V srpnu oslaví teprve třiadvacáté narozeniny. Na veřejnosti ale vystupuje jako sebevědomý, ostřílený mazák. Tomáš Čvančara se neschovává za fráze a otevřeně ventiluje své názory. Mladý forvard Sparty promluvil na reprezentačním srazu o své prémiové pozvánce do áčka, spolupráci s Janem Kuchtou, ostrých zákrocích i zbytečných excesech, jaký předvedl v uplynulém kole při vyloučení v Liberci slávistický útočník Peter Olayinka.
Tomáš Čvančara na jaře nabral skvělou formu. Věří si, Spartě po boku Jana Kuchty a Lukáše Haraslína pomáhá v ofenzivě vyhrávat zápasy. Není tak nečekané, že si nadějného koncového hráče vybral na start evropské kvalifikace i trenér áčka Jaroslav Šilhavý.
Překvapila vás pozvánka?
„Po očku jsem sledoval, že Páťa Schick na tom zdravotně není úplně nejlépe. S Kuchtičem (spoluhráčem z útoku ve Spartě Janem Kuchtou) se nám daří, věděl jsem, že možnost být povolaný je. Ale mile překvapený jsem byl.“
Zmínil jste spolupráci s Janem Kuchtou. Navážete na ni i v národním týmu, troufáte si na základní sestavu?
„Od toho jsem tady, abych byl připravený hned nastupovat a pomoct klukům. Je to samozřejmě na trenérovi, ale pevně věřím, že i kdybych měl do zápasu naskočit a pokračovat v jeho průběhu s Kuchtičem, tak není důvod, abychom na naši spolupráci ve Spartě nenavázali.“
Ve Spartě hrajete v tříčlenném útoku ze strany. Musel jste si na odlišnou roli oproti pozici na hrotu hodně zvykat?
„Bylo to pro mě něco nového, ale že by to bylo náročnější, to se říct nedá. Na straně můžu využívat rychlosti, možná mi to vyhovuje víc, než se uprostřed prát se stopery a být odříznutý od ostatních. V tomhle je výhodnější, že jsme vepředu tři, mohu si to ze strany nabírat, případně si odskočit rovnou do středu. Dá se říct, že mám v pohybu volnost.“
Berete to tak, že Jan Kuchta je útočnou jedničkou Sparty?
„To ne. Trenér nám každému našel své místo, nesoupeříme spolu. Odlišná situace by byla, pokud bychom hráli na jednoho útočníka a trenér by mezi námi vybíral. Pak je normální, že máte v týmu konkurenci a snažíte se být nad ní. Ale momentálně nic takového ve Spartě necítím.“
Je váš vztah založený na tom, že vám to šlape na hřišti, nebo jste se sblížili i mimo něj?
„Lidé nás soudili i podle toho, jestli jsme spolu schopni fungovat. Na Strahově (v tréninkovém centru Sparty) spolu hrajeme playstation, nemáme vůbec žádný problém spolu trávit volný čas. V tomhle nám lidé házeli klacky pod nohy, ale z toho jsme si nic nedělali. Jsem rád, že jsme jim mohli zavřít pusu.“
Vy i Jan Kuchta máte v sezoně hodně karet, oba jste byli vyloučení. Je do budoucna důležité se na hřišti vyvarovat věcem podobným těm, kdy se v Liberci nechal vyloučit slávistický útočník Peter Olayinka?
„Jde o emoce, ale někdy je toho až moc. Uvědomuji si, že mně osobně to hodně škodí, nechám se strhnout hrou a jakmile se na hřišti něco semele, jsem u toho mezi prvními a snažím se bránit sebe i spoluhráče. Tohle je špatně, ale jen těžko se to mění. Co udělal Olayinka, to je nesmysl. Nic takového jsem já neudělal, červenou jsem dostal v souboji a ještě se můžeme bavit o tom, jestli to vůbec bylo na červenou.“ (Čvančara byl vyloučený v podzimním zápase proti Hradci a dostal trest na dva zápasy)
Priske přinesl jinou mentalitu
Z čeho pramení aktuální pohoda Sparty?
„Všechno si sedlo. Každý vnímáme roli, jakou na hřišti máme, a jsme s ní ztotožnění. Samozřejmě nevíme, jak by to vypadalo, pokud by se nám nedařilo. Ale teď jsme na vlně a jsme za to rádi.“
Souhlasíte s tím, že hrajete na jaře v životní formě?
„Úplně ještě ne. Góly střílím v kariéře konzistentně, až na výpadek, kdy jsem byl na hostování v Opavě (sezona 2020/21). Tam se mi vůbec nedařilo, zpětně si říkám, že nebyl vůbec dobrý krok jít takhle mladý do týmu, co se zachraňuje. Tam to bylo hodně náročné.“
V čem vám pomohl Brian Priske?
„Hodně se nám věnuje individuálně, například co se týká techniky zakončení. Je to věc, jakou by měl sám zdokonalovat každý fotbalista. Ale když vás do toho tlačí i trenér, je to samozřejmě lepší a děláte to s větší chutí. Že by se něco hodně změnilo, to bych neřekl. Přinesl do týmu jinou mentalitu, jaká není v Česku úplně běžná, je to vidět i na jeho vystupování.“
Jak jste si zvykl na to, když vám trenér řekl, že budete nastupovat zprava na křídle?
„Ze začátku jsme s Honzou hráli na dva útočníky, nešlo nám to oběma i celkově týmu. Bylo potřeba něco změnit. Trenér nám dal důvěru, ukázal, že nás oba chce udržet v sestavě. Museli jsme si zvyknout na něco jiného a hrát tak, jak je to teď. Dlouho jsme se o tom bavili, vzal jsem to úplně v pohodě. V Jablonci jsem hrál desítku, není pro mě úplně cizí si prostory na hřišti hledat někde jinde. Jak už jsem říkal – pro mě je teď výhoda, že si můžu balon brát víc do rychlosti a využít jedné z největších předností, co mám.“
Je vaše variabilita výhoda i pro vaše případné angažmá v zahraničí?
„Samozřejmě. Kvůli mé výšce mě všichni tlačili do toho, abych si stoupl do vápna a jenom hlavičkoval. Na to jsem úplně alergický, jsem rád, že jsem svůj arzenál zbraní mohl takhle rozšířit.“
V aktuální nominaci reprezentace je vás hodně hráčů ze Sparty a ze Slavie, v lize soupeříte o titul. Nehrozí mezi vámi nějaká rivalita i na srazu?
„Všichni se známe ze hřiště, v tomhle je minimální problém. Jsme tady kvůli jednomu cíli, aby reprezentace vyhrála, tohle musí jít stranou.“
V lize je na vás hodně ostrých zákroků, nedávno jste utrpěl otřes mozku. Nejsou některé fauly na kvalitní hráče za hranou?
„Od jara se začaly zákroky víc pouštět, ochrana hráčů není taková, jaká by měla být. Ať už se bavíme o zákrocích, které jsou na hraně, pro mě jich je tedy už dost za hranou. Zmínil jste otřes mozku, ale to bylo dost nešťastné a šlo tomu předejít. Tahali jsme se celý zápas, ale je to fotbal a může se to stát.“
Trenér rozhodl, že do reprezentace patřím
Je váš první „áčkový“ reprezentační sraz odlišný od těch, co znáte z mládežnických výběrů?
„Samozřejmě si to tady moc užívám. Potkávám se s hráči, kteří nastupují pravidelně v zahraničních soutěžích, konkurence a spolupráce s nimi je hodně odlišná.“
Máte před hráči, jako jsou Tomáš Vaclík, Tomáš Souček nebo Vladimír Coufal respekt?
„Mám respekt k tomu, co dokázali, ale že bych byl z kluků vyklepaný, to ne. Něco už mám také za sebou, jsem tady kvůli tomu, že jsem podával kvalitní výkony a trenér rozhodl o tom, že sem patřím.“
Upozorňoval vás už trenér na Roberta Lewandowského, hlavní polskou hvězdu?
„Není potřeba na něj speciálně upozorňovat. Je to top class fotbalista, všichni to vědí. Jsem rád, že ho neuvidím jenom na Instagramu, ale i v reálném životě, na tohle se těším.“
Berete ho jako jednoho ze vzorů?
„Vzorem je pro mě určitě Cristiano Ronaldo. Ale viděl jsem góly, které Lewandowski dává, má tu koncovku na tuty. Může být jedním z těch, které chci v lecčems kopírovat.“
Co jste si už říkali o soupeři?
„Víme ty běžné věci. Polskému národu se nelíbilo, že reprezentace hrála málo ofenzivně, proto přivedli nového trenéra (portugalského kouče Fernanda Santose), který to bude chtít změnit. Ale nerad bych zabrušoval do podrobností, na to je čas. Určitě se na to připravíme.“
Vyhovuje vám ze Sparty systém se třemi stopery, jakým v poslední době často hrála i reprezentace?
„Je mi úplně jedno, kam mě trenér postaví. Můžu hrát pod hrotem, zprava, nahoře, vůbec si nevybírám. Pokud na mě trenér ukáže, budu za to vděčný a pokusím se mu důvěru vrátit.“
Jak berete svou pozici mezi áčkem a jednadvacítkou?
„Reprezentovat naši zemi je to nejvíc, co existuje. Je na trenérech, jak se domluví a kde mě budou chtít, ale na prvním místě je áčko. Pokud si můžu vybrat a má výkonnost tomu bude odpovídat, chtěl bych být s áčkem, které je nejvýš.“
