Mark Mulholland: Je řada legitimních způsobů, jak vytvořit album

Rozhovor s písničkářem, producentem a světoběžníkem Markem Mulhollandem

Jakým způsobem vzniklo vaše aktuální album Revolutions Go In Circles?

Na počátku nebyl úmysl nahrát album. Moje práce spočívá v tom, že cestuji po světě, potkávám se se zajímavými lidmi a s nimi natáčím jednotlivé písně. Měl jsem tedy spoustu takových nahrávek, některé i hodně staré, ale nedokončené. Během lockdownu jsem měl možnost se k tomuto sesbíranému materiálu vrátit. Nahrávky jsem si znovu naposlouchal, vybral jsem ty, které se k sobě hodily, napsal jsem a nahrál pár nových písní. Album tedy obsahuje nahrávky různé původu. Některé jsem pořídil v Mali, jiné při svém turné po Spojených státech se Seanem Condronem, něco jsem natáčel v Berlíně a něco ve Francii.  

Na albu máte řadu hostů z různých zemí. Jakým způsobem ve vašem případně spolupráce s nimi probíhá?

Stále cestuji po světě, potkávám lidi a hraji s nimi hudbu. Může to být v ulicích Prahy, v Bamaku nebo v Port-au-Prince. Kamkoli přijdu jako hudebník s otevřenou myslí, všude mohu najít místní muzikanty, se kterými se dá spolupracovat. Nikdy nejedu do cizí země proto, abych se cíleně učil tamní hudbu. Snažím se být dobrým pozorovatelem, beru si určité prvky z místní hudby a zároveň místním lidem přináším něco, co sami neznají. Pak se to všechno společně snažíme spojit a hledáme nějaký tvar, který by měl smysl.    

Jak potom řešíte absenci hostů na koncertech?

Všechny ty písně mohu hrát sólově jen s akustickou kytarou nebo jinak. Nikdy jsem neměl pocit, že bych měl při koncertech věrně přehrávat album. Každá píseň může existovat v mnoha různých podobách. Mohu je tedy hrát sám, ale například loni v létě jsem vystupoval společně se dvěma dalšími hudebníky, které mám na albu. Jsou to Stéphane Doucerain, který v několika písních bubnuje, a Sean Condron, který hraje na banjo, basu a kytaru. Protože Sean dokáže hrát na několik nástrojů a já vlastně také, je takový koncert v triu velmi barevný. V dnešní době si totiž z finančních důvodů nemůžeme dovolit vyjet na turné s desetičlennou kapelou. Ostatně Stéphane také umí střídat rockové bicí s perkusemi, takže ve třech dokážeme navodit opravdu různorodou atmosféru. Navíc jsme vystupovali v místech, kde mám přátele a ti nás občas přijdou podpořit. Když jsme například hráli v Berlíně, přišel si s námi pár písní zazpívat Joe Armstrong, se kterým se znám téměř od dětství. V Praze si s námi také zahrálo pár přátel.   

Žijete ve Francii, cestujete po celém světě. Jak důležité pro vás jsou vaše skotské kořeny?

Mám skotské a irské kořeny. Moje matka pocházela z Irska a já jsem tam jako dítě trávil spoustu času. Moje nejranější hudební vzpomínky se vážou k hraní po hospodách, ať už to bylo v Irsku, nebo ve Skotsku. Prostě skupina lidí v hospodě kolem starého muže s houslemi hraje lidovou hudbu. To je pro mne stále důležité, i když jsem se třeba jako teenager zajímal o rokenrol a další hudební styly. Ve Skotsku sice nežiji od 80. let, ale rád se tam – stejně jako do Irska – vracím a pořád cítím pouto, které mě s těmito zeměmi pojí.    

Na čem v současné době pracujete?

Je řada různých způsobů, jak vytvořit hudební album, a všechny jsou legitimní. Začal jsem v Paříži pracovat s bubeníkem a basistou na albu, které má obsahovat samé nové skladby. Jenže do toho přišla pandemie a my jsme práci museli přerušit. Skladby jsou napsané, ale musíme si znovu najít čas a nahrávku dokončit. Pro mne je to teď náročnější, protože jsem se z Paříže odstěhoval o několik set kilometrů na jih do střední Francie. Bubeník si mezitím našel jinou práci, protože nebyl schopný uživit rodinu jen hudbou. A já teď koncertuji a propaguji toto své předchozí album. Ale opravdu doufám, že se nám podaří najít čas a že nová deska vznikne. Na úplně jiné nahrávce jsem začal pracovat s písničkářem a hudebníkem z Mosambiku Chikem Antoniem a také doufám, že během tohoto roku album dokončíme.