Bojovník Krčmář, čtvrtý v cíli: Ten závod jsem si vychutnal od začátku do konce

Ve švédském středisku se Michal Krčmář skvěle předvedl už v sobotní štafetě, ve které ovládl úvodní úsek. V celkovém pořadí poháru si polepšil na 12. místo a 22 bodů jej nyní dělí od toho, aby poprvé ve své kariéře obsadil na konci sezony místo v top 10.

Všichni si stěžují, jak jsou utahaní, a vy máte takovou formu.
Já jsem taky utahanej. (směje se) V tuhle chvíli je ta bolest pro každého dost podobná. Sezona je dlouhá, proto teď záleží hlavně na tom, jak si kdo únavu pustí k tělu, jak vaše hlava povolí a pustí tělo ještě dál. I to jsem si opakoval před startem, ačkoliv jsem se necítil kdovíjak dobře: Unavení přece musí být i ti ostatní, nejde jen o mě. Ti ostatní se třeba cítí hůř.

Jde o hru s myslí?
Přesně tak.

Přesvědčujete tedy svoji hlavu: Moje limity jsou ještě o kousek dál, než kam jsem se zatím dostal?
Spíš ji přesvědčuju, že to sice bude na trati bolet, ale že je to jen chvilková záležitost a pak to zase bude dobré. Že to vydržím.

Je určitě něco jiného bojovat s únavou kdesi na pozici okolo 15. místa, než když se od startu do cíle rvete o stupně vítězů. Adrenalin pomáhá, ne?
Rozhodně. Já po dlouhé době zažil závod, kdy jsem pracoval celou dobu vepředu. Je to rázem úplně jiné, než pokud se vám naopak povede poslední střelba, ostatní při ní zachybují a vy díky tomu poskočíte dopředu. Dnešní závod jsem si vychutnal od začátku do konce. Už v sobotní štafetě, i když v ní bohužel nakonec týmový výsledek nebyl dobrý, jsem si svůj úsek moc užil - a v neděli to nebylo jiné.

Titěrné čtyři vteřiny. Krčmář se v masáku rval o pódium, nakonec byl čtvrtý

Právě, už štafeta ukázala, jak moc jste v Östersundu při chuti. Vyhrál jste v ní i prestiží souboj s Norem Stroemsheimem o první místo na úseku.
Jo, chtěl jsem ho porazit. Když už jsme se v posledním kole se Stroemsheimem tahali, připomínal jsem si: Letos už jsem předával štafetu třikrát na druhém místě, dneska ji chci předat první. Byla to čistě otázka prestiže, ale chtěl jsem to tak udělat.

V nedělním hromadném závodě jste dorazil na poslední položku v relativně početné skupině bojující o druhé místo, načež jste poprvé v závodě minul. Ale chybovali také další biatlonisté okolo vás. Věděl jste hned, že stále zůstáváte v boji o medailové pozice?
Když jsem dostřílel, viděl jsem, že kluci vedle mě stříleli za dvě a za jedna. Tak jsem vyrazil na trestné kolo a z něj sledoval, kolik závodníků vyjede na trať přede mnou. Předtím jsme na poslední stojku přijeli v šesti lidech a víceméně všichni jsme šli na kolo, kromě vedoucího Christiansena. Tak jsem potom čekal, kdo naopak zastřílí čistě ze zadnějších pozic. A vyšlo to ještě relativně dobře, jen mi chybělo pět vteřinek, abych ze střelnice vyjel s Dalem a Perrotem. Za celé poslední kolo se mi je pak nepovedlo docvaknout. Což mě odsoudilo k boji čtvrté místo.

Ze závěrečné položky jste vyrážel šestý, po chvíli jste předstihl Nora Andersena a dral jste se i před Švýcara Staldera. Bylo to závodění ve stylu: Teď pojedu vabank a uvidíme, kam až se silami vydržím.
První dvě třetiny posledního kola jsem zkusil jet vabank a na maximum, abych se docvakl na souboj o stupně vítězů. Až když jsem později viděl, že už to není reálný, trochu jsem se stáhnul a soustředil se na boj o čtvrté místo, abych v něm Staldera na cílové rovince porazil.

Michal Krčmář dojíždí do cíle závodu s hromadným startem v Östersundu na čtvrtém místě. Za ním se raduje i Švýcar Stalder z pátého místa, jeho zatím nejlepšího v kariéře..

Čtvrtá příčka je vaším nejlepším umístěním v sezoně. Skončil jste už předtím pátý a šestý ve sprintech, ale přece jen sprint není kontaktním závodem. Nedělní umístění vás těší tím víc i kvůli bitvě přímo na trati, kterou prožíváte v kontaktních kláních mnohem intenzivněji?
Právě, je to jiný druh závodu. Začátkem týdne jsme tu měli s trenérem Michalem Málkem debatu, při které jsme si vyhodnocovali, že mi letos čtyřpoložkové závody kromě vytrvalostních moc nejdou a že jsem stíhačky a masáky letos až tak moc povedené neměl. Pobavili jsme se, co v nich vlastně dělám špatně. Jsem za tu diskuzi rád a zjevně hned přinesla ovoce.

Zbývá finále na Holmenkollenu. Jak máte rád tamní areál?
Je Mekkou závodění. Pro lyžaře klasiky i pro nás biatlonisty jsou závody na Holmesu za odměnu, velký zážitek. Ovšem zároveň mám na něj vzpomínky, že je to tam vždycky obrovská bolest, protože se většinou jedná o poslední svěťáky na rozbředlém a těžkém jarním sněhu a jsou hodně náročné na fyzičku. Nejedu tam s tím, že jsem teď skončil čtvrtý a že v Oslu to určitě bude podobné. Chci k finále přistupovat tak, že se ho budu snažit zajet co nejlíp, a teprve uvidíme, v jakém tam přijedu rozpoložení. Na konci sezony se poměr sil rychle mění, jeden den tahá pilu ten, druhý den zase onen.

Jste dvanáctý ve Světovém poháru, už to je maximum ve vaší kariéře. Ale 10. místo je vzdáleno v uvozovkách jen 22 bodů. Navíc je otázkou, v jakém stavu se nyní nachází průběžně jedenáctý Fillon Maillet, který před týdnem v Novém Městě onemocněl.
Už je zase zpátky v tréninku, dnes (v neděli) dával na Instagram, že se do Osla chystá. I když je samozřejmě otázkou, v jakém rozpoložení tam příjede.

Každopádně elitní desítka je pro vás velkou motivací, že? Před vámi figuruje v celkovém pořadí pouze pět Norů, dva Němci, dva Francouzi, jeden Ital a jeden Švéd.
Bezpochyby je elitní desítka věc, která je pro mě lákavá a nyní otevřená. Ovšem nic to nemění na mém celkovém přístupu k finále. Pořád se budu snažit předvést maximum. Pokud budu silnější než ostatní kluci, tak se mi povede do top 10 dostat. Pokud ne, budou tam oni. Ovšem na rovinu přiznávám, že na desítku v konečném pořadí teď myslím, protože je to prestižní záležitost.

Patříte mezi sedm biatlonistů (Christiansen, Doll, Ponsilouma, Rees, Claude, Krčmář, Nelin), kteří letos bodovali ve všech závodech Světového poháru, navíc jste v nich s výjimkou jednoho méně povedeného sprintu dojel nejhůře třiadvacátý. I této statistiky si ceníte? Přestože není tak viditelná jako první, druhá, pátá místa?
Teď jsme se před pár dny o tom bavili s tátou. Po vytrvalostním závodě jsem mu říkal: Jo, je to super, furt jsem v těch závodech desátý, patnáctý, ale pořád mi chybí ta třešnička nahoře. Na jednu stranu si určitě vážím, že dokážu neustále jezdit tak vysoký standard, kdy se držím stále vepředu, na druhou stranu je to něco, co si fanoušci moc nezapamatují. Pro nás interně je moje celková bilance důkazem, že jsem se na sezonu připravil dobře. Ale většina lidí sleduje hlavně ty třešničky.