Češi se o svá spotřebitelská práva zpravidla moc nesoudí, je to pravda? A proč myslíte, že to tak je?
Petr Šmelhaus: Spotřebitelé jsou v uplatňování práva u soudu skutečně poměrně zdrženliví. Důvodů je několik. Plnění, o které se spor vede, je často relativně nízké. Pokud například prodejce odmítne uznat reklamaci obuvi, spotřebitel si často vyhodnotí, že náklady na objednání znaleckého posudku a případný soudní spor jsou vůči hodnotě bot neúměrně. Riziko, že tyto náklady přijdou vniveč, se tedy nevyplatí podstupovat.
Eduarda Hekšová: Vedle racionální apatie je dalším odrazujícím aspektem také faktická nerovnováha v postavení spotřebitele a prodejce, kdy spotřebitel z ekonomického hlediska, ale třeba i zběhlosti v právních předpisech, zpravidla tahá za kratší konec.
V tomto smyslu by mohl pomoci institut hromadných žalob, v čem spočívá jeho princip?
PŠ: Principem hromadných žalob je, že se za zájmy skupiny poškozených spotřebitelů berou subjekty, které v předmětných sporech vyrovnávají váhovou kategorii a utkají se šmejdem namísto spotřebitelů.
V každé společnosti existuje skupina podnikatelů, kteří mají své podnikání postaveno na neférovém nebo dokonce protiprávním modelu. Tento model může spočívat ve vybírání nesmyslných poplatků, protiprávních pokut či jiných „specialitách“.
Příklad: Nepoctivý podnikatel připravil konkrétního spotřebitele o relativně drobný obnos, tohoto jednání se však následně dopustil třeba u tisícovky dalších. Z tisícikorunových částek se stávají miliony a šmejd zůstává nepotrestán. Ve vyspělých zemích se proto postupně vyvinul nástroj, který tyto případy umožňuje vyřešit kolektivně v rámci jednoho řízení.
EH: Správně nastaveným hromadným řízením tak lze ulevit přehlceným soudům. Zajistit, že jsou podobné případy u soudu rozhodovány obdobně, kultivovat podnikatelské prostředí a docílit spravedlivé náhrady poškozeným spotřebitelům. Přítomnost funkčních hromadných žalob v právním řádu má také odstrašující preventivní účinek. Jinými slovy, řada nepoctivých podnikatelů se raději pravidlům přizpůsobí, než by riskovali hromadnou žalobu se všemi důsledky.
Můžeme uvést jeden konkrétní příklad z praxe vašich poradců, kde by byla hromadná žaloba namístě?
PŠ: Z poslední doby například evidujeme případ obchodníka, jehož obchodní model byl od počátku založen na pochybném základu. Jeho webová stránka sbírala data z veřejně dostupných zdrojů a vytvářela dojem exkluzivity uvedených informaci, které se uživateli zobrazily až po provedení registrace.
V obchodních podmínkách byl však s registrací spojen s poměrně tučný poplatek, aniž by byl uživatel na tuto skutečnost zřetelně upozorněn. Obchodník následně těžil z toho, že mnoho uživatelů z obavy z možné žaloby registrační poplatek nakonec zaplatilo. V takovém případě bychom se o podání hromadné žaloby zcela jistě zajímali.
U kolika neseriózních podnikatelů, na které si spotřebitelé stěžují v dTestu, by bylo možno tento institut použít? Odhadem? Jeden, dva, nebo desítky?
PŠ: Případy, které bychom podrobněji analyzovali z hlediska vhodnosti podání hromadné žaloby, očekáváme v řádu desítek ročně. Dá se předpokládat, že v jednotkách těchto případů by hromadná žaloba byla vhodným způsobem řešení sporů.
Ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh zákona, kterým do českého práva hromadné žaloby zavádí. Jak tento návrh v dTestu hodnotíte?
PŠ: Co se týká obsahové stránky návrhu, máme k ní zásadní výhrady, protože z našeho pohledu nenaplňuje podstatu hromadného řízení. Nedokážeme si představit, že by zákon v současné podobě přinesl podstatnou změnu v ochraně spotřebitelů.
dTest
|
Co považujete za největší problém?
PŠ: Největším problémem je tzv. přihlašovací režim (opt-in), který ovšem neodstraňuje bariéry, které spotřebitelům již nyní brání uplatňovat jejich práva. V tomto režimu se případné závěry soudu totiž netýkají všech poškozených spotřebitelů, ale jen těch, kteří se aktivně, včas a stanoveným způsobem k řízení přihlásí, což podstatu hromadného řízení do značné míry paralyzuje.
EH: Navrhovaný přihlašovací (opt-in) režim podporuje úvahy šmejdů o ekonomičnosti ‚business modelu‘, na jehož základě úmyslně porušují práva spotřebitelů.
V situaci, kdy bude pouze část spotřebitelů žádat a následně snad i získá nějaké odškodnění, zůstane velká část peněz získaných z protiprávního jednání v kapsách šmejda. Navíc se tímto způsobem zvyšují náklady spotřebitelských organizací. Opt-out je obecně levnějším řešením a jeho prostřednictvím lze získat odškodnění pro větší skupinu poškozených spotřebitelů.
Podle návrhu budou hromadné žaloby v zájmu spotřebitelů moci podávat pouze neziskové spotřebitelské organizace. Jak zákon řeší financování této služby?
EH: Ministerstvo v tomto smyslu navrhuje spotřebitelským organizacím přiznat odměnu z vyhraného sporu a odpuštění soudního poplatku. Tím je však zpětně kompenzováno jen riziko a náklady z konkrétního hromadného řízení, o vytvoření finančního polštáře pro dlouhodobou udržitelnost systému hromadných žalob nemůže být řeč.
Přípravná fáze hromadného řízení, sběr dat, jejich analýza a vyhodnocení by navíc nebyly finančně zajištěné v okamžiku jejich potřeby. Pokryty by nebyly ani případy, kdy si spotřebitelská organizace z analýzy získaných podnětů vyhodnotí, že nejsou důvody pro podání hromadné žaloby. Přitom podfinancovanost spotřebitelských organizací je dlouhodobým problémem a neumožňuje nám financovat hromadná řízení z vlastního rozpočtu.
