Pokrytec Musk, vládce Twitteru. Co všechno ukázala kauza Twitter Files

Elon Musk, světově známý podnikatel a generální ředitel společností jako SpaceX a Tesla, je nyní jediným vlastníkem Twitteru. Společnost koupil v minulém roce za 44 miliard dolarů (1,1 bilionu korun), přestože to nějakou dobu vypadalo, že se z nákupu vyvlékne. Nyní je však jediným výkonným ředitelem s významnou rozhodovací pravomocí ve společnosti, podle čehož začal i jednat.

V prosinci minulého roku zpřístupnil několika vybraným novinářům sbírku interních dokumentů Twitteru, označovanou jako Twitter Files. Dokumenty obsahující e-maily, soukromé konverzace a snímky obrazovky poukazují na moderátorské praktiky společnosti za minulého vedení a odhalují údajnou korupci ve státní správě.

Konkrétně se Twitter Files týkají amerických voleb v roce 2020, zablokování účtu exprezidenta Spojených států Donalda Trumpa, a kauzou ohledně Huntera Bidena, syna stávajícího prezidenta USA Joea Bidena.

Mezi vybranými novináři byl i Matt Taibbi, který dokumenty následně zveřejnil i s komentářem v několika twitterových vláknech. V dokumentech šlo zejména o to, že Bidenovy i Trumpovy týmy měly pod hlavičkou Demokratické a Republikánské strany přístup k řadě nástrojů, jak požádat o odstranění obsahu nebo blokování profilů na Twitteru.

Obzvlášť významnou roli při cenzuře ale sehrál Twitter, jehož zaměstnanci výrazně tíhnou k Demokratické straně.

Kauzy Huntera Bidena

Jedním z hlavních témat, o kterých se v souvislosti s Twitter Files mluví, je kauza Huntera Bidena a jeho nalezeného laptopu. V roce 2020 byl laptop zanechán v opravně, načež se na veřejnost dostaly soubory s informacemi o Bidenově osobním životě. Tyto soubory podle některých názorů obsahovaly důkazy o politické korupci a byly použity jako munice proti Joeu Bidenovi během vyhrocené kampaně k prezidentským volbám 2020.

Koshiro K / Shutterstock.com

Škrty, propouštění a tvrdá vojna. Big Tech věští příchod velké krize

Twitter se otřásl v základech. Tisícovky propuštěných a pro přeživší vojna jako řemen. Na obzoru visí omezení home office, riziko nárůstu strávených hodin v práci a v lepším případě tlak na efektivitu, v tom horším ztráta práce. Na stejnou vlnu navíc naskakují i další hráči z velkého technologického klubu. Co se to děje? Máme se snad bát velké krize?

Zatímco konzervativní média obsah hojně šířila, ta levicová jej buď ignorovala, nebo označila za součást konspiračních teorií. Některá z nich tvrdila, že jde o „ruské dezinformace“, což vedlo ke zmatení veřejnosti, čemu má vlastně věřit. Polarizovaná politická soutěž je v USA běžná, tentokrát byla ale jedna věc jinak: namísto toho, aby obě strany představily svou vlastní verzi téže kauzy, jedna strana kauzu prostřednictvím Twitteru před veřejností cenzurovala.

Informace z laptopu původně zveřejnil konzervativní bulvární deník New York Post, který má v rámci amerických médií pochybnou pověst. Na sociálních sítích jako Facebook a Instagram byl příběh rychle zablokován. Také další významné sociální sítě přijaly opatření k omezení šíření obsahu. Obzvlášť významnou roli při cenzuře ale sehrál Twitter, jehož zaměstnanci výrazně tíhnou k Demokratické straně.

Twitter podnikl aktivní kroky, aby z veřejné diskuse odstranil veškeré stopy po této kauze, a to tím, že mazal tweety, odpovědi, a dokonce také soukromé zprávy, které se o ní zmiňovaly, jak vyplývá z Taibbiho twitterového vlákna. Vyvolalo to smíšené reakce. Někteří lidé to považovali za porušení svobody projevu, jiní podporovali přísnější pravidla pro to, co lze na platformě sdílet.

Jako jeden z konkrétních příkladů se v Taibbiho twitterovém vlákně objevil seznam pěti účtů, o jejichž stažení se mezi zaměstnanci Twitteru a Bidenovým týmem diskutovalo prostřednictvím e-mailu. I když to na první pohled působí poměrně usvědčujícím způsobem, při hlubším zkoumání vychází najevo, že zmíněné profily odkazují na nekonsenzuální fotografie nahého Huntera Bidena, které by podle morálních norem neměly být zveřejňovány a jsou zároveň v přímém rozporu s podmínkami Twitteru.

Matt Taibbi

E-mailová konverzace mezi zaměstnanci Twitteru ohledně žádosti Bidenova týmu o smazání tweetů. Záležitost byla „vyřízena".

Taibbiho twitterové vlákno zveřejňuje i další podobné příklady, přičemž materiál, který byl požadován k odstranění, si to na základě politiky Twitteru do značné míry zasloužil.

Větší problém nastává ve chvíli, kdy bylo na základě pravidel Twitteru týkajících se „hacknutého materiálu“ přijato rozhodnutí bývalé hlavní právní zástupkyně Twitteru Vijayi Gadde o pozastavení všech zmínek o kauze s laptopem Huntera Bidena.

Zveřejněné snímky obrazovek interních e-mailů ukazují, že ani samotní vedoucí pracovníci Twitteru v té době nechápali, jak se tato pravidla mohla uplatnit, protože laptop nebyl „hacknut“, ale opuštěn (Hunterem Bidenem v opravně). Článek New York Post navíc neobsahoval žádné explicitní fotografie. Přesto byly významným politickým a novinářským osobnostem blokovány účty jen za zmínku o této kauze.

Matt Taibbi

Interní konverzace mezi zaměstnanci Twitteru vyjadřující zmatení ohledně omezování šíření kauzy o Hunteru Bidenovi a jeho laptopu zveřejněné New York Post.

Jack Dorsey byl údajně šokován a znepokojen tím, že společnost Twitter překročila své hranice.

Kritika za zveřejnění pravdy

Zdá se, že Jack Dorsey, bývalý generální ředitel Twitteru, nevěděl o krocích, které zmíněné oddělení podniká. Když se o nich dozvěděl už v roce 2020, byl údajně šokován a znepokojen tím, že společnost Twitter překročila své hranice a nevhodnými zásahy porušila důvěru svých uživatelů.

Kritika se však snesla i na Taibbiho, který prý, mimo jiné, „dělá PR pro nejbohatšího člověka na světě“.

Pozornost na Twitter Files upoutala také Wikipedie, když se rozhodla hlasovat o tom, zda vzhledem ke kontroverznosti celého tématu vůbec povolí článek o Twitter Files na svém portálu publikovat. Vysloužila si za to kritiku nejen části veřejnosti, ale i samotného Muska, který ji obvinil z „levicových předsudků“.

Seniorní pracovníci Twitteru průkazně využívali svého vlastního uvážení a politického přesvědčení k cenzuře obsahu.

Shadow-banning na Twitteru

Další sérii Twitter Files zveřejnila novinářka Bari Weissová. Podle ní a dokumentů, které v twitterovém vlákně zveřejnila, docházelo ve společnosti Twitter k vytváření černých listin. U uživatelů, kteří se na ní ocitli, došlo k blokaci trendů či výsledků ve vyhledávání.

Twitter například používal „černou listinu vyhledávání“ pro některé republikánské politiky nebo kritiky covidových uzávěr a jejich vlivu na děti, jakým byl třeba Dr. Jay Bhattacharya ze Stanfordovy univerzity. Weissová poukazuje na to, že zákonodárci Tom Perez, Matt Gates nebo Ronald McDaniel se ve výsledcích vyhledávání na Twitteru jednoduše nezobrazovali, a to ani v případě, že se v poli vyhledávání nacházela jejich přesná celá jména.

Bývalá hlavní právní zástupkyně Twitteru Vijaya Gadde reagovala na kritiku už v roce 2018 příspěvkem Setting the record straight on shadow banning. Stínové blokování zde definovala jako záměrné skrývání něčího obsahu před ostatními bez vědomí autora a ujistila, že Twitter stínové blokace na základě politických názorů nebo ideologií rozhodně neprovádí.

U stínového blokování nicméně nejde jen o skrývání něčího obsahu před ostatními. Za „stínový ban“ lze považovat také vyřazení někoho z vyhledávání, odebrání možnosti umístit ho mezi trendy nebo jiné ztížení zobrazení jeho obsahu. Aby Twitteru tedy shadow-banning nadále procházel, vedení si zřejmě upravilo definici dle svých potřeb v tom smyslu, že pokud není uživatel vyloženě neviditelný, nejedná se o stínový ban.

Seniorní pracovníci Twitteru průkazně využívali svého vlastního uvážení a politického přesvědčení k cenzuře obsahu nebo shadow-banningu na platformě, i když tím porušovali její vlastní pravidla. Dokládá to mimo jiné rozhodnutí cenzurovat už zmíněnou kauzu o laptopu Huntera Bidena, kde se zásady týkající se hacknutého materiálu na danou situaci prokazatelně nevztahovaly.

Jakkoliv může být jejich kritika oprávněná, Twitter Files poskytují vzácnou příležitost nahlédnout „pod pokličku“ způsobů rozhodování seniorního managementu významné sociální sítě, která má vliv na světové dění. Tento vliv se v posledních letech několikrát rozhodla uplatnit. Zda dobrým, či špatným způsobem, je vysoce subjektivní.

Je však jisté, že na základě rozhodnutí vedoucích pracovníků společnosti došlo k cenzuře některých politiků, novinářů a dalších osobností, stejně jako k ovlivňování dění spojeného s bývalým i stávajícím americkým prezidentem. Zda k tomuto může docházet, byť na soukromé platformě, je značně kontroverzní.

Celý příběh má ale ještě pokračování. A značně ironické.

S růstem velikosti a vlivu platforem se potřeba přísnějšího moderování stala naléhavější, ne naopak, jak je přesvědčen Musk.

Muskův dvojí metr

Muskovým cílem, když se rozhodl zveřejnit interní dokumenty Twitteru, bylo kritizovat iluzi svobody slova, kterou Twitter podle něj navozoval, ale ve skutečnosti nedodržoval. Po koupi Twitteru prezentoval vizi a cíl vytvořit platformu, která bude skutečně zajišťovat svobodu projevu. Brzy se tato myšlenka nicméně začala jevit jako utopická a Musk si sám začal protiřečit.

Jack Sweeney, který provozoval twitterový účet Elonjet (než byl účet pozastaven), vytvořil software, který automaticky tweetoval polohu Muskova soukromého tryskáče: místo vzletu, destinaci, časy či spotřebu paliva. Jedná se o veřejné informace, které můžete získat na webových stránkách typu FlightAware. Musk se k tomuto účtu vyjádřil v tweetu, kde uvedl, že ve svobodu slova věří natolik, že tento účet neomezí, i když ho považuje za bezpečnostní riziko.

Účet Elonjet nasbíral asi 500 tisíc sledujících. Poté se záhadně přestal zobrazovat ve vyhledávání, což poukazovalo na uvalení stínového zákazu, který Elon Musk dřív tak neústupně kritizoval. Jack Sweeney následně obdržel zprávu zobrazující uniklou interní komunikaci, ve které požaduje zaměstnanec Twitteru silné filtrování viditelnosti účtu Elonjet. Poté byl účet zcela zablokován pro porušení pravidel.

Po této blokaci Twitter pozastavil také účty několika významných reportérů, kteří se ve svých zprávách věnují právě Muskovi. Konkrétně šlo o Ryana Maca z New York Times, Donnieho O´Sullivana ze CNN, Drewa Harwella z The Washington Post a další. Musk tyto novináře obvinil z „obcházení zákazu“. Jakmile byl účet Elonjet na Twitteru zakázán, Sweeney si založil účty na Facebooku a Mastodonu. Musk tvrdil, že zveřejňováním odkazů na tyto účty se novináři snaží obejít jeho zákaz na Twitteru.

Podmínky Twitteru zakazují zveřejňovat soukromé informace jiných osob, jako jsou telefonní čísla nebo adresy, bez jejich svolení. Říká se tomu „doxxing". Musk tedy obvinil účet Elonjet z doxxingu, přestože informace o letech nejsou považovány za soukromé. Mnoha lidmi byl proto označen za pokrytce, protože sice obhajuje absolutní svobodu projevu, ale pouze tehdy, když je v souladu s jeho osobním přesvědčením.

Je nepravděpodobné, že by se Muskovi podařilo uhájit absolutní svobodu projevu na Twitteru. Sociálních média vždy měla směrnice, které regulovaly zveřejňovaný obsah za účelem vytvoření bezpečného a respektujícího prostředí pro uživatele. S růstem velikosti a vlivu těchto platforem se však potřeba přísnějšího moderování stala naléhavější, ne naopak, jak je přesvědčen Musk.

Majitelé platforem by proto měli pečlivě zvažovat, jak hranici mezi škodlivým a kontroverzním obsahem vytyčit.

Vyvažování mezi kontroverzí a škodlivostí

V minulosti čelily platformy kritice, že nedělají dost pro boj s nenávistnými projevy, dezinformacemi a dalšími formami škodlivého obsahu. V posledních letech proto zavedly přísnější pravidla a investovaly nemalé finanční prostředky do technologií a lidské moderace ve snaze těmto problémům čelit. V důsledku toho došlo ke snížení dosahu škodlivého obsahu na sociálních sítích.

Vedlejším produktem se ale stalo i omezování obsahu, který lze považovat za kontroverzní, zavádějící nebo nepopulární, avšak ne nutně škodlivý. To je nepochybně špatně.

Majitelé těchto platforem by proto měli pečlivě zvažovat, jak hranici mezi škodlivým a kontroverzním obsahem vytyčit, a jaké interní mechanismy zavést, aby byla hranice respektována skutečně všemi bez ohledu na jejich politické názory.

Kam dál? Věda a technika na Finmagu:

• ChatGPT ukazuje víc, než si myslíte. Proč fenomenální úspěch AI děsí lidstvo
• Svatý grál ve výrobě energie. Průlom ve výzkumu jaderné fúze změní svět
• Metaverse je skutečný, ale i sakra drahý. Zuckeberg topí miliardy ve virtuálnu
• Riziko pro Evropu. Útok na datová centra by měl katastrofální dopady
• Stojíme na prahu nové éry, říká ekonom Mandel. Inflace nedopadá na všechny

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag