Na některých měsících Uranových měsících by se mohly nalézat podpovrchové oceány. Plyne to z analýzy dat shromážděných před téměř čtyřiceti lety kosmickou sondou Voyager 2.
Vědce zaujalo zjištění, že kolem magnetického rovníku Uranu se podle všeho vyskytují shluky částic plazmatu. V důsledku působení magnetických sil by se totiž tyto částice měly rozptýlit po celé planetě.
Možným vysvětlením by mohlo být právě to, že jsou do dané oblasti neustále „dodávány“ z oceánu na měsíci Ariel, nebo Miranda (popřípadě z oceánů na obou jmenovaných vesmírných tělesech).
Stojí za zmínku, že stejný postup v minulosti vedl k odhalení podpovrchových oceánů na Europě, tedy jednom z největších měsíců Jupitera, i na Saturnově Enceladu.
„Už několik let tvrdíme, že měření energetických částic a elektromagnetického pole jsou důležitá nejen pro pochopení vesmírného prostředí, ale také pro přispění k větším objevům planetární vědy,“ komentoval to hlavní autor nové studie Ian Cohen z John Hopkins Applied Physics Laboratory.
„Ukázalo se, že toto může platit i v případě dat, která jsou starší než já. Což jen ukazuje, jak cenné může být vstoupit do systému a prozkoumat ho z první ruky,“ dodal.
