Akademický rok začíná v Koreji 2.března. 1.března je totiž státní svátek jménem Samiljeol. V překladu to znamená „tři jedna“ a je číselnou připomínkou historicky významného data. Korejské datum se zapisuje v pořadí měsíc-den, což je samozřejmě u studentů nejen češtiny zdrojem mnoha nedorozumění. Tohle datum odkazuje do roku 1919, kdy Korejci poklidnými demonstracemi ventilovali svou nespokojenost a naštvání z japonské kolonizace. Nemálo z nich za to zaplatilo životy.
Zároveň je 1. březen začátkem jara, na které se fakt už všichni těšíme. O tom, že je za rohem, vypovídají množící se informace a mapy o době rozkvětu třešní. Je to srovnatelné s českou vášní pro sběr hub. Třešňové květy se samozřejmě jen fotí. Komentují se lokality, fáze vrcholného rozkvětu, který trvá jen 4-7 dnů.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září 2021 pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Nejdřív kvetou na ostrově Jeju, na samém jihu, a poslední třešně rozkvétají v Incheonu (kde se nachází na ostrově mezinárodní letiště otevřené s novým tisíciletím) a Chuncheonu, tedy na severu u hranic s onou „druhou“ Koreou. Třešňové fotošílenství zachvátí Koreu letos od 20. března a potrvá zhruba do druhého dubnového týdne.
Přesnější by bylo používat výraz sakura, protože tenhle typ třešní nemá plod, jsou jen ozdobné. Jenže…. Císařské Japonsko je vysazovalo ve svých koloniích jako symbol nároku na dané území. No a jsme zpátky u 1.března v historii Koreje!
Ač se nejvíc propírají třešňové květy, jsou jiní poslové jara, kteří je jemně předbíhají. Zkusíte si tipnout? Žádné sněženky či bledule, samá voda. Se zlatým deštěm začíná přihořívat. Symbolem korejského jara jsou azalky. Existuje jich spousta druhů, rostou divoce. Rozsvěcujou fádní, ještě zimní krajinu. Ty královské rozkvétají jako poslední, vysoko v horách.
Žádný romantický korejský film se neobejde bez záběrů na růžové azalkové koberce. Ostatně o azalkovém koberci se mluví i v básni Azalky od korejského básníka Kima Sowola. Je pro Korejce stejně ikonická jako pro nás Máj. Jen není tak dlouhá a je bez mordu. Je o rozchodu s milovanou bytostí a odchází se tiše a měkce po azalkových květech… Jak pravil můj korejský kolega- kdo absolvoval korejskou základní školu, zná ji nazpaměť.
Moje poslední kroky korejskou krajinou vedly do hor a okolo potoků a řek (a bohužel ještě bez azalkových květů). V ambasádní sestavě (estonský velvyslanec mě laskavě nazval ambasadorkou češtiny, abych netrpěla absencí titulu) jsem s třemi muži diplomacie vyrazila na výšlap do provinčního horského parku Deoksan asi 100 kilometrů na jih od Soulu. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, nebyl rybník Brčálník, ale chrám a klášter buddhistických mnišek Sudeoksa. A nad ním hora, ostatně jak jinak v Koreji. Klášter hrál podstatnou roli v historii korejského buddhismu. Přestože o tom nejsou záznamy, svatyně tady prý stála už v 6.století. Chrám je jedním z mála, které nebyly zničeny během japonských invazí do Koreje.
 |
Myslím, že naše výšlapy už jsou lehce pokorejštěné, protože na vrcholu kopce se ihned usazujeme se svým polním piknikem a dělíme se o dobroty. Slovenský ambasador s sebou sice nosí nefalšované sklenice (chci říct ne plastové), ale do pravého korejského turistického pikniku nám ještě schází řada atributů, například ubrus. Dávám tomu měsíc, maximálně dva.
Druhý výšlap byl městský a vřele ho doporučuju každému, kdo by se ocitnul na delší dobu v Soulu a nechtěl ochutnat jen hlavní turistické cíle. Vede podél Cheonggyecheonu – potoka, který byl skrytý dálnicí vybudovanou po korejské válce, až k řece Han, a končí v místě s názvem Seoul Forest Park. Dálnici odstranili, vznikla úžasná pěší zóna v centru města. Potok se dá přejít po osvětlených balvanech na řadě míst, voda je v něm čistá a rybky hbité.
Je lemovaný novými budovami, a tak mě nepřestává překvapovat kontrast divokého vodního života s modernou okolo. Potok se vlévá do jednoho z přítoků řeky Han, po jeho překročení se ocitnete na poloostrově s mrakodrapy, po „forestu“ ani stopy. Za pět minut už ale jdete oborou s daňky, abyste za dalších deset byli ve čtvrti nízkých domků staré zástavby, kde jsou malé restaurace, kavárny a obchůdky s autorskou módou.
Espreso s tajemným posypem v Seoul Forest Parku.
Tyhle ostré soulské přechody mě moc baví. V malé kavárně s vlastní pražírnou jsem pila snad nejlepší espreso svého bytí. Napěněná vrstva smetany na kávě byla pokryta záhadným chutným posypem, který byl výrobním tajemstvím místního baristy (a pravděpodobně i majitele stylové kavárničky). Až přijedete do Soulu, do žádného kavárenského řetězce! Výbornou kávu tady dostanete skoro všude a nemusíte za ní šlapat ani těch 13 kilometrů jako my. Málem bych zapomněla – od konce března už zase naše hlavní města spojuje přímý let. Vítejte v Jižní Koreji!
