Třiašedesátiletý Tomáš Juřička se proslavil díky osmdesátkovému seriálu Sanitka, kde ztvárnil roli Jaroslava Jandery. Právě osmdesátá léta mu přinesla slávu, ale na televizních obrazovkách se neudržel. Kde je konec neposlušnému Jardovi?
Tomáš Juřička pochází z herecké rodiny. Vyrůstal v Jihlavě, kde oba jeho rodiče hráli v tamním Horáckém divadle. Právě divadlo odstartovalo jeho hereckou kariéru. Po pár menších vystoupení na divadelních prknech, kroky budoucí hvězdy směřovaly na Státní konzervatoř, kde v roce 1981 absolvoval studium hudebně-dramatického oddělení. První zkušenost s filmem získal v roce 1975, kdy účinkoval ve snímku Ať hodí kamenem. Svůj talent později potvrdil v psychologickém dramatu Cesta domů z roku 1978.
Po pár rolích přišla jeho životní role Jaroslava Jandery v seriálu Sanitka. „To byl jeden z těch seriálů, kterými tehdy žila celá republika. Lidé, mající v tehdejší době dva televizní programy, je prostě sledovali a takovýmito počiny doslova žili. Pro mě osobně bylo velkou výhodou, že jsem v mládí devět let šmidlal na housle, takže mi tyto scény větší potíže nedělaly. Na houslích je ta potíž, že se je nenaučíte držet za týden, a tak každý, kdo na ně někdy hrál, okamžitě pozná, jestli předstíráte nebo s nimi máte osobní zkušenost,” řekl před časem v rozhovoru pro iDNES herec.
Začátkem osmdesátých let začala Juřičkova sláva upadat. Společně s Rudolfem Hrušínským si zahrál v dramatu Tichá bolest a poté se v roce 1994 objevil ve válečném snímku Diamantové meče. Následovala několikaletá pauza, ze které se vrátil na začátku nového tisíciletí s pohádkou Princezna ze mlejna 2. Naposledy stál před kamerou v roce 2021 v seriálu Hlava Medúzy a Sestřičky Modrý kód.
Na natáčení populárního osmdesátkového seriálu Sanitka vzpomíná herec Tomáš Juřička rád. „Nikdy nezapomenu na zjitřeného Jardu Hanzlíka, když jsem se trefoval v klusu se spřežením do brány jen o málo širší, než byla bryčka. Tvářil se sice jakoby nic, ale v hlase mu zněla obava, když říkal: „Tome, a vážně se trefíš?“,” zavzpomínal Juřička. Herec se v rozhovoru také svěřil, jak moc jej jeho role ovlivnila v osobním životě: „To víte, člověk se dostal na výsluní popularity a přestal být v davu anonymní. To skýtá zdánlivé výhody, ale v delším časovém horizontu se to stává i složitým. Každý opilec je automaticky váš kamarád a jen špatně se uniká takovýmto individuím. Ale v tom úplně nejosobnějším životě mě to, doufám, nepoznamenalo.“
Juřička se v současné době věnuje dabingu. „Dabér, pokud dabuje dobrého herce, by se měl co nejvíce přiblížit svému zahraničnímu kolegovi. Neznamená to ovšem, že přijímá intonace a větnou skladbu jeho jazyka. Tady musí co nejvíce ctít zvyky mateřštiny. Pokud ovšem pracujete na nějaké té „venezuelské telenovele“, ale to ode mě berte jako terminus technikus, ne jako pomluvu právě těchto telenovel, je povinen ctít mateřský jazyk, a navíc se mu často povede, že to herecký cizokrajný dřevo alespoň občas přiblíží tvoru zvanému Homo sapiens,“ míní herec. Mezi jeho další záliby patří především cestování. Je ženatý a má tři dcery. Jeho sestra Lucie Juřičková (57) je také herečka a dabérka.
Zdroj: csfd, iDNES, fdb.cz
