Earn se potlouká na periferii amerického města Atlanta. Jeho bratranec se pokouší prorazit jako raper s přezdívkou Paper Boi, tak mu Earn začne dělat manažera. Roku 2016 tím začal příběh, který pro stanici FX vymyslel a hlavní roli v něm ztvárnil tehdy třiatřicetiletý raper Donald Glover.
Loni se Atlanta po delší covidové odmlce vrátila třetí a teď závěrečnou čtvrtou řadou. Avšak popisovat ji jen jako seriál vyobrazující město, kde vznikl moderní rap a jeho podžánr trap, by bylo stejně zavádějící jako jakákoli nálepka.
Showrunner a jeden ze scenáristů Glover s režisérem Hirem Muraiem vynalezli svébytný formát, který klame už stopáží. Většina epizod má lehce přes 30 minut, což je televizní optikou trochu moc na sitcom, trochu málo na drama. Navíc Atlanta nevypráví žádný jasně klenutý příběh o cestě k úspěchu. Zato jde o vtipný, chytrý, zneklidňující ponor do americké duše a jejích černých zákoutí. Z ní nejen metropole amerického státu Georgie, ale celé USA vycházejí jako podivný, surreálný, přitom tak skutečný přízrak.
Nejlepším důkazem může být hned první epizoda závěrečné řady. Jeden z hrdinů Darius se vydává do nákupního centra vrátit či vyměnit spotřebič, jejž dostal jako nevhodný dárek. To, že od něj nemá účtenku, je nejmenší problém. Kolem panuje naprostý chaos, lidé rabují, jako by se blížila nějaká zombie apokalypsa. Prodavač na zákazníka udiveně hledí, otevírá kasu, místo vyřízení reklamace ale shrábne peníze a mizí v panice. Darius naštvaně odchází. U dveří ho čeká další překážka. Rozlícenému davu se postavila do cesty žena na invalidním vozíku odhodlaná nepustit nikoho ven. A výmluvy, že Dariův spotřebič není kradený, na ni neplatí.
Brzy se nicméně Darius vrací do auta, kde kamarád Paper Boi čeká v nekonečné zácpě. "Vidíš, říkal jsem, že to stihnu vyřídit, než se pohne fronta," poznamenává. V jakémkoli jiném díle by takový úvod vtáhl diváky přímo doprostřed dění a poté jim vysvětlil, co se v daném světě děje. Jsou to sociální nepokoje, nebo se snad na město řítí vraždící monstrum, či brzy dopadne meteorit?
V Atlantě vysvětlení čekat nelze. Donald Glover většinu situací staví jako vrstevnatý, přitom unikavý sociální komentář. Experimentuje s očekáváním i žánry, přitom publikum neustále baví, byť jeho humor je ostrý, ironický, většinou pichlavý nejen k většinově bílému obyvatelstvu USA, ale také k afroamerickým protagonistům.
Atmosféra jako z podivného sci-fi pokračuje v následující scéně. Earn, jehož hraje sám Glover, doprovází matku svého dítěte Vanessu do místní čtvrti. Zprvu se neděje nic zvláštního, brzy však bývalí milenci začnou narážet na podezřele velké množství svých "ex". Jako by se tenhle kousek města proměnil v odkladiště dřívějších partnerů, z něhož navíc nejde uniknout.
Paper Boi mezitím zjišťuje, že jeho oblíbený raper Blue Blood zemřel a jeden z jeho songů je ve skutečnosti rébusem plným indicií. Paper Boi se je rozhodne následovat, čímž začíná jeho dobrodružná pouť městem.
Před očima diváků vzniká zvláštní imaginativní prostor, kde se tvůrci s grácií pohybují daleko od reality: jako by jejich Atlanta byla městem z nějakého rapového songu, z představ lyrického umělce, který se umí zasnít. Ale který zároveň uprostřed mumlavého, opojně melodického proudu slov a novotvarů zkritizuje společenské poměry a těmi "zadními vrátky" se naopak ke skutečnosti přiblíží velmi blízko.
Po vybočující třetí řadě, v níž hrdinové pobývali na evropském turné a tvůrci využili možnosti rýpnout si také do stereotypů spojených s různými evropskými národy a městy od Amsterdamu přes Londýn a Paříž po Budapešť, je nyní dějištěm opět Atlanta. Stále město, kde se historky stávají realitou, kde když někdo tvrdí, že má v obýváku krokodýla, tak nelže.
Proměnila se jedna věc. Hrdinové jsou ve čtvrté řadě slavní, mají peníze, a tak kritika některých nešvarů doby získává novou perspektivu.
Donald Glover umí trefně okomentovat všednodenní rasismus, s jakým se Afroameričané stále setkávají. Hrdiny nechává podnikat záludné věci, jako když se Earn rozhodne zničit život paní, která se k němu na letišti zachovala ošklivě a rasisticky - k čemuž vymyslí nákladnou, komplikovaně vystavěnou pomstu. Ostatní takový čin odsoudí, neboť tvůrci své postavy nikterak neidealizují a nešetří. Často slouží jako pozorovatelé, kteří se brodí světem, tu a tam se od něj ušpiní, jindy zase nechápavě kroutí hlavou, co se děje kolem.
Glover se netrefuje jen do předpojatosti a dalších problémů konzervativní Ameriky či většinové společnosti. Jeden díl třetí řady, odehrávající se na večírku influencerů a zazobanců kdesi v Londýně, poměrně přesně odkryl mechanismy toho, jak snadno mohou i bojovníci za sociální spravedlnost přehnat své počínání do absurdna, vyrobit z někoho rasistu a kvůli jedné špatně zaslechnuté větě uspořádat hon na "zrůdu".
Jindy naopak afroamerické postavy působí jako to nejhorší ztělesnění stereotypů. Polovina epizod třetí řady se netýkala protagonistů, šlo o samostatné "povídky" vracející se zpět do Ameriky s cílem alegoricky vyobrazit, jak se liší smýšlení bělochů a černochů. V jedné vidíme jakousi alternativní Ameriku, kde se Afroameričanům daří vymáhat z bílých finanční satisfakci za zločiny jejich předků. Tvůj pradědeček zotročoval mého? Tak koukej vyklopit tři miliony dolarů odškodného.
Hrdina této povídky se ocitá v paranoidní noční můře, kde ho na každém kroku pronásleduje uřvaná korpulentní černoška domáhající se svého práva. Je těžké nepřidat se na jeho stranu, či s ním přinejmenším nesoucítit, ačkoli sám není vykreslen jako největší vzor lidského počínání. Nicméně pykat za hříchy předků tím, že přijdete o střechu nad hlavou i rodinu, se přece jen zdá přehnané.
A pak přijde monolog, který vmžiku vychýlí perspektivu na opačnou stranu. Výsledek? Tvůrci nás díky metodě zahrnující různé úkroky, šoky a vypravěčské vtípky nutí přemýšlet. Nikdo tu není kladný či záporný hrdina, ale do leckoho se lze vžít a pochopit, jak se cítí. Byť ještě před chvílí mohl tentýž člověk připomínat nesnesitelnou karikaturu.
Jedním z nejčastějších motivů Atlanty jsou dveře vedoucí jinam, než se zdá. Spojují části města podle jakési snové logiky, skoro jako ve filmech Davida Lynche. Jenže zatímco ten vždy klade důraz na to, aby podivno bylo opravdu podivné, aby paranoia a strach obsadily mysl diváků s maximální intenzitou, hrdinové Atlanty naopak hned berou publikum zpět k těm nejbanálnějším věcem.
Tato "cesta tam a zase zpátky" působí nenápadně, většinou vyznívá do ztracena. Ale stačí špetka pozornosti a Donald Glover vás coby mistr suchých point, přesných pozorování a surrealismu všedního dne přesvědčí, že je to cesta zatraceně návyková.
Seriál
Atlanta IV
Tvůrce: Donald Glover
Všechny čtyři řady seriálu jsou k vidění na Disney+.
