↗

Poté, co se boje s korupcí chopil Pavel Blažek, nezbývá než doufat v návrat k legislativnímu návrhu Marie Benešové — ministryně vlády proslulé korupcí nevídaných rozměrů. Foto FB Ministerstvo spravedlnosti České republiky

Zákon chránící oznamovatele protiprávního jednání na pracovišti — anglicky označované jako whistleblowery — se v České republice připravuje už přibližně deset let. Každá snaha ztroskotala na nedostatečné vůli zákonodárců, takže i předposlední počin vlády Andreje Babiše spadl na konci volebního období Sněmovny v prosinci 2021 pod stůl.

Návrh připravený Ministerstvem spravedlnosti pod vedením Marie Benešové (za ANO) byl ale unikátní v tom, že se jednalo o promyšlený a projednaný legislativní text, ke kterému ani protikorupční organizace — Transparency International, Rekonstrukce státu, Oživení — neměly významné výhrady.

Jediná zásadní slabina návrhu spočívala z našeho pohledu ve výběru externího orgánu pro oznamování, kterým se mělo stát samo Ministerstvo spravedlnosti. Přestože je ministerstvo nyní po letech příprav zákona pro práci s oznamovateli odborně vybavené, nikdy jako ústřední orgán státní správy vedený politikem nemůže dosáhnout potřebné nezávislosti a důvěry v očích oznamovatelů.

Jenže ani tehdy, ani nyní nejsou ve státním rozpočtu potřebné desítky milionů korun na institucionální zajištění ochrany oznamovatelů. Logicky tedy žádný vhodnější úřad, například Kancelář veřejného ochránce práv nebo Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, nechce novou agendu přebrat.

Česká republika už rok mešká s transpozicí směrnice

Jelikož už 17. prosince 2021 uběhla dvouletá lhůta pro implementaci evropské směrnice, doufali jsme po změně vlády v rychlé projednávání zákona. Místo toho se téměř rok návrh přepisoval dle zadání ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) a předsedy poslaneckého klubu ODS Marka Bendy.

Vznikly tak dva zásadní sporné body: umožnění anonymního oznamování a věcná působnost zákona, tedy vymezení, co všechno by spadalo do protiprávních jednání, při jejichž oznámení vznikne oznamovateli nárok na ochranu.

Vymezení věcného rozsahu zákona je jedním z hlavních debatních bodů už roky. Předchozí návrh nakonec dopadal na všechny trestné činy, přestupky a poté jakékoliv porušení právního předpisu ve vyjmenovaných oblastech, které byly vymezeny evropskou směrnicí — například zadávání veřejných zakázek, bezpečnost dopravy, ochrana spotřebitele a mnoho dalších.

Avšak v aktuálním návrhu byly vyškrtnuty přestupky. Obdobně původní návrh umožňoval učinění anonymního oznámení. V souladu s českou právní tradicí, kde nejsou identifikační údaje povinnou náležitostí ani u trestních oznámení, bylo anonymní oznamování whistleblowerům umožněno. To chce současná vláda změnit.

Tyto dva body projednala právě Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí, která byla za současného kabinetu svolána v listopadu vůbec poprvé. Opět téměř rok trvalo, než se její svolání navzdory nechuti ODS podařilo.

A rada vlády, v níž je několik ministrů spolu s představiteli protikorupčních organizací, zástupci orgánů činných v trestním řízení a akademiky, se třinácti ze sedmnácti hlasů jednoznačně přiklonila k tomu, aby byly do oznámení zahrnuty i přestupky a aby bylo povinné přijímat a prošetřovat anonymní oznámení alespoň u veřejných zadavatelů a právnických osob dominantně vlastněných nebo kontrolovaných státem.

Premiér Fiala nedal na vlastní Radu

Vláda následně při projednávání návrhu zákona jasné stanovisko svého vlastního poradního orgánu zcela ignorovala a přijala svou původní vykostěnou verzi. Členové vlády z řad Pirátů a STAN se hlasování zdrželi.

Především tedy koalice SPOLU přispěla k tomu, že do Sněmovny putuje návrh, který lze těžko považovat za účinné protikorupční opatření. Jeho aplikace bude v praxi velice obtížná hlavně proto, že bude u každého oznámení potřeba posoudit, zda vůbec spadá do vymezeného věcného rozsahu.

Vždy tak bude třeba učinit právní závěry o tom, zda je oznámené jednání trestným činem nebo zda spadá do některé z vymezených oblastí. Těchto oblastí je sice hodně, ale stále mezi nimi některé zásadní chybí, protože nejsou předmětem evropské regulace.

Mezi nejvýznamnější vynechané oblasti patří zřejmě stavební předpisy nebo pracovní právo včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Právní posouzení bude ještě o to složitější, že mnohdy ani právníci v oboru přesně nevědí, zda je nějaké ustanovení promítnutím evropské regulace v určitém odvětví.

Například oznamovatel bude chráněn v případě, kdy nahlásí výstavbu znečišťujícího zařízení, jež je v rozporu s předpisy na ochranu životního prostředí. Nebude ale chráněn, pokud při výstavbě budou porušeny pouze stavební předpisy.

A toto složité právní posouzení nebude muset učinit pouze oznamovatel, ale také osoby přijímající oznámení, tedy zaměstnavatel. Je udivující, že právě středopravá koalice tolik tlačí na přijetí verze, která bude zcela jistě znamenat zvýšenou zátěž pro zaměstnavatele.

Upření ochrany anonymním oznamovatelům taktéž výrazně sníží účinnost zákona, přičemž to stejně nepovede k žádnému zjednodušení. Jen to některé oznamovatele může odradit. Sami v Transparency International whistleblowerům vysvětlujeme některá negativa spojená s anonymním oznámením — například složitější prokázání toho, kdo skutečně oznámení učinil. V některých případech ale i lidé v České republice mají důvod k takovým obavám, že pod svým jménem nelegální chování opravdu neoznámí.

Anonymní oznamování přitom není žádnou novinkou. Už nyní funguje ve státní službě a také mnozí zaměstnavatelé, především korporát vlastněný zahraničními matkami, má bohaté zkušenosti s oznamovateli — včetně anonymů, pro které jsou vytvářeny i profesionální platformy, zajišťující nejvyšší úroveň ochrany identity.

Politická hra na omezování korupce

Vláda Petra Fialy v boji s korupcí zaostává. A to už výrazně. Programové prohlášení neobsahuje v tomto směru nic ambiciózního a mnohé body byly osekány na to nejzákladnější. Projednávání návrhu zákona o ochraně oznamovatelů naplno ukázalo, že členové vlády žádné protikorupční opatření vlastně ani nechtějí.

Politici koalice SPOLU se v rozporu s doporučením odborníků drží svého ideologického přesvědčení o oznamovatelích jako „záškodnících“ a ve svých argumentech ignorují všechny průzkumy a zkušenosti lidí, kteří se odhalováním porušování předpisů zabývají.

Ke zneužívání oznamovacích kanálů v praxi dochází jen zcela výjimečně a téměř všichni příjemci oznámení ve firmách potvrzují pozitivní zkušenost se zavedenými oznamovacími kanály. Přesto vládní politici prosazují vykostěný kompromis, který bude protikorupčním opatřením jen stěží.

Poslanci teď budou mít šanci návrh opravit — to znamená vrátit se k verzi připravené vládou Andreje Babiše, kterou právě členové současné vlády mnohokrát, velice hlasitě a oprávněně nařkli z korupce nebývalých rozměrů.