Mechanika páteře v souvislostech pohybového aparátu

Bolesti zad z pohledu myofasciálních vztahů

Lidská páteř je dlouhodobě nejenom předmětem výzkumů a diskusí, ale především tím, co nám umožňuje, nebo naopak znemožňuje pohyb. Častokrát je páteř také označována jako osový orgán a na její "kondici" je závislé nespočetné množství procesů v celém těle. V neposlední řadě je páteř i jakýmsi indikátorem celkového zdraví, a když nás bolí, tak nám to umí dát jasně najevo. Bylo by velkou chybou na páteř nahlížet pouze jako na samostatně dominující celek a úplně vynechat kontext se zbytkem našeho organismu, protože jedno bez druhého by jen stěží mohlo fungovat. Ideální kombinací ve smyslu pochopení, jak naše páteř funguje, je být obeznámen alespoň se základními anatomickými pojmy, tedy tím, jak je naše páteř konstrukčně navržena, a tyto získané informace zasadit společně s páteří do prostředí, kterým bude náš organismus. Výsledkem takového přístupu bude znalost jednak možné příčiny například bolestí/omezení, tak i toho, co může dále nastat (řetězení potíží dále po těle) a jak si následně pomoci v případě, že se vyskytne jakýkoliv problém. Jedině chápání páteře v souvislostech lidského těla povede ke zvýšení šancí na její opravu (pokud je skutečnou příčinou bolestí) nebo nás také při bádání může zavést úplně někam jinam, což na druhou stranu není špatně, protože ji vyloučíme z řad "podezřelých" viníků.

Cílem článku bude poukázat na to, co ve skutečnosti páteř reprezentuje, z jakých částí se skládá, co ji ovlivňuje a jaký plní kontextový význam v rámci lidského těla. Prostor bude věnován také jejím bolestem, protože to jsou právě ty, kterými trpí skoro každý v různé formě či podobě. Článek tak volně navazuje a do jisté míry koreluje s článkem věnujícím se bolestí zad. Bolesti páteře s bolestmi zad úzce souvisí a mnohdy nejde jasně prokázat, která struktura bolest vyvolala, zda páteř, či například měkké tkáně. I na tento "věčný" rozpor si zkusíme odpovědět, i když to nebude jednoduché a vždy bude záležet na mnoha proměnných. Páteř by se dala charakterizovat jako "dobrý sluha, ale zlý pán", a dokud nás nebolí, tak o ní zpravidla nevíme, což je mimochodem také velmi podceňovaný aspekt ve smyslu péče o ní samotnou. Tomuto tématu se bude věnovat druhá - praktičtější část příspěvku, protože smyslem každého takového článku by mělo být i tzv. "a co tedy s tím můžu dělat". Ukázány tak budou některé z možných přístupů, jak s bolestí/restrikcemi páteře bojovat a docílit zmírnění/úlevy od bolesti nebo najít správný směr, po němž se vydáte.

Páteř z pohledu biomechaniky

Teoretickou část začneme zeširoka, načež posléze navážeme více kontextově laděnými souvislostmi, až nakonec vše propojíme do funkčního celku, se kterým plynule přejdeme do teoreticko-praktické až následně do plně praktické sekce článku. Páteř bychom mohli definovat jako komplexní mnoha kloubní systém řízený svaly, díky němuž je hlava tzv. "na svém místě" a můžeme jí v ideálním případě pohybovat do patřičných směrů. Také trup doslova závisí na páteři, protože bez ní bychom nebyli schopni vykonat opravdu vůbec nic. Přesněji řečeno, funkce trupu se odvíjí od funkce páteře a naopak. Pánev a dolní končetiny jsou na páteři závislé taktéž a pozornosti nesmí uniknout ani mícha, nervová zakončení a také část oběhové soustavy. Toto jsou jen ty nejzákladnější struktury a soustavy, jež páteř ovlivňuje a dále na nich závisí mnohé tělní procesy. Jestliže chceme obsahově na tyto informace navázat, pak se musíme začít bavit o elementární funkci páteře, kterou je stabilita. Pomocí stability je zajištěna mimo jiné ochrana nervových struktur a také je stabilita považována za "zprostředkovatele" přenosu sil mezi horními a dolními končetinami. Definicí stability je nespočet a například Panjabi a White (1980), ji definují jako schopnost páteře omezovat při fyziologické zátěži vzorce posunů, aby nedošlo k poškození nebo podráždění míchy a nervových kořenů a aby se zabránilo deformaci nebo bolesti způsobené strukturálními změnami. Stabilita také pomůže v otázce aktivního generování síly v oblasti trupu a zajistí nejenom adekvátní transport síly do potřebných míst, ale také poslouží jako ochrana proti biomechanickému poškození osového orgánu a sníží jak energetický výdej, tak i svalovou práci, jak konstatují autoři Guillot et al., 1990, a  Haher et al., 1993.^15,16

Toto byl "klasický" a léty prověřený přístup k chápání jednoho z důležitých principů fungování páteře. Pokud budeme chtít být aktuální a i stabilitu začlenit do širší souvislosti, bude vhodné uvést výraz tensegrita. Ta totiž se stabilitou úzce souvisí. Tensegrita hodně zjednodušeně představuje tenzi a integritu a vychází ze strukturálního vztahu mezi těmito dvěma výrazy. V tomto vztahu vzájemně spolupůsobí pevná tělesa (například kosti) a sítě přenášející čistě tah (např. měkké tkáně včetně fascií). Výsledkem takového vztahu je ideálně harmonie mezi napětím (tenzí) a celistvostí (zachováním tvaru), tedy integritou. Krásnou myšlenku uchopitelnou i ve významovém kontextu páteře přednesl dnes nepříliš známy architekt Buckminster Fuller, který tensegritu definoval jako "ostrovy komprese v oceánu napětí". Tensegrita chápe páteř jako "pružnou věž či ohebný prut", interagující s končetinami, hlavou a také viscerálním systémem.^37,40 Logicky každá změna napětí kdekoliv v celém systému je okamžitě signalizována všem ostatním centrům jak mechanicky, tak chemicky. Takový proces se nazývá mechanotransdukce, kdy je mechanický podnět konvertován do elektrochemické aktivity.³

Jak můžeme vidět, je to skutečně biomechanika (obor), která zastává roli jakéhosi zabezpečovatele mechanických a biologických jevů, odehrávající se na popisované úrovni. Pro doplnění kontextu musíme nastínit i otázku mobility páteře a stejně tak i instabilitu, předtím než se podíváme na anatomické souvislosti i jednotlivé "dílky" (obratle), z nichž je náš pevný, ale pružný prut sestaven. Dlouhodobě je považováno za skutečnost, že mobilita a stabilita jsou jako "cihla a malta" - jeden bez druhého nevytvoří požadovaný výsledek. S páteří to není jinak, avšak platí zde jisté odlišnosti. Mobilita je jednoduše pohyb a ve spojení s páteří má za cíl neutralizovat škodlivě působící síly, obnovovat normální funkci jednotlivých páteřních segmentů a také zajišťovat jejich ochranu. Vzájemná interakce mezi mobilitou a stabilitou lze popsat pomocí tzv. "stability-mobility sandwich" nebo joint-by-joint přístupu od renomovaných specialistů na pohyb a výkon Graye Cooka a Mike Boyla.^5,7 Stručně řečeno, jisté segmenty páteře musejí vykazovat více mobility (pohybu) a jiné zase více stability (opory). Vzájemnou souhrou segmenty vytváří plynulý na sebe navazující "šroubovitý" pohyb, jehož výsledkem je nejen pružnost, ale i síla, a především základ pro další aktivity (každodenní pohyb či sport). Tyto principy mimo jiné zajišťují i odolnost vůči pasivitě (sezení) či jednostranným aktivitám (sport) nebo mohou pomoci v momentě zranění (absorpční kapacita). Co se ale stane, pokud tento "orchestr" nehraje podle předepsaných not? V krátkodobém či dlouhodobém horizontu se tyto "neduhy" někde a nějak na těle projeví. Jedním z mnoha případů může být uvedená instabilita. Jednoduše řečeno instabilita znamená ztrátu schopností páteře omezovat vzorce posunu při fyziologickém pohybu.³² Tedy absencí kontroly (stability + mobility) ztrácíme možnost vědomě i nevědomě řídit jednotlivé pohyby segmentů a ty si tzv. mohou "dělat, co chtějí", což ve výsledku přinese změnu biomechanické funkce, stejně jako chaos v celém systému.

Anatomie páteře

Alespoň stručně a v krátkosti se zaměříme i na obecné anatomické souvislosti s páteří, aby bylo jasné, o čem bude řeč dále a k čemu bude dosavadní text. Jako první popíšeme obratle, z nichž je páteř tvořena, a právě jejich pohyb je klíčový ve smyslu zdraví a výkonu. Páteř je složena celkem ze 33 - 34 obratlů, které jsou rozděleny následovně:

• krční (7)
• hrudní (12)
• bederní (5)
• sakrální (5), srostlé (fúze)
• kostrč (3 - 4), srostlé (fúze)

Obratle

Nutno podotknout, že žádný z obratlů není identický a liší se velikostí, charakteristikou, funkcí, a to zejména v jednotlivých segmentech páteře. Nejdůležitěji bude si zapamatovat tzv. tělo obratle, které má tvar cylindru a rozprostírá se zepředu páteře (anteriorně). Tělo dodává páteři sílu, podílí se na přenosu hmotnosti a jeho velikost narůstá s tím, jak po páteři putujeme směrem dolů. Sousední těla jsou oddělena dobře známými meziobratlovými ploténkami. Na straně druhé se nachází tzv. trnové výběžky, které odstupují z oblouku. Výběžky se dále dělí a plní různé funkce, mezi než patří zajištění pohybu mezi obratli, význam mají také jako "půda" pro uchycení svalů, vazů, pojiv apod. Propojení mezi oběma částmi obratle se nazývá pedikl. Pedikly (celkem 2), laminy (tvoří intervertebrální otvory) a tělo každého obratle tvoří dutinu (páteřní kanál - mícha, míšní nervy) procházející celou páteří.

Meziobratlové ploténky

Jsou tím, co páteři umožňuje "odpružení", a úzce se pojí s obratli. Na druhou stranu jsou nechvalně známy svým sklonem k "vyhřeznutí" a degenerativními onemocněními a často se tak spojují především s bolestmi zad a páteře. Ploténky se skládají z různých, ale vzájemně souvisejících tkání, včetně centrálního vysoce hydratovaného želatinového jádra (nukleus pulposus). Jádro je obklopeno elastickým fibrózním prstencem a chrupavčitými meziobratlovými destičkami (end plates) zajišťujícími spojení s těly obratlů.³⁴ Co je zajímavé, i když tematicky spadající spíše do molekulární biologie, je, že jádro je derivováno z notochordu a notochondrální buňky zůstávají ve tkáních až do přibližně 10 let věku u lidí. Tyto buňky jsou poté nahrazeny malými buňkami podobnými chondrocytům s nižšími metabolickými aktivitami^.4 Extracelulární matrix jádra ploténky se skládá z kolagenových vláken typu II a elastinu, které obsahují proteoglykany, jako je agrekan a versikan. Přítomnost proteoglykanů se záporně nabitými postranními řetězci způsobuje, že jádro je vysoce hydratované s vysokou osmolaritou, což umožňuje ploténce odolávat tlakovému zatížení a reverzibilně se deformovat. Pokud zde někdo našel souvislost se složením pojivových tkání či fasciemi, tak má v mnohém vyhráno, protože stejně jako pohybem a stimulací pojivových tkání lze stimulovat opět například pohybem i regeneraci plotének a celé páteře.

Degenerace plotének

Bolesti hlavně dolní části zad, tedy bederní části páteře, patří mezi hlavní příčiny invalidity a dominuji mezi středním až vysokým věkem. Působí i nemalé potíže ve smyslu sociálních či ekonomických aspektů života a je to právě degenerace plotének, která výrazně přispívá a z velké části tvoří tyto bolesti.¹⁸ Během procesu degenerace plotének dochází v buňkách k procentuálnímu zvýšení počtu protizánětlivých cytokinů, stejně tak degraduje i extracelulární matrix ve smyslu ztráty hydrofilních molekul (molekuly schopny vázat vodu), což může vést ke strukturálním i biomechanickým změnám.⁴² Tato skutečnost je také hlavní příčinou zánětu a uvolňování bolestivých signálů dále do nervové soustavy.¹ Je potřeba si uvědomit, že degenerace je proces, který se nerodí "přes noc", a zpravidla člověk k degeneraci dospěje podporou kombinace/zanedbáním nepříznivých faktorů (pasivita, nesprávný pohyb, nadváha, špatné držení těla, vrozené vady, systematické přetěžování v rámci cvičení, nereflektovaní signálů těla, podcenění rehabilitace zranění/operace a mnoho dalších). Alarmující je, že degenerace začínají v dospělosti, ale již od 10. roku života začínají mizet dříve uvedené notochondrální buňky, což někteří odborníci považují za počátek degenerace.³⁵ Zjednodušeně řečeno, sekvencí biologických dějů dochází ke kalcifikaci chrupavky meziobratlových destiček a to má za následek snížený přísun živin do meziobratlových plotének.⁴¹ To se dále projevuje snížením zátěžové kapacity a výšky meziobratlových plotének i jinými degenerativními onemocněními (kalcifikace, osifikace aj.).⁴² Výsledkem je všudypřítomná bolest, která z meziobratlových plotének, respektive jejich fibrózního prstence prostupuje díky senzorické inervaci dále do okolí.¹³ V závislosti na typu nebo délce onemocnění se odvíjí i míra vnímané bolesti.^23,30 S tím také souvisí poškození okolních tkání a v nich uložených nervových zakončení, která bolest dále amplifikují (zesilují). Jak víme, kvalita a stav měkkých tkání rozhoduje o tom, zda i pohyb bude moci být proveden optimálně, a konečně, zda logicky i jednotlivé struktury páteře budou mít podmínky pro to, aby mohly tvořit onen "orchestr pohybu". Právě pohybu se již naplno budeme věnovat v nadcházejícím odstavci.

Páteř a pohyb

Pohyb obecně je "lék" a u páteře to nebude jinak. Nicméně bude zapotřebí dbát na určité zákonitosti vztahující se k pohybu páteře, protože jak víme, především neoptimální pohyb povede spíše ke zhoršení než ke zlepšení současného stavu. Začneme tím, že si popíšeme jednotlivé segmenty páteře a ukážeme si, jaké primární rozsahy pohybu by měly být schopny vykonat přirozenou cestou, bez speciálně navrženého tréninku, tedy tzv. kdykoliv a kdekoliv.

Z tabulky je patrné, že největší rozsah pohybu má páteř krční a nejméně páteř bederní, zatímco hrudní je mezi nimi. Je potřeba ještě uvést, že různá literatura přistupuje k rozsahům pohybů odlišně a opravdu hodně záleží na tom, odkud informace ohledně rozsahu čerpáte. Výše uvedené hodnoty jsou vzaty z několika studií sledujících právě rozsah pohybu páteře.^21,26 "Tabulkové" rozsahy pohybů jsou prvním předpokladem k tomu, že páteř nebude trpět přílišnými bolestmi, a pokud ano, tak lze takový rozsah pohybu považovat za dobrý odrazový bod ve smyslu strategie nápravy. Realita je nicméně jiná a téměř vždy je některý, nebo dokonce některé rozsahy pohybu omezeny natolik, že se daný segment téměř vůbec nepohybuje, nebo se naopak pohybuje až moc. To s sebou přináší jev, který můžeme pojmenovat jako kompenzační pohyb, tedy pohyb bude nahrazen a vytvořen v jiné části, která ale nebude k takové kompenzaci přizpůsobena (stvořena), a počátek potíží je nasnadě. Daný segment se dostane do zóny pohybu, která pro něj znamená riziko přetížení i dříve uvedené instability. Aby toho nebylo málo, musíme zdůraznit, že většina pohybů páteře je sdružována do tzv. spojených pohybů (coupled moves), a tedy v jeden moment se více segmentů pohybuje současně. Tento jev ještě zvyšuje nároky na rozsah pohybu a vzájemnou souhru (například chůze). Vzhledem ke geometrickým vlastnostem kloubních ploch obratlů je v mnoha částech páteře axiální rotace nevyhnutelně spojena s laterálním ohýbáním (flexí). Naproti tomu flexe a extenze bilaterálně symetrické páteře by standardně měly probíhat bez spojení s laterální flexí nebo rotací. Flexe a extenze se samozřejmě mohou kombinovat s bočním ohybem nebo axiální rotací a ovlivnit stupeň spojených pohybů.^10,28 Pohyb páteře má samozřejmě co dočinění s tzv. "neutrální pozicí páteře" a působícím zatížením. Pojem "neutrální pozice" páteře byla svého času fenomén na poli fitness, podobně jako CORE. Stručně se jedná o to, že neutrální pozice reprezentuje část pohybu na zátěžově-deformační křivice, kde je pohyb vytvářen s minimálním odporem.³³ V současnosti se spíše využívá termín "neutrální zóna", protože i zde bude vždy prováděn určitý stupeň pohybu, a jedna jediná neutrální pozice neexistuje i s ohledem na jedinečnost každého z nás. Na neutrální zónu navazuje tzv. elastická zóna, kde je odpor vůči pohybu, a sklon křivky se lineárně zvyšuje, pokud vazy, fascie a šlachy plní roli v podobě absorbovatelů napětí a zatížení. Elastická zóna představuje prostor, kde působí značné napětí a pohyb páteře naráží na nemalý odpor.³³ Z tohoto vyplývá, že páteř musí splňovat dvě protichůdné potřeby - umožňovat pohyb blízko neutrální zóny, respektive v ní samotné s co nejmenším namáháním svalů a také musí odolávat působícím silám v koncovém rozsahu pohybu, aby nenastalo zranění či opotřebení. Opět se dostáváme do bodu, kdy je potřeba uvést, co nastane, když se jednotlivé obratle nepohybují tak, jak by ideálně měly, a vzápětí si již ukážeme, co dělat pro to, aby nás záda ani páteř nebolely.

Pro demonstraci působení externích sil na páteř si vybereme bederní segment páteře, konkrétně přechody L4/L5 a L5/S1, které trpí na výhřezy snad nejvíce ze všech.¹² Sledovaným pohybem bude také ten "rizikový", a to ohyb (flexe), při níž hrozí kvůli zvyšující se kompresi riziko deformace a poškození, až v konečném důsledku struktura prstence ploténky ztrácí elasticitu a začne se "trhat".²⁰ To má za následek snížení výšky ploténky a zvýšení hydrostatického tlaku, který vytvoří nerovnoměrné rozložení zatížení, což způsobí nestabilitu.²⁵ Pro nás je důležitým faktorem tzv. smyková síla působící paralelně s ploténkou a v úhlu 90° ke kompresním silám. Při ohybu trupu dopředu - gravitace bude táhnout trup dolů k zemi ve vertikálním směru, což má za následek přední smykovou sílu, které musí páteř odolávat, aby se zabránilo patologii. Tolerance páteře vůči předním smykovým silám je mnohem nižší, než kolik může páteř vydržet při stlačení, dříve než dojde k poškození tkáně. Tato vlastnost páteře je záměrná, protože tlakové síly působící na páteř jsou mnohem větší než smykové síly při provádění činností, jako je zvedání předmětů či mrtvý tah.^6,9 Logicky vyvozený závěr je ten, že pokud jsou smykové síly během pohybu větší než absorpční kapacita tkání a páteře pro zatížení, může dojít k poškození všech výše popsaných struktur páteře.⁴³ Je tedy žádoucí, aby páteř během flexe bederní páteře byla v nebo co nejblíže neutrální zóně, protože tehdy je nejvíce chráněna ve smyslu namáhání.²⁷ Nicméně ani toto téma není "jednobarevné" a existují specifické výjimky a situace, kdy flexe ani pod zátěží není nic špatného a bylo by naopak chybou se takovému pohybu úplně vyvarovat, nicméně z kapacitních důvodů článku nebude toto téma více rozpracováno. Další informace týkající se tohoto tématu jsou dostupné například ve studii Saraceni et al., 2020.³⁶

Přístupy a možnosti související s redukcí a prevencí bolesti

Konečně se dostáváme do místa, odkud budou představeny různé strategie nápravy a to, co může pomoci, když nás páteř trápí bolestmi nebo jinými nepříznivými podněty. Na prvním místě je vždy potřeba mít co nejpřesnější informace o současném stavu. K tomu je zapotřebí návštěva lékaře či jiného odborníka a vědět, co "mě tedy trápí". Jinými slovy mít co nejjasněji stanovenou diagnózu. Dále bychom měli cílit na tyto oblasti:

1. Nitrobřišní tlak a aktivní stabilizace trupu

Pojem nitrobřišní tlak úzce souvisí nejenom s dechovým stereotypem, ale mimo jiné především s aktivní stabilizací trupu včetně zainteresovaných svalů potažmo páteře. Mnohé studie prokázaly, že synergické fungování břišních svalů a bránice je potřebné pro posturální stabilitu a nitrobřišní tlak při normálním dýchání.²² Bránice je dýchací sval s posturální funkcí (jeden ze svalů lokálních stabilizátorů bederní páteře) a tzv. brániční dech ulevuje hlavně ploténkám, pokud jsou v kompresi. Hluboké břišní svaly jsou svaly posturální s dechovou funkcí a podílejí se taktéž na správné funkci trupu. Společně s ostatními strukturami trupu a páteře tvoří pomyslný střed těla a udávají tón, podle jakého bude páteř "hrát". To, jak kvalitní onen tón bude, závisí na intraabdominálním tlaku. Intraabdominální tlak lze zvýšit kontrolou dechu během různých nastavení, ve kterých se trup zrovna nachází, a to ovládáním vdechovaného objemu vzduchu. Zvýšený tlak uvnitř trupu koreluje se zvýšenou bederní stabilitou.³⁸ Pokud je dechová funkce neadekvátní - "horní" typ dýchání, slabá generace nitrobřišního tlaku, snížení stabilizační funkce bránice, neadekvátní nastavení těla, horší kvalita pojivových tkání apod. může dojít k segmentální nestabilitě a bolesti. Více informací je dostupných například v této nové studii (Novák et al., 2021),²⁹ na které se podílel i prof. Kolář. Je naprosto zásadní umět vlastní dech ovládat, regulovat a dostat do míst, odkud bude plnit funkce popsané výše.

2. Role thorakolumbální fascie

O thorakolumbální fascii (TLF) jsem se rozepsal v jednom z předchozích příspěvků a popsán byl kontext s bolestí zad. Nyní si TLF spojíme s páteří, pro níž hraje důležitou roli v přenosu sil mezi svaly trupu.¹⁴ Důležitým rysem této složité fasciální struktury je, že se skládá z několika vrstev husté pojivové tkáně oddělených vrstvami "uvolněné" areolární pojivové tkáně, které umožňují sousedním hustým vrstvám klouzat jedna po druhé.² Nezávislý pohyb přilehlých vrstev pojivové tkáně je zvláště důležitý ve strukturách, jako je TLF, ve kterých husté vrstvy odpovídají aponeurózám (široce do plochy rozšířená šlacha, na kterou se upíná více svalových skupin) svalů s různými směry tahu. V tomto případě podélné (u širokého svalu zádového, zadního svalu pilovitého a vzpřimovačů trupu) versus příčné (pro vnitřní/vnější šikmé svaly a široký zádový sval). Je tedy jasné, že TLF má co dočinění s mechanikou páteře, protože ovlivňuje mnohé svaly, které se na páteřním pohybu přímo podílejí. Jestliže je TLF "tužší", než by měla být, ovlivňuje své okolí sníženým smykovým napětím a to s sebou nese zhoršenou neuromuskulární kontrolu, včetně "náboru" popisovaných svalů. Výsledkem je jiná svalová souhra, což ústí do bolestivých stavů^.24 TLF má spojitost také s intraabdominálním tlakem a společnými silami dokážou páteři pomoci v tvorbě opory a prevenci bolestí. TLF dále umí absorbovat a rozptýlit nadměrnou zátěž a její role je opravdu nedoceněna.¹¹ Proto je zásadní péči ve smyslu pohybu a manuálních technik aplikovat do oblasti TLF.

3. Aplikace "měkkých technik"

V případě, že již trpíme bolestmi zad a páteře dlouhodobě a náprava pohybem či dechem nepomáhá, měly by přicházet v úvahu tzv. měkké či myofasciální techniky, které mají prokazatelně příznivý efekt na "adhezi" způsobující bolesti a omezení. Je potřeba upozornit, že se nejedná o klasickou masáž či aplikaci tepla, elektrostimulace, magnetu a jiných oblíbených fyzioterapeutických technik, které nejsou tolik účinné.¹⁷ Jestliže se jedná o hluboce uložený problém, tak tyto techniky jsou jednoznačně neefektivní, protože nepůsobí až na úroveň pojivových tkání, kam je potřeba, tedy do hloubky. Měkké techniky, FAZER^™ nebo fasciální manipulace (FM^®), jak můžeme soubor takových přístupů pojmenovat, působí na náš organismus prostřednictvím kožně-viscerálních reflexů a vytváří místní mechanické účinky na pojivovou tkáň a způsobují reflexní mechanismy, které snižují aktivitu sympatiku, aby vyvolaly vazodilataci (rozšíření cév).¹⁹ Toto přispívá k remodelaci měkkých tkání na různých úrovních. Cílem takových technik je obnovení fasciální mobility a kvality posuvného "klouzavého" pohybu mezi fasciálními vrstvami na specifických anatomických místech známých jako centra koordinace a centra fúze, které mohou obnovit optimální nábor motorických jednotek.⁸ Dopad se může projevit až na úroveň tensegrity prostřednictvím nervových mechanismů centrální neuroplasticity a somatosenzorické reorganizace, protože fascie, především ta hluboká, je bohatě nervově zásobena, tedy dokáže vnímat opravdu důkladně jakýkoliv impuls.³⁹

4. Pohyb a kontrolovaný rozsah pohybu

Pohybem v obecném slova smyslu můžeme zlepšit celkový výchozí stav a nasměrovat páteř tím správným směrem. Je nutností však umět zvolit ten správný druh pohybu a to není vůbec jednoduché. V případě bolestí rozhodně není doporučováno k pohybu přistupovat stylem vyhledávání "zaručených receptů" proti bolesti na internetu a řídit se obecnými doporučeními. Zpravidla tato cesta dlouhodobě vede pouze do slepé ulice, odkud se budete muset vrátit zpět na začátek. Proto ani zde nebude ukázán přesný pohybový plán nápravy, protože ve své podstatě univerzální verze neexistuje. Nicméně pohybový plán by měl být veden od základních pohybů jako flexe, extenze, lateroflexe a rotace, protože ty jsou tím, co páteři a fasciím umožňuje svobodu a menší napětí. Dále je vhodné přistupovat k zatěžování a adaptovat tkáň na to, že musí umět odolávat externím silám a zátěži, tedy i silový trénink je vhodným "léčitelem", nicméně vždy musí být jeho aplikace pádně odůvodněna. Nelze jednoznačně říci, co bude nejvhodnější pro konkrétního jedince, kterého záda bolí, jak také dokazuje například tato (Owen et. al., 2020) studie.³¹

Naše povídání zakončíme pozitivně, protože v dnešní době existuje celá řada přístupů a technik, jak s bolestmi a omezeními páteře úspěšně bojovat. Také opravdu nikdy není pozdě začít řešit i letité peripetie, protože náš organismus má obrovské schopnosti regenerace a uzdravení. Chce to jen zvolit "ten správný" přístup, u kterého bude potřeba setrvat, a s postupem času jej také upravovat.

Použité zdroje:
1. Adams, M. A., & Roughley, P. J. (2006). What is intervertebral disc degeneration, and what causes it?. Spine, 31(18), 2151-2161
2. Benjamin, M. (2009). The fascia of the limbs and back-a review. Journal of anatomy, 214(1), 1-18
3. Bidhendi, A. J., Altartouri, B., Gosselin, F. P., & Geitmann, A. (2019). Mechanical stress initiates and sustains the morphogenesis of wavy leaf epidermal cells. Cell reports, 28(5), 1237-1250
4. Boos, N., Weissbach, S., Rohrbach, H., Weiler, C., Spratt, K. F., & Nerlich, A. G. (2002). Classification of age-related changes in lumbar intervertebral discs: 2002 Volvo Award in basic science. Spine, 27(23), 2631-2644
5. Boyle, M. (2016). New functional training for sports. Human Kinetics
6. Cholewicki, J., McGill, S. M., & Norman, R. W. (1991). Lumbar spine loads during the lifting of extremely heavy weights. Medicine and science in sports and exercise, 23(10), 1179-1186
7. Cook, G. (2018) Movement: functional movement systems: screening, assessment, corrective strategies. On Target Publications, 2018
8. Day, J. A., Copetti, L., & Rucli, G. (2012). From clinical experience to a model for the human fascial system. Journal of bodywork and movement therapies, 16(3), 372-380
9. Edington, C., Greening, C., Kmet, N., Philipenko, N., Purves, L., Stevens, J., ... & Butcher, S. (2018). The effect of set up position on EMG amplitude, lumbar spine kinetics, and total force output during maximal isometric conventional-stance deadlifts. Sports, 6(3), 90
10. Edmondston, S. J., Aggerholm, M., Elfving, S., Flores, N., Ng, C., Smith, R., & Netto, K. (2007). Influence of posture on the range of axial rotation and coupled lateral flexion of the thoracic spine. Journal of manipulative and physiological therapeutics, 30(3), 193-199
11. El Bojairami, I., & Driscoll, M. (2022). Coordination between trunk muscles, thoracolumbar fascia, and intra-abdominal pressure toward static spine stability. Spine, 47(9), E423-E431
12. El Ouaaid, Z., Shirazi-Adl, A., Plamondon, A., & Arjmand, N. (2014). Elevation and orientation of external loads influence trunk neuromuscular response and spinal forces despite identical moments at the L5-S1 level. Journal of biomechanics, 47(12), 3035-3042
13. García‐Cosamalón, J., Del Valle, M. E., Calavia, M. G., García‐Suárez, O., López‐Muñiz, A., Otero, J., & Vega, J. A. (2010). Intervertebral disc, sensory nerves and neurotrophins: who is who in discogenic pain?. Journal of anatomy, 217(1), 1-15
14. Gatton, M. L., Pearcy, M. J., Pettet, G. J., & Evans, J. H. (2010). A three-dimensional mathematical model of the thoracolumbar fascia and an estimate of its biomechanical effect. Journal of biomechanics, 43(14), 2792-2797
15. Guillot, M., Fournier, J., Scheye, T., Escande, G., Chazal, J., Tanguy, A., & Vanneuville, G. (1990). Mechanics of the characteristic geometry of the human spine undergoing vertical pressure. Bulletin de l'Association des anatomistes, 74(225), 7-8
16. Haher, T. R., O'Brien, M., Kauffman, C., & Liao, K. C. (1993). Biomechanics of the spine in sports. Clinics in sports medicine, 12(3), 449-464
17. Harper, B., Steinbeck, L., & Aron, A. (2019). Fascial manipulation vs. standard physical therapy practice for low back pain diagnoses: a pragmatic study. Journal of Bodywork and Movement Therapies, 23(1), 115-121
18. Hartvigsen, J., Hancock, M. J., Kongsted, A., Louw, Q., Ferreira, M. L., Genevay, S., ... & Woolf, A. (2018). What low back pain is and why we need to pay attention. The Lancet, 391(10137), 2356-2367
19. Holey, L. A., & Dixon, J. (2014). Connective tissue manipulation: a review of theory and clinical evidence. Journal of bodywork and movement therapies, 18(1), 112-118
20. Ibarz, E., Más, Y., Mateo, J., Lobo-Escolar, A., Herrera, A., & Gracia, L. (2013). Instability of the lumbar spine due to disc degeneration. A finite element simulation
21. Kauther, M. D., Piotrowski, M., Hussmann, B., Lendemans, S., & Wedemeyer, C. (2012). Cervical range of motion and strength in 4,293 young male adults with chronic neck pain. European Spine Journal, 21(8), 1522-1527
22. Lewit, K. (1980). Relation of faulty respiration to posture, with clinical implications. The Journal of the American Osteopathic Association, 79(8), 525-529
23. Lyu, F. J., Cui, H., Pan, H., Mc Cheung, K., Cao, X., Iatridis, J. C., & Zheng, Z. (2021). Painful intervertebral disc degeneration and inflammation: from laboratory evidence to clinical interventions. Bone Research, 9(1), 1-14
24. MacDonald, D., Moseley, G. L., & Hodges, P. W. (2009). Why do some patients keep hurting their back? Evidence of ongoing back muscle dysfunction during remission from recurrent back pain. PAIN®, 142(3), 183-188
25. Manchikanti, L., Singh, V., Falco, F. J., Benyamin, R. M., & Hirsch, J. A. (2014). Epidemiology of low back pain in adults. Neuromodulation: Technology at the Neural Interface, 17, 3-10
26. Mannion, A. F., Knecht, K., Balaban, G., Dvorak, J., & Grob, D. (2004). A new skin-surface device for measuring the curvature and global and segmental ranges of motion of the spine: reliability of measurements and comparison with data reviewed from the literature. European Spine Journal, 13(2), 122-136
27. McGill, S. (2015). Low back disorders: evidence-based prevention and rehabilitation. Human Kinetics
28. Narimani, M., & Arjmand, N. (2018). Three-dimensional primary and coupled range of motions and movement coordination of the pelvis, lumbar and thoracic spine in standing posture using inertial tracking device. Journal of biomechanics, 69, 169-174
29. Novak, J., Jacisko, J., Busch, A., Cerny, P., Stribrny, M., Kovari, M., ... & Kobesova, A. (2021). Intra-abdominal pressure correlates with abdominal wall tension during clinical evaluation tests. Clinical Biomechanics, 88, 105426
30. Oichi, T., Taniguchi, Y., Oshima, Y., Tanaka, S., & Saito, T. (2020). Pathomechanism of intervertebral disc degeneration. JOR spine, 3(1), e1076
31. Owen, P. J., Miller, C. T., Mundell, N. L., Verswijveren, S. J., Tagliaferri, S. D., Brisby, H., ... & Belavy, D. L. (2020). Which specific modes of exercise training are most effective for treating low back pain? Network meta-analysis. British journal of sports medicine, 54(21), 1279-1287
32. Panjabi, M. M., & White III, A. A. (1980). Basic biomechanics of the spine. Neurosurgery, 7(1), 76-93
33. Panjabi M. M. (1992). The stabilizing system of the spine. Part II. Neutral zone and instability hypothesis. Journal of spinal disorders, 5(4), 390-397
34. Pattappa, G., Li, Z., Peroglio, M., Wismer, N., Alini, M., & Grad, S. (2012). Diversity of intervertebral disc cells: phenotype and function. Journal of anatomy, 221(6), 480-496
35. Rodrigues-Pinto, R., Richardson, S. M., & Hoyland, J. A. (2014). An understanding of intervertebral disc development, maturation and cell phenotype provides clues to direct cell-based tissue regeneration therapies for disc degeneration. European spine journal, 23(9), 1803-1814
36. Saraceni, N., Kent, P., Ng, L., Campbell, A., Straker, L., & O'Sullivan, P. (2020). To flex or not to flex? Is there a relationship between lumbar spine flexion during lifting and low back pain? A systematic review with meta-analysis. journal of orthopaedic & sports physical therapy, 50(3), 121-130.
37. Scarr, G. M. (2019). Biotensegrity: the structural basis of life. Jessica Kingsley Publishers
38. Shirley, D., Hodges, P. W., Eriksson, A. E. M., & Gandevia, S. C. (2003). Spinal stiffness changes throughout the respiratory cycle. Journal of applied Physiology
39. Stecco, C., Macchi, V., Porzionato, A., Morra, A., Parenti, A., Stecco, A., ... & De Caro, R. (2010). The ankle retinacula: morphological evidence of the proprioceptive role of the fascial system. Cells Tissues Organs, 192(3), 200-210
40. Swanson R. L., 2nd (2013). Biotensegrity: a unifying theory of biological architecture with applications to osteopathic practice, education, and research--a review and analysis. The Journal of the American Osteopathic Association, 113(1), 34-52
41. Vasiliadis, E. S., Pneumaticos, S. G., Evangelopoulos, D. S., & Papavassiliou, A. G. (2014). Biologic treatment of mild and moderate intervertebral disc degeneration. Molecular Medicine, 20(1), 400-409
42. Wuertz, K., & Haglund, L. (2013). Inflammatory mediators in intervertebral disk degeneration and discogenic pain. Global spine journal, 3(3), 175-184
43. Yingling, V. R., & McGill, S. M. (1999). Anterior shear of spinal motion segments: Kinematics, kinetics, and resultant injuries observed in a porcine model. Spine, 24(18), 1882