Autorskou péčí Terezy Marečkové vzniklo divadelně i literárně působivé drama obnažující velikost sžíravého a často labilního citu dvou géniů obcujících s jazykem.
Inscenace Čas srdce, podle níž Provázek nazval celou sezonu, ale není jen exkluzivní záležitostí pro literární historiky a fajnšmekry, kteří ji docení o něco více. Novinku Davidové, která se takto po mateřské vrací k režijní práci, lze totiž obecně číst i jako zobrazení fatálního milostného vztahu.
Mezi Bachmannovou a Celanem více než dekádu existovalo osudové napětí, kdy nemohli být spolu ani bez sebe. A vlastně celou stominutovou novinkou prostupuje dvojznačnost akcelerujícího vztahu muže a ženy, který předznamenaly už dějinné okolnosti a traumata z nich vyplývající.