Za poslední zhruba tři měsíce koruna posílila k euru o tři procenta. Ve srovnání s představami z loňského podzimu jde rozhodně o poměrně velké překvapení.

Do hlav obchodníků na devizovém trhu samozřejmě nikdo z nás nevidí. Dá se nicméně odhadovat, že posun koruny k silnějším hodnotám je nejspíš směsí přechodného výkyvu (daného možnou nízkou likviditou po Novém roce) a fundamentálního posunu k silnějším hodnotám.

Hlavním fundamentálním faktorem je nejspíš výrazné zlepšení regionálních ekonomických vyhlídek díky dostatku plynu a klesající ceně energií.

Vedle toho je tu lehký posun v rétorice ČNB směrem k možnosti zvýšení sazeb v případě silných proinflačních tlaků daných třeba vysokými vládními výdaji nebo vysokým růstem mezd. Tato úvaha mohla u devizových trhovců nabýt na síle začátkem ledna, kdy vyšly údaje o výrazných meziročních růstech mezd v průmyslu i stavebnictví za loňský listopad. Komentáře některých členů bankovní rady naznačují přinejmenším možnost delšího setrvání sazeb na nynější úrovni, než jak naznačuje prognóza ČNB.

Na druhé straně porovnání jednoletých tržních úrokových sazeb (IRS) na euru a koruně indikuje pouze tolik, že předchozí mnohaměsíční pokles očekávané výnosové přitažlivosti koruny skončil, nikoli že se překlopil do růstu.

Dalším fundamentálním faktorem může být trend českých firem čerpat úvěry dominantně v eurech a z toho plynoucí zesílení poptávky firem po korunách. I tady je ovšem otazník: ustane tento trend, jak se bude dále uzavírat úrokový rozdíl mezi korunou a eurem a zmenšovat okruh firem, které v bankách projdou testem kurzového rizika?

Případná korekce kurzu zpátky nad 24 korun za euro v dalších týdnech nebo měsících by nás proto neměla úplně překvapit.