Snaha zachytit signály od mimozemšťanů je stará skoro stejně jako vynález rádia. Systematičtější podobu ale dostala až v šedesátých letech minulého století. Největší problém je odlišit potenciálně zajímavé zprávy z dalekého vesmíru od těch, které přicházejí ze Země.
Od počátků programu SETI se k analýze dat nasbíraných radioteleskopy používají počítače. Algoritmy staré desítky let ale přestávají stačit na obrovské moderní datové soubory. Vědecký kým Petera Ma z Torontské univerzity na ně proto pustil neuronovou síť. Předhodili jí zatím jen 480 hodin záznamů z radioteleskopu v Roberta C. Byrda v americkém Green Banku.
Jestli některý z osmi nově označených signálů povede k objevu malých zelených mužíčků, zatím nevíme. Pokus ale ukazuje potenciál strojového učení při pátrání po mimozemských civilizacích. Dnešní radioteleskopy poskytují astronomům petabajty dat. Předpona peta znamená deset na patnáctou, jedničku a patnáct nul, česky biliardu. Třeba veškerý digitální obsah knihovny amerického Kongresu, druhé největší na světě, měl v roce 2015 asi 5,1 petabajtu. Analýza tak velkého množství informací je oříšek.
Pátrání po mimozemských civilizacích zatím vychází naprázdno. Nevíme ani, kolik by jich v naší Galaxii mohlo být. V roce 1961 formuloval americký astronom Frank Drake rovnici, podle které by se jejich počet dal v principu odhadnout.
Mělo by to jít prostým vynásobením sedmi čísel. Jsou mezi nimi např. rychlost formování hvězd, podíl hvězd, které mají planety, podíl planet, které by mohly být obyvatelné, etc. Stanovit hodnoty mnoha z nich je však pořád mimo možnosti lidstva. Odhady se proto pohybují od nuly po miliony.
