Sedmá Davidová nabádala: Ještě neříkejte, že najednou střílím strašně rychle

Pro Českou televizi jste po závodě prohlásila, že byste nejradši ty poslední rány zrušila. S jistou dávkou nadsázky byste tedy radši závodila na devatenáct terčů?
Hmm, bylo by to asi pro nás pro všechny lepší. I Terka Voborníková by určitě souhlasila. (Mladá Češka také minula poslední terč a připravila se tím o životní umístění v elitní patnáctce.)

Na olympiádě vás závěrečná rána ve vytrvalostním závodě dokonce stála zlatou medaili. Co může být příčinou těch chyb? Že se tělo po dvanácti kilometrech na trati přece jen už nedokáže tolik zpevnit?
Nemyslím si. Jen jsem měla pocit, že nejsem úplně na terči, tak jsem chtěla chvilku počkat a tu ránu víc vypracovat. Bohužel se mi to nepovedlo a bylo to celé k ničemu. Nepřipadá mi ani, že bych se kdovíjak hroutila z pocitu, že teď mám poslední ránu. Prostě jen nespadla.

Nešťastné poslední rány. Obhájkyně křišťálu Davidová zahájila sedmým místem

Takže jste si v duchu zanadávala.
Kdyby jen v duchu. I nahlas.

Každopádně nejlepší zprávou z úvodního závodu je rychlost vaší střelby, pátá nejlepší ze všech biatlonistek. Ačkoliv bezprostředně za cílem jste tvrdila, že jste si to ani neuvědomovala.
Jo, byla rychlá. Ale je zbytečné dělat z toho nějaké závěry. Jde jen o první závod. Povedlo se mi střílet rychleji než normálně, určitě bych z toho však nevyvozovala něco ve smyslu: Jó, Davidová teď najednou střílí hrozně rychle. Uvidíme, jaké to bude v dalších závodech.

Vážně v žáru boje nerozeznáte, jestli střílíte položku za 28 nebo třeba 33 sekund?
Vážně ne. Vidím to až ve statistikách. Jen když je má položka opravdu hodně dlouhá, vnímám to. Ale za kolik je vteřin, nepoznám vůbec.

Také z běhu, v němž jste dosáhla sedmého času dne, nejspíš máte dobrý pocit, že?
Jo, rozhodně jsem měla běžecky i horší začátky sezony, takže s tím dnešním jsem spokojená.

Pokud to porovnáme, loni jste v Östersundu první závod pohárové zimy vyhrála, přesto jste po něm dala najevo nespokojenost s běžeckou formou. Dnes jsou tedy po sedmém místě pocity lepší?
Třeba je to tím, že jsem na sebe snížila nároky (směje se). Jednoduše mi to dnes nepřišlo jako kdovíjak hrozný běh. Zároveň ani netvrdím, že se mi běželo úžasně. Prostě šlo o takový dobrý střed.

Překvapily vás něčím celkové výsledky?
Všimla jsem si, že se nakonec docela dobře střílelo, je hodně nul a jedniček. Jinak se na předních místech většinou umístily holky, které bych tam očekávala. Nebylo to jako v úterý u kluků, kde se na špici objevilo bylo pár jmen, která nikdo nečekal.

Byla jste před startem už celá natěšená ve stylu: Ať už konečně začneme, ať už víme, jak si stojíme?
Zase tolik ne, před dlouhým závodem není nikdo kdovíjak natěšený. Ale je dobře, že svěťák začal, nemá cenu to odkládat.

Teď půjdou závody ráz na ráz, zítra štafeta, o víkendu sprint a stíhačka. Pro tělo bude docela zápřahem absolvovat čtyři starty v pěti dnech.
Dřív to takhle nebývalo (úvodní čtyři závody bývaly rozprostřeny do osmi dnů). Jde o docela drsný start jet nejdřív dlouhý závod v dvojdence se štafetou a po dni volna další dvojdenku. Moc nás tu nešetří, ale máme to všechny stejné. Nachystali pro nás velký křest ohněm, co po přípravě vydržíme.

Jak se vám zatím zamlouvá zázemí v Kontiolahti?
Je to klasika jako každý rok. Sníh docela v pohodě, jen občas někde kameny. Nic, co by stálo za vychválení, ale ani za pomluvení.

Navíc do budoucna se možná budete řídit heslem: Buďme rádi za každý sníh.
Právě. Mohlo by být i hůř.

Dokonce se objevily názory, jestli by se neměly propojit biatlonové seriály závodů na kolečkových lyžích s těmi zimními. Ale jak vás znám, hlasovala byste proti.
To by se mi zrovna nelíbilo. Na kolečkách jde o úplně jiný sport.