Řekl jsem proto vrchnímu o koláč, ještě než se vlak rozjel. Moji objednávku vyslechla i slečna s drdolem a obřími brýlemi naproti mně. Hned stevarda rovněž zastavila. Objednala si taky jeden kus.
Po chvíli se vlak dal do pohybu. Nedlouho na to se objevil vrchní. Měl špatnou zprávu. Zbýval mu už jen jeden koláč. Chtěl vědět, kdo si ho vezme – já, nebo brýlatá spolucestující? Řekl jsem něco ve smyslu, že jestli slečna chce, může si koláč nechat. Čekal jsem od ní odpověď na způsob „To vám nemůžu udělat. Máte na něj právo. Zabral jste si ho jako první.“ Jenže spolucestující řekla jen: „Tak díky.“
