Tijana Stanković: Frulu vnímám jako „zvuk Srbska“

Rozhovor se srbskou hudebnicí a etnomuzikoložkou Tijanou Stanković

Máme před sebou album, které představuje hráče na srbskou tradiční píšťalu frulu a které vyšlo pod hlavičkou vašeho rozhlasového pořadu. Představíte je?

Od zlata jabuka je nejstarší pořad věnovaný lidové hudbě v srbském rozhlase nebo televizi. Vysílá se od roku 1986. Tímto pořadem prošlo mnoho hudebních redaktorů i umělců. V současné době je hlavní redaktorkou pořadu Dragana Marinković a já pracuji s ní. My dvě tedy v současnosti připravujeme scénáře pořadu a vybíráme hudbu, ale chodíme také natáčet do terénu. Jezdíme na folklorní festivaly a nahráváme lidové zpěváky a hudebníky. Vysíláme na veřejnoprávním programu Bělehrad 2, což je stanice věnovaná kultuře, umění a myšlení. Náš pořad je pak jedním z mála tohoto typu nejen v Srbsku, ale mohu říct, že i na světě. Naše stanice také předává ceny, které mají stejný název jako náš pořad, tedy Od zlata jabuka. Udělují se festivalu v Prislonici, který je věnován hráčům na tradiční pastýřskou píšťalu, frulu. Další cena se pak uděluje ve vesnici Guča, kde se koná festival zaměřený na lidové hráče na trubku. Když se ale vrátíme k frule, každý rok má hráč, který soutěž vyhraje, možnost natočit písně pro náš rozhlasový archiv. Album, které máme před sebou, je výsledkem pětileté práce. Představujeme na něm pět nejlepších hráčů na frulu a jejich nahrávky pro archiv bělehradského rozhlasu. Album připravila moje už zmíněná kolegyně Dragana a spolu s ní Svetlana Azanjac, také velmi důležitá postava srbské folklorní scény. Ony dvě tedy produkovaly toto album, které představuje opravdu ty nejlepší nahrávky na tento nástroj.    

Jaké je postavení fruly v srbské lidové hudbě?

Frulu můžeme považovat za synonymum pro srbskou lidovou hudbu. Je to přímo „zvuk Srbska“. Je to ten nejběžnější lidový nástroj, který najdete opravdu všude. V našem folkloru figurují také další nástroje jako trubka, dudy nebo okarína, ale frulu najdete opravdu úplně všude. V různých částech Srbska se však liší styl hraní a také velikost nástroje.    

Liší se v různých regionech i začlenění fruly do různých souborů?

Ano, kraj od kraje se liší také použití fruly. V některých regionech na východě Srbska je například obvyklá sestava dvě fruly a malý buben. Jinde frula slouží jako nástroj, který doprovází tanečníky při tanci zvaném kolo. Samozřejmě že ke stejnému účelu poslouží i buben nebo jiný nástroj, který mají lidé na tom kterém místě k dispozici. Ale původně se používala právě frula, případně spolu s ní jeden další nástroj. Důležitou postavou je Bora Dugič, mistr ve hře na frulu, který tento nástroj posunul do dnešní doby. Přizpůsobil nástroj tak, aby na něj mohl hrát západní melodie. V současné době je tedy běžné například i to, že sólistu, který hraje na frulu, doprovází velký symfonický orchestr.    

Album Frula in the Serbian Musical Tradition představuje pět hráčů. Můžete nám je představit?

Na tomto albu účinkuje pět hudebníků, kteří zastupují čtyři různé hráčské styly. Dalibor Todorović a Veljko Petronijević pocházejí z jihozápadního Srbska, od hranic s Černou Horou a Hercegovinou. Na tomto malém území se dochoval velmi zvláštní styl hry, postavený na síle a energii a pracující s hrdelními alikvotními zvuky. – Další je Dušan Antić z jihovýchodního Srbska. Tamní styl je jemnější a více využívá liché rytmy, například na sedm osmin. – Další hráč je Stefan Radovanović, který pochází ze severovýchodní části země. Je to virtuóz, příslušník národnostní menšiny Vlachů. Jeho učitelem byl skvělý, ale bohužel již zesnulý hráč Petar Čulinović. Ten také stavěl nástroje a uměl se geniálně vypořádat s různými problémy, které výroba frul přinášela. Stefan je pak velmi talentovaný hráč, který s frulou dokáže dělat doslova zázraky. Pracuje s velkým tónovým rozsahem a dlouhým dozníváním. – A konečně tady máme Milana Tokoviče z Kosova. I on je neuvěřitelný hráč, který skvěle pracuje s dynamikou. Když jej slyšíte hrát, hned se vám chce tančit. Jeho styl je skutečně takový roztančený. Mimochodem tanec je také jeho doména a vyzná se i v lidových krojích, a možná proto rozumí tak dobře lidové hudbě. To je tedy pět hudebníků, které na tomto albu představujeme. Všichni jsou držiteli zmíněné hudební ceny.       

Tijano, vy sama se jako odbornice věnujete lidové hudbě, ale sama jste také aktivní hudebnicí a máte blízko k hudbě experimentální. Vnímáte tyto dva světy jako propojené?

Já miluji lidovou hudbu, ale mám ráda také hudbu avantgardní, alternativní a undergroundovou. Všechny tyto typy hudby vnímám na stejné úrovni. Všechny jsou stejně abstraktní a používají jako důležitý prvek improvizaci. Nepocházím z venkova, ale z města a studovala jsem etnomuzikologii. Mám tedy vědomosti o této hudbě naučené z knih a nikdy nebudu skutečnou lidovou zpěvačkou nebo hudebnicí. Ale ráda bych představila lidovou hudbu mladé generaci posluchačů tak, aby jí rozuměli. Je to umělecky promyšlená forma, posunutá do současnosti. A taková hudba je důležitou součástí mého života. Je to kus mne samotné.