Nemyslíte, že když Andrej Babiš v kampani před druhým kolem prezidentské volby hlásal, že nezavleče Česko do války, že západní společenství včetně Česka v konfliktu již vlastně dávno bylo?

Z hodnotového hlediska to tak nepochybně je, protože Rusko vlastně vyhlásilo ústy svého prezidenta, respektive ústy řady dalších vysoce postavených členů ruského režimu válku hodnotám, na kterých stojí západní civilizace už dávno před útokem na Ukrajinu. 

A v souvislosti s naší pomocí Ukrajině - morální, finanční, vojenskou i naší starostí o ukrajinské uprchlíky, jsme se bohužel vlastně nepřímo ocitli s Ruskem i ve válce fyzické. Ruští nejvyšší představitelé tvrdí, že na Ukrajině momentálně probíhá boj mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí, čili při pohledu z druhé strany, v té válce s nimi de facto jsme.

Narážel jsem i na souvislosti s ruskými hybridní útoky, tedy minimálně od ruské anexe Krymu v roce 2014 a dlouhodobou ruskou protizápadní rétoriku, která se neustále vyostřuje.

Ano, týká se to hodnotového rozměru. Ruské hybridní útoky jsou vedeny přímo proti parametrům fungování demokratických právních států. Navíc Česko je v tom fyzickém konfliktu s Ruskem i díky výbuchům muničních skladů ve Vrběticích. Vždyť to byl útok, který provedla ruská zpravodajská služba na našem území, kdy došlo nejen k obrovským materiálním škodám, ale také zahynuli dva naši spoluobčané.

Když se ještě vrátíme konkrétně k billboardové kampani Andreje Babiše, existuje v moderní české historii nějaký podobný případ, kdy by se strašení válkou stalo jedním z ústředních motivů?

Upřímně, takové strašení válkou tady dosud nebylo z jednoho prostého důvodu, v Evropě totiž válka takového rozsahu v posledních dekádách nebyla. Válečné konflikty, které se odehrávaly jinde, u nás nikdy nikdo nedokázal uchopit ve volebních kampaních podobným způsobem. Je tady nicméně jedna výjimka. 

ČSSD v době, kdy v jejím čele stál Jiří Paroubek a řešila se otázka možného umístění amerického radaru u nás v Brdech. Řada tehdejších špičkových představitelů ČSSD a samozřejmě komunistů argumentovala, že pokud by u nás byl radar vybudován, stali bychom se terčem ruského jaderného útoku. Nakonec se to ovšem neobjevilo jako zásadní téma kampaně, protože volbám tehdy dominovaly poplatky u lékařů. Bylo to nicméně poprvé, kdy takový rozměr jako součást strategie ČSSD zásadním způsobem rezonoval českou společností.

A ve srovnání se zahraničím? Například s USA, kde kampaně založené na vyvolávání strachu využívají kandidáti často nebo s Izraelem, kde mají pro takový druh kampaně vlastní samostatný výraz?

Myslím si, že ne a to z prostého důvodu. Jak Spojené státy, tak Izrael jsou ve válkách téměř neustále. Vlastně celá izraelská společnost je v podstatě permanentně vystavena minimálně hrozbě nějakého fyzického útoku, který může mít rozměr „tradiční“ války s arabskými sousedy a nebo války „vnitřní“ mezi Izraelci a Palestinci. Koneckonců v Izraeli proto všichni taky povinně, muži i ženy, procházejí vojenskou službou. Ta země je v tomto ohledu někde úplně jinde, než kterákoliv jiná moderní demokratická společnost.

A pokud jde o Spojené státy, tak tam je situace jiná, protože USA vedou válku nebo používají vojenskou sílu vlastně neustále na řadě míst světa. Pochopitelně ale veřejnost v USA vnímala nasazení velkého počtu amerických vojáků v posledních letech v Afghánistánu nebo v Iráku jinak, než když byly americké síly používány v nesrovnatelně menším měřítku třeba v 80. a 90. letech. V Grenadě nebo v první válce v Zálivu na počátku 90. let. Takové souvislosti nelze vztahovat na českou společnost.

Myslíte, že slogan o nezatažení Česka do války byl vlastně protimluvem? Přeci jen, když Ukrajině pomáháme čelit brutálnímu napadení na jejím území, tak omezujeme možnost, „horkého“ konfliktu na našem vlastním území?

Ano, má to ten rozměr. Aktivita, kterou česká vláda spolu s dalšími vládami, respektive členskými zeměmi EU a NATO - našimi spojenci a sousedy vyvíjí ve prospěch Ukrajiny, tak jednoznačně snižuje možnost přímého napadení a ohrožení Česka a dalších našich spojenců.

A pak je zde ještě další rozměr, že Andrej Babiš a jeho tým vsázeli na to, že jen minimální segment společnosti, ze kterého se rekrutuje většina jeho voličů a příznivců, má základní tušení o tom, jakým způsobem a komu jsou v České republice svěřeny pravomoci. To je velký dluh české společnosti vůči sobě samotné, drtivá většina společnosti nemá tušení, že Česko je parlamentní republika, že nejsme prezidentská republika. Netuší, jaká je dělba moci mezi obě komory parlamentu, vládu a prezidenta, netuší, jakým způsobem ústava definuje pravomoci prezidenta a jak může své kompetence využívat.

A to se částečně sváží s tím, jak se dosavadní prezident Miloš Zeman snažil vehementně ohnout ústavu ve svůj prospěch a také, jak se celou dobu snažil chovat jako „válečnický prezident“.

Určitá inspirace tedy mohla vzejít od současného prezidenta Zemana?

Můžeme si připomenou všechny ty jeho projevy doma i v zahraničí včetně Valného shromáždění OSN, kde vyzýval k nasazování dronů, vyhlašoval nesmiřitelný boj teroristům a sliboval, že nás téhle hrozby uchrání. Miloš Zeman je podle mě hodně zodpovědný za „militarizaci“ situace v České republice. 

Byl také první, kdo úspěšně použil strach ve volební kampani. (Pozn. autora: šlo o hrozbu s uprchlíky v kampani před pěti lety před druhým kolem proti kandidátovi Jiřímu Drahošovi s proklamacemi, že „zastaví Drahoše a migraci“). Od něj to poté převzal a zúročil ve svůj prospěch Tomio Okamura (SPD) a Andrej Babiš je vlastně v uvozovkách až ten třetí. Měl ovšem jednu výhodu, že v Evropě momentálně válka skutečně zuří.

A co pokud by se Andrej Babiš stal prezidentem? Znamenalo by dodržení jeho slibu odklon Česka od spojenců i Západu jako takového?

Jsem přesvědčený, že ne. Protože Andrej Babiš zásadně své sliby nedrží. Sice ty fráze, které v daný okamžik pozitivně rezonují u nějakého podstatného segmentu české společnosti, neustále vypouští, ale v realitě drtivá většina těchto frází skončí, jakmile je vysloví. Lidé kolem něj vědí, jakým způsobem jsou rozděleny pravomoci a vědí, že prezident takovou pravomoc nemá.