Nacházíme se ve světě nepřímé demokracie. Nejsme na athénské agoře, kde se všichni občané scházeli na jednom náměstí. Nejsme v obci nebo malém městě, kde je všechno na dohled, vše je uzavřené a relativně přehledné. Tam je ideál přímé volby do jisté míry realizovatelný. Kde tyto podmínky neplatí, tam musí být volba nepřímá. Přesto jsme si v roce 2011 vybrali systém přímé volby prezidenta.
V neděli 18. prosince 2011 jsem byl v diskusní Partii televize Prima. Když jsem přicházel k již zapnutým kamerám, dostal jsem zprávu o úmrtí Václava Havla. Neměl jsem pocit oprávnění tuto neověřenou zprávu sdělit veřejnosti. Přesto jsem celou hodinu nemohl myslet na nic jiného. Samozřejmě přišla i otázka na tehdy aktuální přímou volbu prezidenta. Abych si nevymýšlel, uvedu to, co jsem tehdy autenticky řekl:
Ideový střet existoval a existuje i nyní. Přímá volba – jak nás teď každodenně upozorňují psychologové – rozbíjí lidské vztahy, přátelství, rodiny.
