolegyni. Ta ale měla obsazeno. V té chvíli už dostávala od dispečera či dispečerky na lince 112 první instrukce, jak postřelené paní L. pomoci. „Dveře kanceláře byly zavřené. Zaklepala a vešla dovnitř. L. ležela v kanceláři na zemi, J. S. nad ní klečela, držela v ruce telefon a volala na linku 112. Ona ještě zavolala na linku 158, tam jí řekli, že policie je už na cestě,“ popsala.
Obě ženy se snažily paní L., která v tu chvíli už nedýchala, dát první pomoc. Když pak přijeli policisté, už jen přihlížely. Po minutě či dvou přijeli i záchranáři a odnesli postřelenou úřednici na chodbu, zatímco ony zůstaly v kanceláři. „Po chvíli k nim přišla jedna paní ze záchranky a říkala, že je to exitus, ale chviličku po ní přišel její kolega a řekl, že ‚L. naskočila‘, vypadalo to trošku nadějně. Pak L. odvezli sanitkou,“ stojí v rozsudku. Krátce po převozu do nemocnice postřelená úřednice zemřela.
Jiří Dvořák opustil budovu a z místa odešel. Z kamerových záznamů vyplývá, že se musel převléknout a že později nastoupil do tramvaje a pohyboval se kolem Václavského náměstí. Policie ho zadržela pár hodin po útoku. Server iROZHLAS.cz později zjistil, že útočníkův úterní itinerář obsahoval i účast na školním srazu. Ten měl začít v 17.00 a zúčastnit se ho mělo dvacet až třicet lidí. V hledáčku měl mít také státní zástupkyni Nikolu Petrlíkovou.
Bez lítosti
Soudce Kydalka uvedl, že Dvořák vykazuje neobvyklou brutalitu, bezcitnost, bezohlednost, neúctu a pohrdání ve vztahu k lidskému životu. „Obžalovaný D. se dopustil závažné trestné činnosti s extrémně vysokou společenskou škodlivostí,“ napsal v rozsudku.
Otřesná pohnutka, takový člověk nepatří mezi civilizované lidi, říká soudce o střelci z úřadu práce
Číst článek
Pro Dvořáka nenašel žádné polehčující okolnosti. „Ve vazbě je hodnocen negativně. Podle znalce psychologa je jeho náprava velmi ztížena až vyloučena. Chybí jakákoliv lítost nad jeho jednáním,“ uvedl.
Motivem jeho jednání i podle toho mála, co řekl u soudu, byla pomstychtivost a touha potrestat lidi, kteří se k němu podle jeho názoru nechovali fér. Proto sáhl soudce k výjimečnému trestu.
„Nelze nevidět, že uložení trestu doživotí vyžaduje i účinná ochrana společnosti. Společnost je třeba chránit před samozvanými mstiteli, takový způsob chování v normální společnosti je zcela nepřípustný a společnost prostřednictvím soudní moci se musí bránit a chránit před takovými pachateli takto brutální trestné činnosti,“ dodal.
Že by Dvořákovi k polepšení stačil mírnější trest, odmítl s dovětkem, že „výjimečný trest odnětí svobody na doživotí je plně na místě“. Svého chování totiž Jiří Dvořák ani jednou nezalitoval.
„Obžalovaný neprojevil ani kapku nějaké pokory nad svým jednáním. Naopak. Jen pro ilustraci soud uvádí, jak se obžalovaný stavěl ke své trestné činnosti. Když byl v jednom z případů vykázán z jednací síně pro své nevhodné chování, vykřikoval hlasitě, že ‚kdyby nebylo štětky K., L. by žila‘. Toto rozhodně nesvědčí o nějaké lítosti obžalovaného nad spáchanou trestnou činnosti,“ dodal.
