Hlavní obsah

Evropa hasí průšvih. Drahota a nedostatek elektřiny by Unii mohly zničit

Zuzana Kubátová
šéfreportérka SZ Byznys
Foto: ČTK

Mezi laiky se často objevuje návrh na oddělení českého trhu od sousedů. To však není reálné, pokud chceme zůstat členy Evropské unie.

Reklama

ANALÝZA. Evropská komise chystá návrh reformy trhu s elektřinou. Výsledkem bude nejspíš vládami řízený systém státních pobídek a cenových stropů. Pokud se systém nepodaří dobře nastavit, hrozí nedostatek energie a cenové výkyvy.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Co se v analýze dočtete

  • Po nynějším poklesu mohou ceny elektřiny opět vyletět vzhůru. Zabránit tomu má reforma, která se týká celé Evropské unie včetně Česka.
  • Reforma ale nebude tak hluboká, jak se čekalo. Není jisté, zda několik ochranných prvků může spravit systém, jehož kondice se zhoršovala celá léta.
  • Vrátit by se tak mohl chaos z loňského roku, Což je speciálně pro Čechy velmi nepříjemné, mají totiž nejdražší elektřinu v celé Unii.
  • Reforma tak spíš než k opravě volného trhu míří k jeho definitivnímu pohřbu a k systému, postaveném na regulacích, státním plánování a podpůrných mechanismech.
  • Během loňského léta prý všichni pochopili, že pokud nechají trh sám o sobě, povede to k pádu vlád napříč celou Evropou.

Po dramatickém roce přišlo uklidnění, zdivočelé ceny elektřiny klesly. Nenechte se ale mýlit: stále trčí na výšinách, které jsme si před dvěma lety nepředstavovali ani v nejhorších snech. A mohou znovu vyletět, když se sejde pár špatných jevů současně. Evropský energetický trh se zadrhl, nad vodou ho udržují vlády.

Energetické chudobě, kolapsům v průmyslu a možným opakovaným výkyvům čelí státy sociálními dávkami, kompenzacemi a dotacemi. Jsou to nákladné, leč chabé záplaty. Neřeší podstatu problému, jen následky.

Evropská komise se nyní pouští do opravy rozbitého systému. Její šéfka Ursula von der Leyenová ohlásila loni „hlubokou reformu“ společného trhu s elektřinou. Minulé pondělí k tomu Brusel zahájil veřejné konzultace.

Cílem reformy je podle EK v první řadě snížení závislosti spotřebitelských cen na krátkodobých výkyvech trhů s fosilními palivy. Právě prudký růst ceny zemního plynu se loni stal bezprostředním spouštěčem krize.

Dále má reforma zajistit lepší bezpečnost dodávek elektřiny, zvýšit ochranu spotřebitelů a zlepšit transparentnost trhu. „Reforma nejspíš nakonec nebude tak hluboká, jak si původně komise představovala. Do trhu budou zaneseny ochranné prvky, aby se situace z loňského roku neopakovala,“ očekává český náměstek ministra průmyslu René Neděla.

Je otázka, jestli pár ochranných prvků může spravit systém, jehož kondice se zhoršovala celá léta, aniž na symptomy stále vážnější nemoci brali politici ohled.

Reforma (redesign) evropského trhu s elektřinou

Evropská rada loni uložila EK, aby urychleně pracovala na strukturální reformě trhu s elektřinou s dvojím cílem: zajistit evropskou energetickou suverenitu a dosáhnout klimatické neutrality.

Nástin reformy předložila komisařka pro energetiku Kadri Simsonová 19. prosince 2022. Legislativní návrh má EK předložit do konce března 2023.

Deklarované cíle:

1. Snížení závislosti spotřebitelských cen na krátkodobých cenách fosilních paliv, podpora zavádění obnovitelných zdrojů energie;

2. lepší bezpečnost dodávek a plné využití alternativ k plynu, jako je skladování a flexibilita poptávky;

3. posílení ochrany a postavení spotřebitele

4. Zlepšení transparentnosti, dozoru a integrity trhu.

23.ledna 2023 zahájila EK čtyřtýdenní veřejnou konzultaci:

České stanovisko připravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu

Diagnoza

Léta se zdálo, že liberalizovaný trh s elektřinou funguje skvěle. „Minulou dekádu jsme žili v energetické nirváně,“ prohlašuje energetický analytik a investor Michal Šnobr. Ceny padaly před deseti lety i pod 20 eur za megawatthodinu. Ještě v roce 2018 ČEZ prodával MWh elektřiny v průměru kolem 30 eur.

Spotřebitelé netušili, že se zakládá na problém. Příliš nízké ceny fakticky znemožňovaly stavět nové elektrárny. Z pouhého prodeje levné elektřiny se nedaly splácet velké dlouhodobé investice. Evropa si dávala navíc stále přísnější dekarbonizační cíle, často měnila podmínky pro výrobce elektřiny a vyvolávala nejistotu do budoucna.

V Evropě se proto v posledních letech přestaly stavět nové elektrárny bez veřejné podpory, jen na tržní bázi. Státní pomoc směřovala hlavně na obnovitelné zdroje. Ty vyrábějí sice levně a čistě, ale jen když „svítí a fouká“. Zároveň řada zemí odstavovala spolehlivé uhelné či jaderné bloky i před skončením životnosti.

Současný trh nemá budoucnost

Loňský rok ukázal, že dosavadní podoba trhu s elektřinou nemá budoucnost. Zásady, jež Evropa 20 let prosazovala, jsou neslučitelné s masivní podporou vybraných zdrojů. Evropská unie proto hledá nový model, vysvětluje Pavel Šolc.

Loni se ukázalo, že má Evropa spolehlivých zdrojů málo. Shodou okolností se musela zastavit polovina francouzských jaderných bloků, sucho snížilo produkci hydroelektráren a větrníky na severu zpomalilo bezvětří. K tomu začaly váznout dodávky ruského plynu, bez něhož se dnes evropská výroba elektřiny neobejde.

Cena proudu začala prudce stoupat, megawatthodina vyletěla koncem srpna k tisícovce eur. Drahota ochromila i samotné energetické burzy. Tak prudce na nich rostly povinné poplatky a garance pro účastníky trhu, že řada hráčů na obchodování přestala mít.

Část energetiků začala mluvit o selhání trhu, část jich dodnes tvrdí, že trh jen správně a logicky zareagoval na nešťastný souběh okolností.

„Podle provozovatelů burz a obchodníků tržní mechanismy fungovaly perfektně. Ony fungují dobře, jen byly nastaveny na jiné situace. Trh, zejména krátkodobý, funguje perfektně, když je dostatečná převaha nabídky a poptávky. Tento předpoklad ale loni nebyl naplněn,“ vysvětluje Pavel Šolc z představenstva státní společnosti ČEPS.

Česká bolest

Na Česko dopadá problém ještě hůř než na bohaté okolní státy. Byť nedostatek elektráren není zrovna český problém.

Jaderná elektřina, jež tvoří 40 procent našeho energetického mixu, je relativně levná a země celkově vyrobí víc elektřiny, než spotřebuje. Propojenou energetickou sítí se k nám ale vysoké ceny přenášejí ze sousedního Německa, jenž regionu dominuje. Při zohlednění své nižší kupní síly mají Češi nejdražší elektřinu v Evropě.

Obrovské zisky z energie, levně vykupované z českých elektráren a draze prodávané spotřebitelům, inkasují komoditní obchodníci, operující na evropských trzích.

Neúčinná amputace

Mezi laiky se často objevuje návrh na oddělení českého trhu od sousedů. To však není reálné, pokud chceme zůstat členy Evropské unie.

„Energetika je nedílná součást společného trhu. Z něj si nemůžeme vybírat jen části, které nám vyhovují. A Czexit by pro nás byl zničující,“ říká Pavel Šolc. Výhody volného pohybu zboží, osob a kapitálu převyšují teoretickou výhodu izolovaného českého trhu s elektřinou.

Ale i kdybychom se od společného trhu odpojili, nepomohlo by nám to. „V našem oligopolním prostředí bychom museli zavést tvrdou regulaci cen. Navíc bychom ztratili výhodu toho, že když v Německu hodně fouká, klesá tam dočasně cena elektřiny i na 20 eur za megawatthodinu – a i tyto nízké ceny se k nám přenášejí,“ vysvětluje Šolc.

Česko tak hledá řešení spolu s Evropany, musí se podílet na opravě společného systému.

Český postoj

Na podněty členských států k chystané reformě čeká Evropská komise do 13. února. „Jsou to šibeniční termíny. Komise nesplnila slib odstartovat veřejný konzultační proces již 23. prosince, bruselští úředníci odjeli v klidu na Vánoce a posunuli tak zahájení o měsíc. Na zpracování připomínek a návrhů zbyly tři týdny, což pro základ budoucího řešení nebudí důvěru,“ stěžuje si Zdeněk Fousek, předseda Asociace energetických manažerů.

Český návrh do debaty o budoucnosti trhu, na němž pracuje Ministerstvo průmyslu, není hotový. Podle náměstka ministra Reného Neděly bude mít Česko čtyři základní požadavky: „Zaprvé, podpora výstavby nových elektráren musí být technologicky neutrální,“ říká. V praxi jde hlavně o to, aby státy mohly vedle solárů či větrníků podporovat třeba stavbu jaderných elektráren."

Dále jde podle Neděly o to, aby legislativa usnadňovala dlouhodobé kontrakty. Dosud tlačila spíš na krátkodobé „spotové“, což komplikuje výstavbu elektráren. „Investice v energetice plánujete na desetiletí a investor se nemůže pouštět do projektu, u kterého nemá zajištěný odběr elektřiny. Když děláte obchody nakrátko, nezajistíte dlouhodobé investice,“ vysvětluje exšéf ČEZ a bývalý vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl.

Nejasno v Česku

Evropská komise pracuje na reformě energetického trhu, první výstupy má zveřejnit už na jaře. Česká vláda zatím nemá jasno, jaké změny bude prosazovat. „Je to chyba, právě teď se rozhoduje,“ říká energetický expert Jaroslav Míl.

Zatřetí má Česko podle Neděly od reformy chtít zajištění dostatečné likvidity na trhu tak, aby nedostatek peněz na burzovní poplatky a garance nebrzdil obchody. Loni musela řada firem obchodování na burzách vzdát, protože jim v povinných depozitech zamrzaly obří částky. Českému ČEZ pomohl 70miliardovou půjčkou stát. Soukromí konkurenti Sev.En Energy a EPH si ale dodnes stěžují na křiklavě nerovný přístup k veřejné podpoře.

„To vůbec nejdůležitější, co od reformy potřebujeme, jsou ale dostatečné signály pro investory,“ uzavírá výčet českých požadavků Neděla. Evropská unie musí podle něj zjednodušit pravidla pro různé formy investorských pobídek.

Součástí reformy naopak podle Neděly nebude změna systému obchodování s emisními povolenkami. A to i přesto, že řada evropských států žádá pozastavení obchodu s nimi na dobu krize či alespoň zákaz spekulací s povolenkami.

„Celkově nám půjde o to, aby po reformě přibyly na trhu záchranné mechanismy pro případ jeho selhání. A také motivace investorů pro to, aby se konečně začalo stavět,“ shrnul Neděla.

Hledání léku

Další evropské návrhy míří na změnu tvorby cen na trhu s elektřinou. V dnešním systému obchodování se poptávka uspokojuje tak, že obchodníci nejprve skupují produkci levných elektráren a postupně podle potřeby vstupují do hry provozně nákladnější a nákladnější zdroje.

Cenu veškeré elektřiny pak určují nejdražší zdroje, které jsou potřeba k pokrytí poptávky – takzvané závěrné elektrárny. Loni to byly často plynovky, nakupující extrémně drahý plyn. Proto také cena elektřiny letěla tak vysoko.

Podle evropských reformátorů je třeba cenotvorbu změnit, aby drahé fosilní zdroje nezpůsobovaly při váznoucí nabídce obrovské cenové výkyvy.

Jedním ze zvažovaných řešení je oddělení trhu s elektřinou z podporovaných nízkoemisních elektráren a trhu s elektřinou z fosilních zdrojů. Drahý plyn by pak nezdražoval veškerou elektřinu a snížily by se obří zisky výrobců s provozně levnější flotilou. Objeví se jistě i další modely.

V zásadě jsou podle Pavla Šolce všechna reálná řešení jen různými variantami dvou základních: „Buď jsou to odvody z prodeje elektřiny nad určitým cenovým stropem. Nebo druhá varianta, při níž výrobce musí na trh nabídnout veškerou produkci jen za náklady plus nějaký přiměřený zisk, ne dráž. Prostě buď necháte nejdřív prostor, aby výrobci vytvořili i vysoké zisky, ale pak ty zisky přetáhnete přes státní rozpočet a přerozdělíte. Nebo rovnou řeknete, že na trh nemohou výrobci vstupovat s vysokou prémií,“ vysvětluje Šolc. „Myslím, že druhý mechanismus je pro zákazníky a celou ekonomiku lepší, protože poskytuje už v okamžiku zrodu lepší signály,“ dodává.

Během loňského léta všichni pochopili, že pokud nechají trh sám o sobě, povede to k pádu vlád napříč celou Evropou.
Václav Bartuška, vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost

Energetik Jaroslav Míl navrhuje ještě jednodušší řešení, bourá tím ale i poslední iluzi volného trhu.

„Stačilo by, aby každá země měla smluvně zajištěnou dodávku elektřiny na dlouhodobou spotřebu. Měla by platit povinnost prokázat Evropské komisi, že státy mají zajištěnu dodávku elektřiny či plynu například na období 20 let ze 60 procent, na 15 let ze 70 procent, na 10 let z 80 procent a na pět let z 90 procent,“ popisuje.

Dlouhodobé smlouvy pro celonárodní spotřebu může podle něj zajišťovat jediný státní obchodník, státem pověřená organizace, ale třeba i skupina soukromých dodavatelů či obchodníků. „Řešilo by to stabilitu cen pro spotřebitele i druhý problém – podmínky pro výstavbu nových zdrojů. Investoři by v dlouhodobých kontraktech měli jistotu,“ říká.

Konec trhu

Oprava systému spěchá. Energetika potřebuje co nejrychleji spolehlivější výrobní základnu. Masivní výstavba obnovitelných zdrojů k tomu ve střední Evropě nestačí. Potřebujeme také spolehlivé jaderné zdroje pro základní dodávku i masivní zálohy, jimž je ale třeba platit za to, že velkou část roku stojí, připraveny zaskočit v situaci, kdy „nesvítí – nefouká“.

Kdyby Evropa nechala elektroenergetické branži volný průběh a nechala působit samotný trh, cena elektřiny by zůstala příliš vysoko.

Iluze o volném trhu padly

Loňský rok přinesl Evropě řadu nových zkušeností. Padly i poslední iluze o volném trhu s elektřinou a plynem. Kontrolu nad byznysem převzaly vlády, celá Evropská unie dnes hledá nový systém tvorby cen i výstavby zdrojů a sítí.

„Má-li se investovat do nových stabilních zdrojů, museli bychom se bavit o cenách kolem 200 eur za MWh a výš. Nemyslím, že to společnost unese. Takové ceny považujeme za krizové, ohrožující stabilitu Evropy,“ říká Šnobr. „Všechny dobré cesty jsme už promeškali, elektřina nebude levná a náklady na výstavbu nových zdrojů musí nést vlády,“ shrnuje.

Podle vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky v Evropě o volném trhu vlastně už nikdo nesní. „Během loňského léta všichni pochopili, že pokud nechají trh sám o sobě, povede to k pádu vlád napříč celou Evropou,“ prohlásil v rozhovoru pro SZ Byznys.

Evropská reforma tak spíš než k opravě volného trhu míří k jeho definitivnímu pohřbu a k systému, postavenému na regulacích, státním plánování a podpůrných mechanismech. Česko by do této debaty mělo vstupovat aktivně, bez iluzí a s jasnou koncepcí. Už proto, že na jeho občany v této chvíli dopadá kolaps evropského tržního snu nejbolestněji.

Reklama

Doporučované