Vstupní chodba Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, kudy procházíme, je zároveň i galerií, které se říká Makráč (Makrokoule). Už léta je součástí pražské výstavní scény. Kdysi tudy procházel i zakladatel ústavu, první ředitel, průkopník makromolekulární chemie a vynálezce kontaktních čoček prof. Otto Wichterle.
Pan profesor, pokud byl ředitelem, vždycky před ústavem vyskočil ze svého Fiatu 500 a vyběhl přímo po schodech nahoru do ředitelny. A obvykle zamířil nejprve soukromým průchodem do své laboratoře. Předtím se ovšem krátce pozdravil se svou sekretářkou, nezapomenutelnou paní Houskovou. Ta většinu pracovníků oslovovala „kocoure“, ale nám mladým vědeckým aspirantům říkala něžně „kocourku“. Ale tak to bylo jen do roku 1969. Na přelomu let 1969–70 musel Wichterle své místo v ústavu na delší čas opustit. Přece podepsal a možná i spolutvořil Dva tisíce slov! Teprve v polovině osmdesátých let po určitém politickém uvolnění v Československu (a výměně ředitele) se mohl Wichterle do ústavu vrátit. Se skupinou polymerních chemiků mohl pokračovat v dalším vývoji hydrogelových kontaktních čoček. To pak opravdu chodil do práce touto chodbou k výtahům kolem aktuálně instalované výstavy.
Kdybyste dnes řekla prodavačce v hypermarketu „dejte mi prosím tašku z nízkohustotního polyetylenu!“, asi by se divila. Ale když řeknete „dejte mi prosím igelitku!“, okamžitě ví, co po ní chcete.
