Hlavní obsah

Ze zdravého chlapečka ležák, pak smrt. Soud s nemocnicí se táhne 15 let

Tento rok by mu bylo 22 let. Mohl studovat, založit rodinu, žít. Místo toho jeho život vlastně skončil už v sedmi měsících poté, co lékaři včas nerozeznali závažné onemocnění. Po pár dnech v nemocnici hoch skončil s těžce poškozeným mozkem a zemřel v necelých patnácti letech, aniž se jeho stav zlepšil.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Ilustrační foto.

Článek

Rodinnou tragédii umocnila také neschopnost soudů rozhodnout o odškodném, neboť soudní pře se vede už patnáct let.

Umřel syn, umřeli i jeho děda s babičkou a někdy mám dojem, že čekají, až umřeme i my
otec dítěte

„Synovi bylo sedm měsíců, když dostal horečky a zkolaboval. Záchranka ho odvezla do přerovské nemocnice, kde týden ležel a oni nevěděli, na co ho mají léčit,“ popsal Právu začátek tragédie chlapcův otec.

„Nejdřív zkoušeli, jestli to není zánět ledvin, pak zánět mozkových blan. Jenže se nelepšil, tak ho nakonec převezli do Fakultní nemocnice v Olomouci. Tam konečně udělali potřebné vyšetření. A řekli nám, že synovi odumřel mozek. Takže se stalo, že v sedmi měsících jsme ze zdravého kluka měli ležáka,“ řekl otec.

Děti, které slovenská policie nutila vzájemně se fackovat, dostanou půl milionu

Zahraniční

Nikdo rodině podle něj s ničím nepomohl, museli se starat sami.

„Kdyby přitom udělali včas vyšetření počítačovou tomografií, mohli odhalit příčinu problémů a nasadit správnou léčbu,“ zdůraznil otec.

Rodina se nejdřív snažila se situací vyrovnat, nakonec ale za chlapce podala šest let po události žalobu na ochranu osobnosti, v níž se domáhala 15 milionů korun jako náhrady nemajetkové újmy.

Odmítli vyšetření

Podání žaloby v roce 2008 vysvětlila advokátka rodiny Leona Prudilová. „Od počátku hospitalizace požadovali rodiče provedení důkladných vyšetření a převoz do vyššího zdravotnického zařízení, což lékaři odmítli. Po převozu do FN Olomouc byli rodiče informováni o jeho kritickém stavu. Byla stanovena správná diagnóza herpetické encefalitidy, přičemž onemocnění vedlo k vážnému a nevratnému mentálnímu postižení, ztrátě zraku, sluchu a pohybovému postižení,“ sdělila Prudilová.

Snad nikdo nečekal, že ještě na jaře 2023 nebude spor rozhodnut. Nemocnice se totiž začala bránit tím, že nárok je promlčený. V roce 2014 teprve Nejvyšší soud rozhodl, že nárok promlčený není a že justice se jím musí zabývat. Jenže hoch v roce 2015 zemřel.

Soudy v tu chvíli začaly řešit, zda se nároku dál mohou domáhat pozůstalí. Opět až Nejvyšší soud přisvědčil názoru, že dědicové mají nárok ve sporu pokračovat.

Za lživé nařčení nemocnice o zabíjení pacientů dostal muž podmínku a musí se omluvit

Krimi

Soudy pak přišly s tvrzením, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi postupem lékařů a újmou na zdraví. „Podle znaleckého posudku ale bylo prokázáno pochybení nemocnice. Příčinná souvislost byla popsána tak, že onemocnění bylo velice závažné, ale při správné léčbě se plně uzdraví až 70 procent pacientů, i u ostatních správná léčba příznivě ovlivňuje jejich vyhlídky a rozsah neurologických následků,“ odkázala na znalce advokátka Prudilová.

„Lékaři přerovské nemocnice měli k dispozici účinné prostředky, kterými mohli pacientovi prospět, ale nestalo se tak,“ dodala Prudilová s tím, že nyní celý spis leží už potřetí na Nejvyšším soudu. Případ se tak může táhnout další měsíce.

Stát už platil za průtahy

V mezidobí už musel stát zaplatit hochovým rodičům dohromady půl milionu korun za průtahy. „Ty nebyly způsobeny soudy, ale tím, že v důsledku neustálých změn judikatury soudy přijaly ve věci často protichůdné závěry, jež musely být řešeny soudy všech stupňů až po NS,“ vysvětlila advokátka.

Podle otce přerovská nemocnice ví, že chybovala. „Několikrát to i přiznali. Mockrát jsem si říkal, že už to vzdám, ale pak se rozhodnu, že to musím dotáhnout do konce. Jde přece o princip. My jsme přišli o syna, o naše sny. Naše manželství to neustálo a rozvedli jsme se. Je to hrozná bezmoc. Kdyby přitom doktoři udělali to, co měli, nemuselo se to stát,“ popsal otec.

Podle něj se u soudu řeší, proč se s manželkou rozvedli. „Já jsem naposledy něco u jednání říkal snad před čtyřmi lety, jinak je to jen o paragrafech. Něco se zamítne, vyšší instance to vrátí, pak zas vyhrajeme, vrátí se to, a takhle putujeme. Umřel syn, umřeli i jeho děda s babičkou a někdy z toho mám dojem, že prostě čekají, až umře­me i my,“ trpce zakončil otec.

Lékaře, který u ženy neodhalil zranění lebky, soud osvobodil

Krimi

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám