Jak bydlí mladá architektka, která se nebála udělat z 2 + 1 jen 1 + kk

Jana pochází z Pardubic, vysokou školu studovala v Brně, ale vždycky chtěla žít v Praze. Tady si pořídila před časem i první vlastní byt v činžovním domě ze 30. let minulého století, který je součástí uličního bloku staveb v klidné části Prahy 7. „Jako člověka městského typu mě uspokojuje aktuální výhled na Centrum současného umění, na kterém sedí vzducholoď a vlaje česká vlajka. Ale i to, že za rohem jsou kavárny, nedaleko divadlo a do centra se dostanu za deset minut,“ chválí lokalitu.

V původně dvoupokojovém bytě ve zvýšeném přízemí viděla od začátku potenciál, odhadla jeho kvality a možnosti proměny. Líbily se jí i společné domovní prvky, originální terazzo na chodbách či mosazné zábradlí na schodišti. Předešlí majitelé prodávali byt v autentickém, zakonzervovaném’ stavu.

Všechny místnosti měly své okno nebo alespoň okénko, pokoje s výhledem směrem do ulice, kuchyň, toaleta a koupelna na pavlač. Bylo jasné, že modernizace bude znamenat kompletní rekonstrukci. Ta se povedla, což Janě může dnes přeneseně připomínat citát Raye Bradburyho napsaný na protější fasádě budovy DOX: „Riskovat znamená skočit z útesu a cestou dolů si postavit křídla.“

Oživený experiment

Holešovice bývaly industriální čtvrtí s přístavem a Ústředními jatkami hlavního města. Právě pro jejich zaměstnance vznikl kdysi projekt několika domů s malometrážními byty.

„Před devadesáti lety šlo o moderní zdravé bydlení, které lidi vytáhlo ze středověku, do bytů přineslo vzduch a hygienu. Dům s konstrukcí železobetonového vyzdívaného skeletu má všechny byty stejně velké, jen zrcadlově převrácené,“ popisuje Jana.

A pokračuje: „Byty dělily pouze dvanácticentimetrové příčky, což akusticky nevyhovovalo. Dobrovolně jsem se proto vzdala prostoru a přidali jsme sádrokartonové desky. Díky nim mám akustickou pohodu a stěny získaly hladký povrch.“

Pod bytem je nevytápěný sklep, tudíž bylo nutné vylepšit tepelný komfort a izolovat podlahu. Staré vafky nahradilo podlahové vytápění kryté betonovou stěrkou.

„Mám ráda teplo od nohou. Stěrka v zimě hřeje, v létě chladí a je skvělá na údržbu. Navíc, čím je prostor menší, tím míň by v něm mělo být spár, měl by se opticky uhladit,“ upozorňuje majitelka, která tento povrch zvolila i v koupelně a na toaletě.

Až na kost

Jana Mastíková zastává funkci hlavní architektky ateliéru Loxia a má na starost projekty pro velké developery. „Klienti mají vždycky přednost, takže vlastní bydlení muselo počkat. Bylo to pro mě složitější i v tom, že jsem měla určitou vizi a nechtěla jsem z ní slevit. Kromě toho jsem se trefila do doby covidu,“ říká.

A dodává: „Udělala jsem i klasickou chybu a zakázku svěřila známému. Rekonstrukce netrvala slibované dva měsíce a ani po roce nebylo hotovo. Byt prošel demolicí, zmizely příčky, zejména ta mezi pokoji, čímž se prostor otevřel.“

V nové multifunkční místnosti se povedlo vymezit místo pro odpočinek, spánek i práci. Strop řemeslníci odstrojili až na železobetonové trámy. Při sundávání lustrů a během provádění sond se objevil nečekaný půlmetrový prostor nad stropem. Povrch ,nového’ stropu bylo nutné očistit, přebrousit a penetrovat.

„Nezakrytý je dost křivý, ale úžasný ve své nedokonalosti,“ chválí Jana. Místnost získala výšku, další rozměr vnesla syrovost vyzrálého betonu fungujícího jako kontrast k modernímu řešení interiéru. Nižší strop zůstal v přední části bytu, v kuchyni, předsíni a na sociálním zařízení. Díky sádrokartonovým deskám se elektřina mohla zavést do míst, kde byla potřeba.

Střední cestou

Zařízení podle majitelky bytu rychle zastarává, proto vybírala do obytného prostoru typový nábytek, textil a bytové doplňky, které nebyly finančně nákladné a časem je bude možné případně obměnit. „Okenní parapety jsem pořídila z přírodního travertinu, tedy materiálu korespondujícího s funkcionalismem. Byly paradoxně stejně drahé jako imitace kamene. Věděla jsem, že chci mít doma hodně pokojových květin jen v terakotových květináčích,“ přibližuje záměr.

O barevném ladění interiéru v kombinaci bílé, šedé, rezavé a odstínu světlého dřeva rozhodly jednotlivé materiály. Černá barva (například lednice v retro stylu) posloužila jako akcent odkazující na industriální stopu čtvrti.

Kuchyňskou linku koupila Jana v IKEA a závěrem dodává: „Investovala jsem do vstupních bezpečnostních dveří Lignis a nešetřila jsem na vodovodních bateriích od osvědčených značek. Zvednutí výšky podlahy kvůli tepelné izolaci víceméně ovlivnilo design koupelny, protože jsme mohli nainstalovat sprchový kout bez vaničky v provedení ,walk in’. Umývadlo a toaleta značky Laufen z kolekce by Kartell patří rovněž k tomu lepšímu a rozhodně nadčasovému.“

Vizitka Jana Mastíková (35) hlavní architektka a partner architektonického studia Loxia